13 dubna 2022

A jsem v koncích....

 


.... s tím co vlastně dát na blog. Už dávno jsem
ztratila schopnost psát delší a smysluplné články, kde vůbec nevadilo, že nejsou doplněné fotkami. Měly (tedy snad) co říct i bez nich. Jenže teď když tahle dovednost zmizela  do pryč, jakmile vyprázdním archív a nevznikají nové fotky jsem totálně ztracená. Nevím o čem psát a nemám žádnou vycpávku v podobě fotografií. Tedy takových které by se daly označit za pěkné, hezké, krásné nebo koukatelné a dávaly nějaký smysl, a ke kterým by se dal napsat jakýst takýs článek.Tákže? Holt musí nastoupit ty, které ten smysl nemají, ale jejichž smyslem je, že vznikly že nevím jak vznikly. Je to tak. Občas, když nemám foťák, nebo dopadnu tak, že ho sice mám, ale zdechne mi baterka a nemám náhradní, nastupuje na scénu telefon, a ten je na zvláštní fotky přímo expert. O tom jsem se přesvědčila když jsem vloni o vánocích fotila ve Třebové. Nevím proč a z jakého důvodu mi vyfotil rovné a statické věci v naprosto zvláštních pózách a zkroucení, a ne jen jednu, ale většinu toho co jsem fotila. Nebo mi fotil když jsem to ani nevěděla a pak vzniklo něco, co je mi dodnes záhadou. Ať tím co to je, proč to má barvy jaké má, a kdy to vzniklo. Tudíž dnešní fotky jsou fotky velmi abstraktní, některé hodně zvláštní anebo částečně vlastně velmi nesmyslné ....