26 prosince 2013

Pozdě, ale přece....


....se musím pochlubit
dárky které jsem dostala od Vendy a Hanky.
Od šikovné Vendy to je hebounký a teplounký šátek - šála který sama upletla a od Hanky kalendář s fotkami jejího přítele, stejně nadšeného fotografa jako ona sama. Nebo spíš asi by Hanka řekla že on z ní udělal tu nadšenou fotografku. Jsou to fotky z jejich toulek po republice a které znáte z jejího blogu a které jak bylo napsáno v přáníčku ona sama vybírala. Má svoje místo a dokonce jsem sundala a schovala svoje fotky které tam visely.(Tak já jim nějaké místo taky najdu). j
Ještě jednou vám děvčata moc děkuji.
Poslední dárek je od dětí a moc mne překvapil.
Když jsem celá nadšená vyprávěla po návratu z Rakouska o krásných velkých lucernách na svíčky, které tam měli snad u každého domu a které večer rozsvěcovali, říkala jsem si že bych takovou taky někdy na terasu chtěla.
No a tak se mi letos to přání splnilo. Dostala jsem krásnou, něco přes půl metru vysokou lucernu...
Takže teď mám malou a velkou. Ještě by to chtělo něco mezi, ale to se třeba ještě splní.
Jen tomu chybí ten sníh který vytváří tu správnou atmosféru.

Zatím nebylo počasí ho vyzkoušet, ale jeho čas určitě přinde.


Krásné krajiny a řeky.


Budiž světlo!


Když jsem hledala na půdě svíčku na vánoční stůl, měla jsem tuhle velkou v ruce a říkala jsem si jestli na ní někdy vůbec dojde, nebo bude pořád odpočívat v bedně. A trvalo to přesně tři dny a už má svoje místo....

Pohádkově tajemně....


Neustále mne udivuje jak se
dva stejné záběry mohou od sebe lišit. Atmosférou, barevností, tvrdostí....
A to ani neměním nastavení aparátu. Prostě jen stačí poodejít o krok či dva, přizoomovat nebo naopak oddálit objektiv. Přesně jak je tomu u dalších lesních snímků....
Sami můžete porovnat tyto s těmi minulými....










Srnku už jste viděli v první sérii a tak i když to napohled vypadá jako stejný záběr, byla jsem o kus níž na cestě.