středa 11. července 2018

Z cest opět na zahradu ....




Výlety jsou na nějaký čas za námi, další mne čeká, pokud bude doma všechno
O.K. až koncem srpna, jestli se mi zadaří mezi tím něco tady, nebo Praha, to
je ve hvězdách. Takže zatím zas chodím a fotím na zahradě, nebo se vydávám
na procházky s Bobešem. V květnu jsem starosklíčkem nafotila jak dominantu
dvou koutů zahrady, tak různé květinky které zrovna kvetly a které
se mi zdály být hodny toho je zvěčnit buď pro jejich
letošní výjímečnost, nebo proto, že sem ještě
nezaznamenala jejich jinou podobu ...

Na dvou místech zarady mám tuhle růži mnohokvětou. Je to kráska
jenže díky malým a zřejmě chutným šípkům, se z ní stáva dost velký
zaplevelovač zahrady. Nestále odněkud vytahuju semenáčky a vyhazuju
protože rostou vždy v místě, kde se to nejmíň hodí a přesadit je
jinam už taky nechci, protože tu mám ještě pár nezasazených květin víc
kterým potřebuji najít místo.






Zahradní kakost mám už dlouhá léta, ani nevím kde jsem k němu přišla.
Asi od některé ze sousedek. Ale i když stále putuje po záhonu z místa na místo
každý rok je plný krásných modrofialových květů...




Nikdy jsem si nevšimla, jestli mi srdcovka udělala plody se semeny, až
letos. A možná že to je právě tím letošním výjímečným rokem, kdy všechno
bují a všeho je nadbytek


A přesně tohle je ten případ také. Hosta, kterou už mám zhruba osm let.
Každý rok normálně rostla, je pravdou že předloni jsem jí z jednoho záhonu
přesadila na jiný, utiskovala mi tam už jiné rostliny. Ale měla stále své standartně
velké listy. Jenže letos? To co mi tam narostlo je ještě větší než lopuch!


A pro srovnání záběr na jinou, focenou ze stejné vzdálenosti. Jak vidno ta se mi vešla
do záběru skoro celá, narozdíl od dvou listů té první. A obě jsou stejně staré, přišly
mi v jedné sadě několika dalších a podotýkám, že ta letošní obří měla listy celou tu dobu
stejně velké a to i na novém stanovišti...


Protože jsem si po dlouhé době objednala nové begónie, a nebyly ještě tak narostlé
aby se jimi dal osázet celý květinový stojan, jedna mísa zůstala prázdná. A tak jsem
si do ní zasázela verbenu. Dlouho jsem jí obdivovala vždycky u šéfky když jsem je musela
zalejvat, a tak letos jsem si řekla, že si jí koupím taky


Tahle bégonie je no name, patří ke zbytku těch, které jsem si tak
nějak postupně kupovala v květinářstvích či u zahradníků. Ty které
tu budou později už mají svá jména, jsou od jednoho z nejlepších
pěstitelů a šlechtitelů u nás