.... v důchodu mám za sebou, a přemýšlím jestli
nepřejmenuju blog na Ze života důchodkyně. Jenže to by asi bylo psaní dosti se vymykající představě o spořádané a slušné důchodkyni.... je to takové zvláštní, jeden den jdete spát jako pracující člověk, říkáte si při pohledu do zrcadla že na šedesát to není ještě tak nejhorší, jsou čtyřicítky co vypadají na osmdesát a dvacítky co vypadají na čtyřicet, a ráno vstáváte jako pracující starobní důchodce. Brrrr, ten název starobní, to je prostě děsný. To zavání představou takových těch viktoriánských chudobinců, kde končili staří lidé a babek zabalených ve velkých vlňácích s nohama obalenýma hadry. Proč si ministerstvo nedá práci a nepojmenuje to jinak? Taky jsem okamžitě musela utrhat obdržené části důchodu drápky. Poplatila a povracela jsem co bylo potřeba, objednala si na Ali ještě nějaké věci a doufám že stihnou přijít dřív než vstoupí v platnost zákon že se budou platit cla i pro nákupy pod dvacet doláčů a vyplňovat celní prohlášení.
Ještě zbývá objednat zvěři krmení, objednat Bobeše na preventivní prohlídku, a další a další a důchod je v prachu... no ještě že přijde taky výplata. Člověk si říká Nepotřebuju toho moc, jsem zvyklá neutrácet, budu šetřit, ale běda! Jak se objeví peníze na účtě, najednou vyskáče tolik věcí které se musí zakoupit, zaplatit a najednou člověk zjistí, že by jich potřeboval dvakrát tolik. Přinejmenším. Spíš třikrát. Ovšem s určitou zvrhlou radostí se svým novým společenským statusem pochlubíte kamarádům a kamarádkám, které ještě v důchodu nejsou a mají to do něj ještě pár let, ti kteří tam už jsou vám pogratulují k obdržené almužně a řeknou, že teď už nebudete mít vůbec na nic čas, jiní se hned starají jestli nejste takový cvok, a nevzdali se své práce, protože s tou směšnou částkou která vám je přiznaná nemůžeš přece vyjít! Jo a ty jsi šla do předčasnýho? No to jsi si dala, přišla jsi o spoustu peněz který se ti už nevrátí! To je reakce zas jiných. Nejsem člověk zvyklý riskovat, jdu na jistotu, ale v tomhle jsem měla jasno, risknu raději že ještě dostanu nějaké peníze teď, než bůhví co za ty tři roky kdy bych měla jít do důchodu ofiko. Čas ukáže, jestli jsem si to podělala, nebo na tom něco málo vydělala. Ale už teď mne hřeje pocit, že když mě v práci opravdu hodně naštvou, můžu jim říct báj, báj, a nezůstanu bez peněz.
Všechny zdraví, zatím nová ještě duševně čerstvá důchodkyně!
