pátek 12. srpna 2016

Osmé kolo a sedmé vyhlášení vítěze.....



Tak, a teď jsem tedy totálně zazdila začátek
dalšího kola sakrálek. I když..... nevím jestli ještě vůbec o ně máte zájem.
Ale v tomhle článku nemůžu nevyhlásit vítězku, protože zapomenout na její
nádherný příspěvek prostě nesmím. Takže s ohromným náskokem
vyhrála v tomto sedmém kole

(SignoraA)

Mým dalším příspěvkem je krásný kostelík, který uzavírá zahradu u Faustova domu.
I když působí dosti mohutným dojmem, jedná se o nejmenší barokní stavbu v Praze.
Ostatně pojďme si přečíst co o něm píší na stránkách o Praze.

KOSTEL SV. JANA NA SKALCE


Tento barokní kostelík patří k nejmenším barokním stavbám v Praze. V letech 1730 - 1738 byl postaven dle projektu architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Zasvěcen byl jednomu z nejoblíbenějších patronů barokní doby, svatému Janu Nepomuckému. Jeho název také hovoří o skutečnosti, že je postaven na skále.


Kilián Ignác Dientzenhofer tento nelehký skalnatý terénpři své stavbě mistrně zvládnul. Výškový rozdíl mezi ulicí a kostelem spojil nádherným dvojramenným schodištěm a celý pozoruhodný dojem stavby završil dvojicí předsunutých věží, postavených nakoso.

Vnitřní prostor kostela je založen na půdoryse osmiúhelníku a na konkávních stranách. V interiéru na hlavním oltáři pak najdete dřevěnou sochu sv. Jana Nepomuckého, kterou vytvořil Jan Brokoff. Tato socha se záhy stala modelem nejstarší bronzové plastiky Karlova mostu a stala se také jakýmsi vzorem, dle něhož se v následujícím období tvořily další svatojánské sochy a sousoší u nás i v zahraničí. Klenba kostela je vyzdobena freskami od Karla Koláře z roku 1784, na nichž je zobrazeno Oslavení sv. Jana Nepomuckého.

Kostel jsem fotila když jsem byla na oné skalničkové výstavě v této zahradě a všimla si, že jsou
boční dveře otevřené a zevnitř jsou slyšet varhany. Šla jsem se tedy juknou
a ejhle, ona se tam koná mše. jenže jaké bylo moje překvapení, když jsem
neslyšela ani češtinu, ani latinu ale němčinu! Vše vysvětlila tabulka vedle dveří.
Kostel totiž spadá pod německočeskou společnost a chodí sem na mše
německá menšina žijící v Praze. A jako jeden z mála se mi podařil nafotit i zevitř. Počkala jsem až
na konec mše a vloudila se dovnitř.







Když vcházíte po schodech do kostela, máte dojem že spíš vstupujete do zámku ....










Tudy se vychází do zahrady kde byla výstava




A zase jedny varhany pro Majku Mrkající





I pana faráře( německého) jsem si blejskla



Poslední fotky jsem fotila již od Emauz, které stojí hned naproti přes ulici