11 května 2013

Sedmnáct zastavení jara....zastavení sedmé - tulipánové

Byla jsem moc zvědavá
po tom co jsem vloni po letech vyďoubala tulipánové cibulky a znovu pozasazovala, jaké mi vlastně pokvetou a jak nadšeně. A nebyla jsem zklamaná. Sice jsem některé opravdu ztratila, ale zase mi vyklvetly jiné které jsem postrádala.Ale hlavně to nebyly takové zákrsky jak vloni a leta před tím, ale krásně vysoké rostliny s velkými barevnými květy....
Takže vám je tu v několika kolážích představím a pochlubím se. Jen doufám že mi odpustíte že v některých kolážích se objevují některé tulipány dvakrát,..









U této poslední koláže se chci pozastavit.Ty dva plnokvěté tulipány jsou focené u maminky v Praze na sousedovic zahrádce, ale původně jsme je měli my. Děda rozdával cibulky po okolí, až paradoxně nám žádné nezůstaly. Byly to vůbec první plnokvěté tulipány které jsem viděla a měla jsem je moc ráda pro jejich krásnou vůni která je u tulipánů dost vzácná. Jaké bylo moje překvapení když jsem je tam viděla kvést! Ale už jsem zaúkolovala mamču aby sousedku poprosila jestli by jí jednu cibulku nedala....

Kouzelný májový prodloužený víkend....

Máte - li pozemek ze
dvou stran chráněný sousedy, z toho od jedněch neustále pobíhá jejich pes po vaší zahradě a z dalších dvou rychlostkou a silnicí třetí třídy, snadno podlehnete klamnému dojmu, že jste chránění před všelijakými pohromami. Leč zkušenost mne naučila jinému. Rozhodně to vůbec nevadí takovejm divokejm sviním, kdepak, ty si klíďo přitáhnou od dálnice, protrhnou pletivo a hurá na vaše s láskou upravované latifundie...
Když pak přijedete celí natěšení po dlouhé době na chatu, zjistíte že máte pozemek připraven hlubokou orbou na sázení brambor...
Nejdřív vidíte rudě a i když nechcete s úst se vám řine proud nadávek absolutně nepublikovatelných, pak se trochu zklidníte a jdete obhlédnout napáchané škody aby jste se vzápětí opět vytočili do nejvyšších obrátek a slibujete krvavou pomstu nejdřív prasatům a potom myslivcům za to že nejsou schopní ty svině vystřílet...

A tak začnete dny které jste původně chtěli prolenošit či provýletovat trávit v hlubokém předklonu a pěkně ručně obracet převrácené a přeryté drny zpět na jejich původní místa. Práce ne nepodobná archeologickému průzkumu a následnému slepování nalezených kousků.
Večer chodíte spát s bolavými zády, stehny a rameny aby jste ráno zase nastoupili na další směnu. A samozřejmě pozorovali jestli se přes noc nepodařilo těm sviním zase prorazit bariéru kterou tam soused proti jejich nájezdům postavil.( A propó sousedi...ti samozřejmě na vás nahlíží dost nepříjemně, protože od vás ty svině samozřejmě zašli na návštěvu i k nim a hned jsou sousedské vztahy pěkně napjaté.)

Když se vám jakž takž podaří všechny ty drny a nevzhledné hromady poskládat,
porovnat a uložit na své místo přichází etapa válcování. A tak nějak se vám začne vtírat neodbytná myšlenka, jestli vám něco nebylo zatajeno z minulosti, protože proč jinak by měl váš biootec na zahradě ten zatraceně těžkej válec? Zvlášť když zrovna pozemek nevypadá na to, že by si tam v minulosti chtěl udělat golfové hřiště. Zaválcujete, v rámci možností srovnáte a zjistíte že jsou míst z kterých drny prostě zmizely a nebyly k nalezení a zejí tam díry tak akorát vhodné na zlomení končetin. Navíc zjistíte, že jste vlastně ze čtyř dní o kterých jste měli zcela jiné představy, ztrávili tři galejemi které se mohou kdykoli opakovat. V tom okamžiku se otočíte celému tomu neštěstí zády a zcela rozumně se seberete, vezmete foťák a jdete se uklidnit do lesa...

Můžu říct, že kdybych v tu chvíli ty svině v lese potkala
asi bych se zachovala jako Bivoj a buď je tam seřvala na tři doby nebo je hodila na záda a poschazovala z kopce dolů. No řekněte sami, divili by jste se mi po tom všem?