30 srpna 2014

Svět vzhůru nohama, cesty kamsi a krajka královny Anny....


Za jedné dobré konstelace počasí,
tedy že bylo vyjímečně hezky a slunečno i odpoledne jsem při procházce lesem zkoušela fígl který předváděl Ondřej Neff a to jak fotit za slunečna v lese a vyhnout se přepalům, které zákonitě vznikají. Nevím jestli je to až tak dobré jako to měl on ale myslím že trochu to pomohlo. Ještě to ale chce zkoušet dál a hrát si trochu s nastavením. Tedy jestli na to bude nálada nebo ještě spíš jestli si na to vzpomenu. Ono je to se mnou tak, že jak vidím něco co mne zaujme tak fotím povětšinou okamžitě na automat a s nějakým přestavovánímj a nastavováním se nepářu. Vím že tohle bych ani neměla prozrazovat protože to je fotografické lemplovství, no ale co už ..... tak to třeba svedu na to, že když nemám brejle tak na to ani nevidím ..... ono to ani není výmluva ale fakt.








Tam kde na cestu nesvítilo sluníčko zůstaly po dešti kaluže a tak jsem je využila jako přírodní zrcátka.
Snímky jsem dodatečně poztmavovala aby vynikla modř oblohy nad nimi která jinak v té blátivé vodě nebyla vůbec vidět.







O téhle rostlině jsme vedli debatu jak se jmenuje, až JiHei přišla na jméno které jí velmi vystihuje. Krajka královny (no a teď nevím jestli si to pamatuju přesně) Anny


Velmi si jí oblibují Kněžice páskované. Na jedné z rostlin byl hotový sněm


A dvě tak nějak nezařaditelné do tématu i když vznikly při stejné procházce



Nevím jak to říct, ale nějak pořád to nebylo s těmi nápady tak jak bych chtěla. Ale myslím že ti z vás kdo fotíte to znáte velmi dobře. Prostě najednou se objeví taková nějaká nechuť či co, ať se člověk kouká jak se kouká pořád nic nevykouká. A tak cvaká jen tak a není moc nadšený tím co vlastně nafotil ..... je to taková znouze ctnost