Když jsem zveřejňovala Martinovi fotky Děkanského kostela v Mostě,
nějak mi nedošlo, že vám vlastně dlužím odpověď na to, kdo vyhrál v minulém kole
a můj nový příspěvek. Myslím že vítěz byl jasný hned jak jsem uveřejnia
odkaz na článek. Takhle zajímavě cizokrajný kostel se hned tak nevidí.
Nepočítám - li synagogy nebo mešity. Těch prvních je u nás dost, a vidíte,
teď mi došlo že tu snad za celé dva roky tu byla jen jedna. Možná že
ony bývají zvenku takové skoro běžné, zdobných je minimum, takže si člověk
ani neuvědomí že stojí před sakrání stavbou, a co se týče mešit, tak to je ten samý případ.
Tudíž asi už tušíte kdo opět z velkým předstihem vyhrál.
No jasně, je to s pěti body
(SignoraA)
Kostel, který vám dnes chci představit je druhým dobříšským kostelem a stojí
před zdejším zámkem. než byl vystavěn, sloužil tehdejšímu městu kostel jiný,
ten který jsem tu také představovala, a to kostel Povýšení sv. Kříže který sloužil
hlavně jako kostel hřbitovní. S tím jak se zvětšovalo městečko, přestal stačit
a tak v letech 1794 - 1797 nechal na místě loretánské kaple kterou v sedmdesátých letech
17. století nechal postavit František Maxmilián, hrabě Mansfeld, a která
sloužila i jako hradní kaple, jeho následovník František Gundakar I. kníže z Colloredo - Mannsfeldu
nový 33 m dlouhý a 18m široký kostel Nejsvětější Trojice.
Údajným datem vysvěcení je 27.říjen roku 1797, údajný proto, že se nezachoval žádný doklad o vysvěcení.
První důkladná oprava proběhla v roce 1867 a při ní byl nad oltář umístěn obraz Josefa Hellicha
Nejsvětější Trojice.
Další opravy probíhaly po povýšení dobříšské fary na děkanství, což bylo 31.12.1901. Tehdy by kostel
opraven v čistě barokním stylu podle návrhu Antonína Wiehla, významného architekta
přelomu 19. a 20. století a představitele historismu a české neorenesance. V průběhu let
byly ještě několik oprav, naposledy v roce 2006 nová fasáda a když jsem kostel letos
navštívila pořádala se sbírka na opravu interiéru. V roce 1996 - 99 byl z důvodu havarijního
stavu střechy kostel uzavřen.
Možná si vzpomenete, že tenhle kostelík jste tu už viděli, ano, bylo to v článcích před dvěma lety, kdy jsem
Dobříš navštívila poprvé a povšechně jsem vám představovala její památky.
Letos se ovšem moje návštěva tohoto kostela kryla s dnem jeho zpřístupnění mimo mše,
a tak jsem si mohla nafotit i jeho interiér.
Vitrážová okna a vchod do presbytáře