sobota 11. srpna 2012

Poslední ze středeční vycházky....

Tak, tak, stále a ještě ze středy....i když už poslední...pak bude zase chvíli na tapetě Praha z pátku. A malé zavzpomínání na dětství a školní léta....
Už párkrát jsem na blozích kde se fotí zaslechla politování, že naší krajinu hyzdí kilometry a kilometry drátů vysokého, nízkého, lokálního a nevím jakého ještě napětí. A tisíce sloupů. Je to sice pravda, že najít místo kde by alespoň v dálce nebyly sloupy a dráty je docela těžké, ale zase holt je to daň pokroku. Svítit petrolejkou se asi moc nikomu nechce a prát na valše? Děkuju pěkně....sice babičky nic jiného skorem celý život neznaly, ale pokrok je pokrok....
Ale někdy se stane že se díky tomu vedení a novému zákonu otevře nádherný výhled do krajiny....




Když tady byly stromy pod tím vedením, a to i nízké takhle krásně vidět na protější hřeben Brd nikdy nebylo....mimochodem po něm vede tzv. hřebenovka cesta po vrchu po které se lze dostat k bývalé raketové základně. Ostatně tu vám taky mohu ukázat, když jsme tam byli se synem spolu na kolech a vlezli dovnitř, fotil tam syn a ty fotky má tady v tom noťasu který teď používám, takže pokud by byl zájem....

Zase něco pro Kavalíra....

Slíbila jsem Kavalírovi, že někdy přidám další nášup z mých kamenných úlovků. A jelikož se kamenů po lese vyskytuje ohromné množství některé jsem mu vyfotila v jejich domácím prostředí. Asi kdyby mne někdo viděl jak se tak plazím nebo klečím na zemi, považoval by mne nejspíš za blázna. Ale vidíš Kavalíre, co všechno jeden nepodstoupí pro jednou daný slib?Mrkající





Tady je domácím kamenem břidlice, občas obzvláštněná nějakým kouskem či žílou křemene, ale také se v ní dokážou vyskytnout ty zvláštní kulaté nebo placaté útvary. A na některých jejích kouscíc je vidět i ta příměs železné rudy, protože na dešti červenají....