10 ledna 2021

Ze včera od konce ....

 


.... byť to nebývá mým zvykem se podíváme na fotky
z procházky. Nevím proč mám tu úchylku držet se zuby nehty časové osy, ať už výletů, vycházek nebo i delších pobytů jinde než doma. Ono je to asi úplně všem šumák, jestli jsem tyhle fotky nafotila na začátku nebo na konci. Jen já z toho mám nějakej blbej pocit či mě neposloupnost nějak irituje. Vyrazila jsem konečně ven, v duchu žehnajíc počasí, že mne tak trochu vyslyšelo a že začalo malounko přimrzat, čímž sníh vydržel až do víkendu, kdy jsem konečně mohla v klidu vylézt. Sice bylo krásně bílo i na stromech ( v co jsem doufala že vydrží) nicméně tomu chyběla ona lehkost a načechranost cukrové vaty prvního sněhu po noci chumelení. A sluníčko. To chybí moc. Což zas je pro focení přece jen o trochu lepší, protože fotit se sluníčkem na sněhu si říká o hromadu přepalů na fotkách. Holt platí něco za něco. Nejsou přepaly, ale je šedivo. Stejně jak při mé předsilvestrovské procházce, i včera jsem potkávala spoustu lidí a stále se mi někdo motal v záběru. Než mi zmizeli v daném místě jedni, než jsem si vybrala kompozici, už tam byli další. Nakonec jsem je prostě musela vždycky do snímku nějak zakomponovat.
Chtěla jsem vědět co dělají vydrýsci, ale přehrada je zamrzlá a navíc tam bobovala nějaká rodinka a při tom jeku se asi vydrýsci raději schovali. Ještě že není zamrzlá natolik, aby se na ní bruslilo, ty by bylo ještě horší ....