úterý 30. června 2015

Vyhlášení druhé ......


Máme tu konec měsíce a s ním
i druhé vyhlášení vítěze stromové soutěže. Stejně
jak v prvním kole i teď byl náskok prvního opravdu velký.
A stejně tak jak v prvním kole i tentokrát vyhrává/vyhrávají .....


(Janka - Mé radosti)

(MarijaKes)

Na třetím místě shodně se dvěma body skončil můj Javor klen a Patrikova Lípa - Márinka.
Vítězce už podruhé blahopřeji a těším se na vaše další příspěvky které od zítřka
můžete posílat. Takže koukejte kolem sebe a hlavně foťte!!!!! A krásný zbytek týdne,
začátek prázdnin, prodloužený víkend, dovolenou .... prostě co koho čeká. Já se na tři dny
odmlčím, jedu na malý výlet zase na můj milovaný jih a beru sebou jen foťák protože
tam kam jedem je velmi špatný signál na mobilní internet a o wifi připojení nechce
kamarád ani slyšet. Bude to zas hektický jako vždy ale to je právě to co mne, krom nádherné
přírody kolem, vždycky hodně nabíjí.

pondělí 29. června 2015

Kačky a jiné zajímavosti ....



To že jsou na přehradě kachny s mladejma jsem zjistila
už dřív, ale povětšinou se drží až vzadu ve vyšší trávě. Proto jsem
byla zaskočená když jsme s Bobem vylezli na hráz a zjistila jsem že si
celé hejnečko hoví hned pod břehem. A tak jelikož jsme nešli zrovna nějak
opatrně a tiše, vyplašily se a nedaly mi moc šancí na nějaké lepší
snímky. Pár jsem stačila cvaknout, ale vzhledem k tomu že
přehrada začíná pomalu a jistě zarůstat nějakou
rostlinou rostoucí na hladině, kačeny se
v ní ztrácely ....


Velký útěk


Bobeš si vyhlíží možný oběd



Z větší dálky se už fotilo ne zrovna dobře a nepomohl ani výřez



Onou zvláštností v názvu je schopnost jehličnanů vytvářet nové terminály.
Ostatně o tom se můžete přesvědčit v příspěvku Janky o mnohočetných
stromech ve výběru do druhého hlasování stromové soutěže. Tenhle smrk
přišel před několika lety při Velké vichřici o špičku. Za tu dobu se ve špičky
a to dokonce tři proměnily nejvyší větve. Nejdřív se jen narovnaly a vzpřímily,
a teď se na nich začaly tvořit dokonce celé nové stromky. Takže najednou z jednoho
stromu je strom který má rovnou tři nové vrcholy a tři nové stromy. Jsem zvědavá
jak to všechno nakonec unese.



neděle 28. června 2015

Soumračník ......



Včera jsem si řekla, že kašlu na zahradu,
na úklid a jiné a vzala jsem Bobeše na procházku.
Měla jsem v úmyslu načapat nějaké hmyzounky aby zas
bylo něco jiného než jen kytičky. Jako vždy když si
říkám co budu fotit, dopadne to naprosto jinak.
A taky že ano. Hmyzounci byli někde zalezlí
byť nepršelo ale zřejmě jim chybělo sluníčko a tak
si někde dávali šlofíka. Zato jsem nejdřív
musela řešit problém s Bobešem který si nalezl hromádku
lidských výkalů a řádně se v ní vyválel. Myslela jsem že ho
v tu chvíli roztrhnu jak hada. Smrděl na sto honů,
já se modlila aby jsme nepotkali nějakého psa či něco po
čem by chtěl vystarovat protože bych ho neměla za co
chytit. Obojek, kšíry, záda všechno měl řádně
obalené. Takže jsem hledala nějakou hodně hlubokou
tůňku abych ho v ní mohla vymáchat. Našla jsem a tak na vodítku
šel na hulváta do hluboké vody. A nejen jednou.
Máchala jsem ho jak velký prádlo. Trochu jeho srsťové masky
jsem z něj smyla, už nesmrděl na dálku, jen když se okolo mě
prošmejknul. Je jasné že jsem ho smrtelně urazila, a dával
mi to celou cestu vééélmi najevo. A pak jsme místo hmyzáčků
potkali pro mne něco lepšího. Celou dvanáctičlennou koňskou výpravu!
Není nic krásnějšího než když proti vám z lesa vyjede taková
kavalkáda a elegantně okolo vás projde. Ale i tady se mi nalepila
smůla na objektiv, když jsem je procházející okolo nás fotila, neuvědomila jsem
si, že tam mám dost blbé nastavení a tak místo krásných koní jsem měla
nafocené jen duchy a šmouhy. A s tímhle nastavením jsem
fotila i dál, takže valná většina fotek byla nepoužitelná. Až
při focení toho dnešního modela jsem si ho přestavila a i
kdybych nenafotila nic, jen tyhle čtyři tak pro mne ta procházka
byla úspěšná ......
A když jsem dorazili domů, šel Bobeš okamžitě do vany a pořádně vyšampónovat.
A to ho dorazilo definitivně. Zbytek dne ležel v křesle a už se nechtěl
vůbec s nikým bavit.....

Hledala jsem co je tohle za motýlka a našla rod Soumračníkovitých - Hesperiidae
Jenže těch oranžově zbarvených je tam pět a všichni si jsou tak podobní že
přesné určení je takové nejisté, ale řekla bych že se jedná o Soumračníka rezavého ....





A jak se nemá fotit ..... aneb panning (švenkování) opačně. Správně by takhle měla být
rozmazaná ta příroda kolem a koně ostří .....

sobota 27. června 2015

Pes - monstrum .....



Uplynulý týden se nesl v duchu nepřetržité
pozornosti a stavu furt se něco děje či pořád ve střehu.
Měli jsme tu na hlídání našeho psího vnuka protože dcera s partnerem
měli konečně čas na společnou dovolenou a jelikož jeli na kola
tak sebou Matýska nechtěli brát. Nakonec stejně díky nepěknému počasí
toho moc nenajezdili, a tak spíš jezdili po památkách autem. Jejich destinací
byl Mikulov a přilehlé okolí jak na Moravě tak v Rakousku. Myslela jsem jak
budeme chodit na procházky ale nakonec z toho byly procházky jen dvě.
Jedna s Matýskem a jedna s Matesem a Bobešem. On se totiž
vztah Mates x Bobeš trochu změnil. Nejdřív se s ním kočkoval, pak
po něm párkrát vystartoval až nakonec se chová tak jako by Matese neviděl,
ten zas Bobeše obchází obloukem i když by si s ním strašně rád hrál.
To je vidět v okamžiku kdy se zapomene a začne okolo něj poskakovat jak
na perkách. Ale venku na společných procházkách jsou jediné
okamžiky kdy nemusím být ve střehu a neustále hlídat kdy zaslechnu
Bobešovo vrčení předcházející nějakému jeho výpadu. Tam se totiž
nějak Bobeš těmhle aktivitám nevěnuje. A tak jsem měla i chvilku
na focení při naší druhé procházce. Zkoušela jsem nějaké vyčtené
rady ohledně focení rychlého pohybu a co se k tomu víc hodí než
dva psi běhající sem a tam ......


A tady je proměna jednoho normálního psa v psí monstrum ďábelského vzezření....










A ani Mates nezůstal pozadu








pátek 26. června 2015

Když je jeden naprostej blb .....


Po včerejším dni se cejtím jak kdybych skládala
nejmíň vagon uhlí. A to jsem prosím seděla jen celý u počítače.
Když je jeden blbec a smaže si z disku omylem celou složku
s asi třemi tisíci fotek nic jiného si nezaslouží.
Samozřejmě, blondína zas úřadovala..... A co provedla?
Probírala v Picase fotky a složky co kde má a zjistila že je tam jedna
která obsahuje jen něco nepovedeného a tak jsem dala
smazat z disku. A pak už jsem jen nevěřícně zírala jak mi mizí jedna
složka za druhou. Až mi tam zůstaly jen ty které byly na jiném disku.
Okamžitě jsem vlítla na déčkovej disk a z hrůzou zjistila že mi nezmizela
jen ta jedna nechtěná, ale kompletně celá kam jsem si ukládala fotky.
Cca tři tisíce fotek bylo v čudu a vlálo někde v kyberprostoru.
A to jen proto že se to jmenovalo stejně jak ta hlavní složka!
Nejhorší na tom bylo že jsem z toho neměla zazálohováno vůbec nic
protože jsem samozřejmě podlehla prokrastinaci a neustále jsem
si říkala zazálohuju to zítra a zítra zase zítra a tak pořád, až jsem to neudělala
a takhle se potrestala. A co teď, no? No jedině počkat až se vrátí
domácí správce sítě synek a pokorně ho poprosit jestli by nebylo v jeho
silách napravit škody které jeho nablblá maminka spáchala.....
Bylo, ale chudák seděl u toho čtyři hodiny! To bylo ve středu,
a já včera celý den tahala z jeho externího disku co on vytáhnul a
skopíroval mi to na něj a hledala v tom jestli tam někde nebude ta
moje s fotkama. Bylo toho požehnaně co jsem prohlídla a ještě
víc toho co nešlo otevřít. Už jsem si říkala že to je v háji, že se
tomu prostě nechtělo zpátky ke mě do kompu. Až jsem objevila jednu
která se tam ještě krčila jako předposlední, otevřela a zajásala!
Byla tam a celá!! A zdálo se že i ztráty budou minimální .....
Takže jsem celý den poctivě kopírovala složky na externí disk č.1
pak na externí disk č.2 a k sobě do počítače. Občas jsem jen odběhla uvařit
oběd, dosekat zahradu, posebrat vyprané a usušené prádlo a zase
hurá k počítači. Potřebovala jsem si udělat už trochu pořádek
ve složkách, rozdělit podle let a zbylé složky podle témat. Když už jsem
pomalu šilhala řekla jsem si konec, zítra je taky den a jako poděkování
synkovi jsem ještě upekla vynikající buchtu na kterou jsem narazila
u Werri. Musím říct že naprosto oprávněně o ní tvrdí že je neskutečně
žravá. JE !!!!!
Dneska jsem ještě dosrovnala co bylo potřeba a zas můžu pokračovat
vesele ve focení. Ztráty byly minimální ale jak to chodí, u fotek které
jsem postahovala ze stránek které už neexistují nebo ze skupin které
uz zanikly. Vztahovaly se ke tvoření, ale stejně to byly věcičky které se tady nedaly
nijak moc použít. Říkala jsem si že přinejhorším si ty fotky za dva roky zpět
okopíruju z Galerie.cz, protože stejně 98 % jich bylo a je na
blogu. Což je vlastně takový externí disk č.3 Odteď už okamžitě jednou týdně
hážu nafocené věci na exterňák ......

úterý 23. června 2015

Dandící dávných let .....


Jelikož se tak nějak můj archív vyprázdnil,
a nemám moc co hodit v plen (no taky bych nemusela vůbec
a mohla bych mlčet do doby když něco bude) našla jsem
na netu v dandíkářské FB skupině pár obrázků z dávných
dob které představují dandíky v jejich původních loveckých podobách.
Pár takových obrázků tu už bylo, ale myslím
že je docela zajímavé vidět jak se standarty plemen měnily
a mění. Dřívější dandíci byly takovým zvláštně
vypadajícím plemenem, i když ty velikánské oči měli už
tenkrát. Jako většina psů na tehdejších obrazech vypadali spíš jak nějací
vetajové a ne základ jednoho z nejzajímavějších plemen.....






Jako lovci ......




..... a jako domácí mazlíčci





Dokonce měli i svou whisky, stejně jako třeba má Tullamore ve znaku irské vlkodavy.
Dneska už je taková láhev velkou raritou protože palírna dávno neexistuje


A ještě pro pobavení jedna aby bylo vidět že i Skoti mají smysl pro humpr....


pondělí 22. června 2015

Pernatuška šípková ....



V sobotu jsem si všimla na zdi nějakého
hmyzounka.
Chtěla jsem ho vyhodit, ale pak jsem si na něj vzala brýle a zjistila jsem, že se
jedná o hodně zajímavého tvora.Jak jsem ho tak prohlížela,něco
mi docvaklo.
Že totiž podobného měla na blogu Máří Kosáček i když
o dost krásnějšího. A tak jsem začala pátrat jak se jmenuje. Jelikož
jsem skleróza
musela jsem
chvíli hledat
ve článcích
jestli tam
má název.
Byl tam
a tak jsem
pátrala na
Googlu
něco víc.


Rádcové našli a zjistili že hmyzounek se jmenuje PERNATUŠKA ŠÍPKOVÁ.

Cnaemidophorus rhododactylus.

Fotila jsem jí nejdřív na zdi v kuchyni ale až po asi patnácté fotce to bylo
koukatelný. Říkala jsem si že je chyba v barvě zdi a tak jsem ji opatrně
přemístila na okno a zkoušela jí fotit na okně. Ale opět z nějakých deseti fotek
se dalo koukat na tři. Mám dojem že reklamace objektivu opravdu je hodně nutná.
Protože z dvaceti fotek jen čtyři, no to je dost velký odpad. A stejně
jsem nebyla schopná zaostřit při chvilkově fungujícím automatickém
ostření na celého hmyzáčka. A to byl velký jen 2 cm.....


Jedna siluetka při které vyniknou třásničkové ozdoby na křídlech


Omluvte ocumlané okno od koček. Jak neustále pozorují venku
ptáky šmatlaj packama nebo čumáčkama po skle. Otřu jednou, dvakrát
a zas to tam je .....






neděle 21. června 2015

Začínáme hlasovat podruhé ......


O den později (snad to není takový prohřešek)
začíní druhé hlasování stromových příběhů. Pár se jich dalo dohromady
a tak vám je nyní předkládám. Myslím že v době dovolených,
prázdninových výletů by se dalo určitě nafotit spousty krásných
stromů. A podotýkám že opravdu to nemusí být jen stromy
památné......

A kdo se zúčastnil tentokrát?

(VendyW)

(Frypat)

(Mé radosti)

(Sceneryphoto)

(MarijaKes)

Tolik pro dnešek vše, koukejte kolem sebe, hledejte v krajině a hlavně
foťte a podělte se s námi všemi o krásu stromů ...... rozhodně
za to stojí!




sobota 20. června 2015

Uplakaně .....


druhý
den je
počasí uplakané
občasnýmipřeháňkami,
a tak jsem konečně už
vyzkoušela včera na nich
svoje zvětšovadla. To co
má největší zvětšení je
ovšem opravdu už na
to, aby se fotilo
stativem .....


Udržet v objektivu daný focený úsek mi docela dalo fušku, klečela jsem na pomalu prosakujícím
polštářku a kapalo mi za krk. Na malilinkou chvilku vykouklo sluníčko, ale
hned jak vidělo o co se snažím, raději se schovalo.



I když vypadá stejně jak ta první, malý rozdílek tam přeci jen je. Sluníčko ...