Má - li být podzim podle mého gusta,
musí svítit sluníčko. Mám - li jít nadšeně na procházku
musí být pěkně a teplo. Mám - li pak padnou zcela hotová
a utahaná musí to být po procházce a práci kam jsem nastoupila zatím na
brigádu. Naštěstí tady ve vsi a to jen třicet metrů od domu.
Nic těžkého, a nic časově náročného tudíž mi zbývá stále
čas na moje rejdy a cesty do Prahy. Ale samozřejmě nic taky horentně placeného
ale aspoň pár kaček to hodí. Tudíž dnešní fotečky a
povídání vám předkládá, po dokonalém odpočinku česrtvá pokojská v místním
penzionu.
Uvidím jak dlouho, majitelka je profláknutá
svou nespolehlivostí a nechutí k platbám za provedenou
práci, o tom by mohl vyprávět synek. Jenže ....
práce snů (to jest rentiér) se jaksi nikde
neučí a už vůbec není hned tak k sehnání, a jezdit
dělat to samé do Třebové je dost nahouby, tak
proč to nezkusit přímo u baráku, že ....
Tolik asi o mém novém statusu a teď už k tomu
podzimu dle mého gusta. Ano, včera po a na dlouhou dobu
to tak opravdu bylo. Sluníčko, teploučko, azuro temnější
než v létě a do toho zlatožluté listí stromů. Kýčovitá paráda
zcela přírodní provenience.....