Tak jo, když E .....

 

.... tak E. A tři možnosti. Vybrat jemnou a éterickou Enyu,

nebo jeden ze dvou projektů Era nebo ENIGMA? Všechny tři jsou hudební styly které mám ráda. Ale .... no tak jo. Francouzský hudební projekt Era. Prostě to je spojení klasiky, gregoriánského chóru a rocku. A všechny ty tři styly já prostě můžu. Era sice nepřežila narozdíl od Enyi déle než pár let, což vlastně platí i o Enigmě se Sandrou, ale mě ta Era nějak sedí nejvíc ... A já vybírám nejznámnější jejich výtvor z prvního CD což je píseň Ameno. Texty Ery jsou takový trochu chyták. Na poslech zpívají latinsky, nicméně to není latina, ale jen něco, co jako latina zní. " Prostě jsem si ten jazyk vymyslel ...." řekl zakladatel Eric Levi.

Styl Ery se oficiálně řadí jako New Age, ale dá se klidně přesunout i do ranku Meditační hudba. 

HUDEBNÍ ABECEDA

písmeno E

Tahle písmenka už mám za sebou

Krom A, ke kterému jsem samostatný článek nepsala a je odkaz jen na YT, když klepnete na písmenko najdete článek s danou skupinou a mým výběrem písně.

V okamžiku kdy jsem ...

.... tady na blogu s nebetyčnou troufalostí uveřejnila 

adresu mojí VVG, čili virtuální výstavní galerie, slíbila jsem, že mezi jednotlivými novými expozicemi budou dva měsíce přestávky, abych vás nezahltila a měli jste možnost si v klidu porozhlížet (a zbožné přání) třeba se do ní i vrátit. A tak nastal čas, pozvat vás na další expozici nazvanou 

" PRAŽSKÁ ZASTAVENÍ "

která je opět průletem fotkami nafocenými v Praze v posledních deseti letech. Některé jsou už minulostí (Lennonova zeď v té podobě kterou mám na fotkách já) jiné jsou po staletí neměnná, a další jsou ještě relativní novinkou v pražských ulicích ....

https://photography-world17.webnode.cz/prazska-zastaveni/

Co si tak v téhle ....

.... divné době střihnout jednu výzvičku. Přivedl mne k tomu  komentář od Ilonky u včerejšího článku. Hledej sílu v malých radostech.... a mě blesklo hlavou že pro tuhle divnou dobu je to výzva jak dělaná. Kdysi jsem jednu takovou výzvu už absolvovala, (pokud se chcete podívat jak jsem se s ní popasovala, můžete si kliknout v postranní liště mého blogu na ikonku s šitou panenkou a dostanete se jak na výzvu 365, tak i na Malé radosti) a řeknu vám rovnou, že i když se zdá hodně jednoduchá a řeknete si, co to je najít za celý rok jednu malou radost denně, není to tak. Opravdu je někdy hodně těžké jí najít, anebo si na ní za celý den vzpomenout. Nakonec si začnete klást otázku " Je tohle ještě vůbec radost? Můžu s tím nést kůži na trh? Vždyť to někomu může připadat směšné! "
A já vám řeknu tohle : " Jděte s tím ven, odhalte své vnímání radosti a zjistěte tak co vám opravdu dělá radost, i když jen drobnou. A nakonec zjistíte, že se třeba v mnohém shodnete i s jinými lidmi. "

Nebudu po vás chtít, tedy pokud se ke mě připojíte, a byla bych moc ráda kdyby ano, aby jste hledali radosti celý rok, ale mohli by jsme si to střihnout až do té doby než se vrátí všechna omezení do normálu. Až zase budeme moci volně vyrážet na místa která máme rádi, za těmi které máme rádi a možná to všechno už i bez roušek. Forma je na vás. Můžete své radosti jen popisovat, můžete klidně i po týdnu, nemusíte každý den, a můžete je i nafotit. A můžete je připojovat i ke svým článkům, nemusíte je mít samostatně. 

Takže, od zítra až do doby kdy se budeme moci znovu v klidu nadechnout bych tímto zahájila akci
 " Blogeři radostí proti Covidu"
Pokud se ke mě přidáte, písněte mi do komentů kdo chcete tuhle výzvu přijmout. 
Co vy na to?

A jedna pro dobrou náladu

Nová výzva ....

.... nové starosti. S tím, s čím přijít. Možná by se zdálo, že to takový problém není, jenže.... mám doma různé sbírkové věci, jenže ty se u mě  objevily tak jak šel život. Ale netvoří žádnou ucelenou a hlavně záměrnou sbírku! Prostě pár věciček stejné povahy a šlus. No a jak jsem tu tak celý, po dlouhý době zas volný odpoledne, brouzdala po blozích kde jsem nestíhala číst nové příspěvky najednou mi to došlo. Vždyť já mohu s čistým svědomím říct, že vlastně sbírám zážitky! Celý život. Zážitky cestovní, výstavní, zážitky s láskou i nenávistí, s lidmi i zvířaty, s rodinou ...

A hmatatelným výsledkem toho je tenhle blog a fotky a povídání na něm! Nicméně se sběrem těch zážitků se pojí přece jen dvě vědomá sbírání. Odevšad kam jedu, si přivážím tu jeden, tu dva, tu i více kamínků. A pokud jedu někam za adventem, přivážím si hrneček od vánočního punče. Kamínky pak vždy označím místem a datumem a občas na něco použiju. Hrnečky jsou prostě, no hrnečky... občas z nich piju kafe, občas ho do nich dostane návštěva neb jsou šikovné velikosti. Fotky ze životních zážitků z mého blogu znáte, zahrnuji vás jimi den co den, a tak dnes tu budou jen fotky toho co by se dalo při troše dobré vůle nazvat sběratelstvím ....

Tohle jsou úlovky z Rakouska. Černobílý ze zámku Schönbrunn, modrý z trhů u vídeňské radnice a červenobílý je z Retzu

Tady mám dva z Německa, modrý z Míšně, červenobílý z Pirny a ten který se vůbec nelíbil dceři, ale mě se líbí osobně ze všech nejvíc je z trhů ve St.Wolfgangu v Rakousku. A líbí se mi proto, že to je hrnek autorský, podepsaný autorem a takový nejoptimističtější

A ty kamínky ... jak vidíte, jsou z různých míst z Čech i zahraničí. Z Orlího hnízda, z hradu Dürstein, z Königsee i Königsteinu, Liliensteinu, Kromlau a Nochten, z Melku či Kittenbergerovských zahrad z přehrady Pastviny, z Berounky u Dobřichovického zámku, z Dunaje pod klášterem v Dürsteinu, z Divoké Orlice na Zemské bráně anebo z jižních Čech kousek od Nových Hradů či těch východočeských stejnojmenných

Time ....

.... prostě jinak než touhle muzikou nešlo dnešní článek začít. U Marty se objevila letní výzva věnovaná času, respektive jeho měřidlům - hodinám. A u nás se jich prostě najde opravdu hodně. Hlavně díky mé mánii kupování ne zrovna obvyklých náramkových hodinek. Dodávám, že jsem  už několikery prodala, jelikož jsem na ně přestala vidět. Teď když mám brýle skoro pořád na nose, můžu už zas hodinky začít nosit. Jen musím nakoupit do nich baterky ....

Svícny .... výzva Blondýny a Slunečnice

Do některých blogových výzev se přidávám velmi ráda. A tak jsem se rozhodla přispět do té, kterou uveřejnily Blondí a Slunečnice. Jedná se o svícny. To je pro mne hodně žhavé téma, protože když se rozhlédnu momentálně po domě, všude po něm nějaký svícny jsou. A to nemluvím o těch, které jsou schované ve skříňce, protože pokud bych měla do všech nakoupit svíčky, byl by to pomalu kamion. Ovšem musím také podotknout, že většinu z nich si koupila dcera, která na svícnech těžce ujíždí, a jen pár z nich jsem si koupila nebo vyrobila já. Něco jsem podědila po mamince a něco se k nám dostalo oklikou....

Splněná výzva Beallary ....

Když jsem narazila u beallary.blog.cz na její článek ke Dni Země říkala jsem si, cha

to je brnkačka, to dám... jenže poslední dobou mám dojem, že místo aby mi práce

ubývala a měla jsem hotovo, všechno mi spíš roste pod rukama a bují a nafukuje se.

Nejnověji mi ještě k zahradě přibylo zas DPH, protože jsem z hrůzou zjistila, že už je

skoro konec dubna. Děs, běs. Dva blbý dny výpadku a práce se prodlouží o další týden.

Takže, focení někde v přírodě nee, výlety nee, víkend v Praze nee. A abych tedy

mohla dostát svému slovu, musím hrábnout do archívu a nevím, nevím

jestli vlastně úplně přesně splním daná pravidla. Snad to nebude

tak moc vadit. Ještě že je zahrada a kvete na ní pořád něco

a já tak alespoň můžu, momentálně silně jarně, doplnit

prázdnící se archív ...

---

Jeden archivní kachní portrét ...

.... tulící se výři...

.... ale taky úplně čerstvý šnek na jabloni ....

.... a jedna magnólie z pondělka. Protože obě dvě sdílíme k těmto stromům

a keřům naprosto stejnou lásku, možná by se dalo říct že je prostě zbožňujeme ....

Šplouchnutí dvanácté .... co jsem nikdy, spíš čím jsem nikdy nefotila

Poslední zašplouchání mi dalo asi nejvíc práce na vymýšlení a přemýšlení.

Pak mi ale Mike trochu napověděl a tak jsem nakonec vymyslela jak

se ho zhostit. Ono je to téma - protimluv. Protože když si řeknu

co jsem nikdy nevyfotila, dá se o tom povídat do aleluja, a

popravdě jsem si říkala že to pojmu spíš jako okecaný

téma spíž než nafocený, ale jakmile něco vyfotím

už to je vyfocené a nedá se o tom mluvit jako

že to vyfocené není! Prostě fotka existuje

a přes to vlak nejede .....

Před časem mne inspirovaly na fotoklubu

krásný fotky Martina Sourala k tomu, abych si i já

pořídila redukci na svýho Nikouše a pokusila se naučit

fotit starým sklem, v tomto případě starým objektivem Helios 44-m

z manželova Zenitu. Je to pro mne nové focení, protože to je de facto

pevné sklo, ostří jen tak do zhruba dvou metrů a i na blízko to moc neostří.

Navíc nemám redukci s přenosem dat a tak musím ostřit i clonit manuálně

i na foťáku používat manuální režim. A tak sem díky tomu tohle poslední šplouchnutí

pobrala spíš na téma Čím jsem nikdy nefotila. Bojuji právě zatím s tím ostřením.

Venku to ani tak problém není, ale doma jo. Tam mám všechno rozmazané až hrůza.

Ale co se mi na něm hodně líbí je to, že minimálně zkresluje barvy ......

---

Úplně první fotka tímhle objektivem

Karafiát měl opravdu tu samou barvu jako na fotce. Popravdě když

fotím seťákem tak musím barvy dost často upravovat a stejně

jsou dost zkreslené. Tak buď je chyba ve mě nebo .....

Ale je tu už vidět too čem jsem mluvila, že musím vychytat

i ostření tam kde je míň světla

Na téhle fotce to je ještě markantnější. kocoury jsem sice v hledáčku

viděla krásně ostré, leč výsledek je takovýhle ....

Že to má svůj důvod ve světle je vidět na téhle fotce, jelikož je v akváriu

víc světla ostření se podařilo líp .....

Za to venku to je o něčem úplně jiném ....

A to není poslední novinka v mém vybavení. K narozeninám jsem

si za pomoci rodiny které jsem navrhla, že pokud nevědí co mi ke kulatinám koupit

pořídila první teleobjektiv ale i s možností fotit makro 1:2.

Je to Tamron AF 70-300 f/4,0 -5,6 Di LD Macro. Zatím ho nemám doma, je u kamaráda v Brně

protože jsem ho kupovala, stejně jak foťák, v brněnském Megapixelu a on byl

tak laskavý že mi ho tam vyzvedl. Ale během týdne bych ho měla mít

i fyzicky takže už se moc těším na focení s ním. Ještě jsou k němu UV a polarizační

filtr a neoprénové pouzdro.

Šplouchnutí jedenácté .... Inspirace hudbou

Tohle téma na šplouchání mi nahánělo strach

hned od začátku. Jak to udělat ..... až do doby kdy jsem ho

viděla zpracované u Hanky. Původně jsem si myslela že se určitě

dostanu někdy do Prahy a tam už to bude hračka. Kámoš prodávající

v hudebninách, pouliční muzikanti ...... prostě inspirací spousty. Jenže ....

člověk míní ale situace tomu nakloněná není. Takže jsem si vzala

mustr od Hanky a vytvořila něco podobného. Tedy, až na

skupinu jejíž text pasoval na některé moje fotky. A to

že je jen jedna ......

Miluju severní nebe - KATAPULT

zhudebněná báseň Františka Gellnera

Zpěv: Jiří " Dědek" Šindelář

Miluju severní nebe,

bílý a bez citu

kterým se marně prodírá slunce

chladný a bez svitu .....

Miluji severní pláně

se smutkem zavátých cest.

Miluji večerní mlhy

severních velkoměst

Miluji severní muže,

těl těžkopádných a mdlých....

se smutnou truchlivou touhou

v srdcích tesklivých.....

Miluji severní ženy,

bázlivě stulené v tmách ....

Který prožívají svý lásky

ve snech a vzpomínkách .....

Abych se víc přiblížila náladě z písničky, ještě jsem fotky trošku doupravila

do studena, i do snova .....

Šplouchnutí deváté ..... fotokomiks

Předposlední ze šplouchnutí které

mi připadalo vcelku splnitené. Je pravda

že o komické situace z naším zvěřincem není

nouze, jen nemá člověk pořád foťak v pohotovosti.

Když ale chci cíleně něco nafotit jsou naprosto

všichni jak lemry líný. Takže veškeré dobré

úmysly rázem padnou. Ale při jedné z

Matesových návštěch jsem jen tak

cvakala a když jsem si pak

fotky prohlédla, tak

jsem si říkala

že by z

toho

mohlo

něco i být.

Jestli ano, můžete

posoudit sami v následujícím fotokomiksu.

Vyhlášení páté .....

Dneska si představíme vítěze

pátého kola soutěže O nej strom.

Příspěvky se sešly krom mého ještě dva a to

od poctivých a stálých zasilatelek, Hanky a Janky.

Vím že obě jsou pro každou špatnot a každá taková

fotovýměna je pro ně, tedy pro Hanku určitě, velká výzva.

A tak nebýt těch dvou a pak ještě Majky tak už dávno tohle zabalím.

I když to už se stejně chystám udělat.

A jak to dopadlo? Výsledkem 7:3 vyhrál .....

NĚMÝ SVĚDEK čili DUB NA NÁMĚSTÍ V PROSTĚJOVĚ

(Moje radosti)

A teď k budoucnosti projektu. Chcete pokračovat nebo ne?

Do konce zbývají jen tři kola a pak se rozjedou další sarálky, které se

pro vás ukázaly jednodušší. Pokud nechcete, projekt definitivně skončí.

Takže mi pište do komentů pro jakou alternativu jste.

Začínáme hlasovat po páté ......

A zas bych málem zapoměla. I když zase žádná

sláva. A tak jsem se rozhodla že tohle bude poslední vyhlášení

a soutěž O nej strom skončím. Jak je vidět téma opravdu bylo hodně těžké,

byť stromů je kolem nás dost. A tak se dnešní nabídkou s nimi loučím.

Jaká je nabídka ?

1. Mnohostrom aneb Olše lepkavá Mníšek pod Brdy

(VendyW)

2. Buk u Vlekého pařezitého rybníku

(Sceneryphoto)

3. Němý svědek Prostějov

(Mé radosti)

Mnohostrom aneb Olše lepkavá Mníšek pod Brdy

Pod hrází, kde jsem nafotila minulé obrázky

jsem narazila na jeden "mnohostrom" . Byl opravdu mnoho

a hodně velký. Vlastně vám z něj můžu představit jeho mnohokmen.

Koruny stromu se schovávaly v ostatním porostu olší

a nedalo se z hráze ani z hráze rozeznat kde končí

a kde začíná. Snad to nebude až tak vadit,

protože i tak je to strom zajímavý ....

---

Obcházela jsem ho kolem dokola jak mi to dovolilo místo

Z tohoto úhlu to rozhodně nevypadá že má pět kmenů

Trochu vypadá jak pětihlavá saň

A klasický pohled do korun

Takhle vypadá strom z hráze