Na rozdíl od syna, kterej mne postavil před hotovou věc ohledně stěhování a to že veškeré hledání bytu bylo evidentně v režii Kuny a její matky, dcera se do pátrání po bytu dala sama. A brzy narazila na realitu stávající finanční krize a to, že velkých bytů je na trhu dostatek, ale malých je sakra poskrovnu. Na jeden krásný (podle fotek) narazila v Litomyšli, což je i vlastně prioritní místo, jelikož tam jezdí pracovat. A poprosila mne ať se jedu s ní podívat. Což o to to já moc ráda a taky jsem si to užívala, ovšem do té doby, než jsem si vzpoměla že jsem tou samou dobou měla být na ÚP na pravidelné návštěvě.
No a první průser roku byl tady. Oni totiž pokud nemáte nějakou omluvenku v psané formě okamžitě zahajují nekompromisně proces vyškrtnutí z evidence. A nezáleží na tom, že okamžitě naklušete hned druhý den s omluvou. Naštěstí ta "moje" úřednice byla nemocná a zaskakovaly za ní jiné tak jsem se domluvila že jim donesu potvrzení od doktora. Máme naštěstí vynikajícího zubaře takže mi to potvrzení napsal a já chudší o třicet korun, ale s potvrzením se vrátila zpět. No za blbost se holt platí a tohle byla jen naštěstí minimální ztráta oproti tomu co by znamenalo to vyškrtnutí z evidence. Sice podporu neberu ani jiné dávky ale i tak. Ovšem napadlo mne jedno přirovnání které se u nás vlastně praktikuje všude a při všem. Vlk se nažral a koza zůstala celá. Pokud totiž tato zákonná úprava měla zamezit tomu aby se nezaměstnaní beztrestně vyhýbali těmto konzultacím a pokud se bez omluvení a to i následného, nedostavili a měli by být sankciování, tak tohle to naprosto spolehlivě ruší.
Ale zpět k našemu výletu. Byt byl anoncován jako garsonka s k.k, nájem plus náklady cca 7500 Kč. Není to málo ale zdálo se že ani moc, vzhledem k tomu že by dcera ušetřila za dojíždění skorem dva tisíce. Ujala se nás ochotná paní z realitky a ještě s dalšími zájemkyněmi nám byt šla ukázat. Co se týče dispozice byl úžasný. Podkroví ve starém měšťanském domě, výhled na náměstí, krásné dřevěné trámy a hlavně plocha pokoje velmi velkorysá díky tomu že spaní bylo řešeno ve výšce, protože strop byl hodně vysoko a i když se tam člověk postavil pořád měl nad hlavou hodně místa. Krásně světlý, no musím říct že jsem se do něj okamžitě zamilovala. Ale to asi tak byly všechny klady. Po bližším zkoumání střešních oken bylo vidět jak se na nich podepsalo to, že tam není normálně přizpůsobená kuchyňská linka. Celý anoncovaný kuchyňský kout se skládal z jedné jediné dlouhé skříňky s dřezem. A víc nic. Jak jsme se dozvěděli předchozí nájemníci vařili na dvouplotýnkovém el.vařiči protože v bytě není přípojka na sporák, a není tam digestoř, proto také všechna střešní okna měla úplně zničenou povrchovou úpravu, ale bylo vidět že tam okolo nich i zatéká. Chybí společná anténa a ani v koupelně není okruh na pračku a o odpadu už vůbec nemluvím.
Majitel dokonce zakázal aby se v bytě udělalo jedno centrální světlo, takže vše bylo řešeno různě umístěnými lampičkami. A navíc nikdo nám nebyl schopen říct, zda ony zmíněné dva tisíce pokryjí nebo ne náklady na vytápění a ohřev teplé vody (plyn) a na vaření (elektrika). Na dodatečný dotaz majitel sice prohlásil, že je možné sporák nechat nainstalovat ale vše výhradně na vlastní náklady. Takže jo, uděláte si to, ale už je ve hvězdách jestli vám díky tomu nezvedne nájem, nebo nedá výpověď aby díky tomu mohl pro další nájemníky zvednout platby. Naštěstí je v tomhle dcera docela rozumná a realistická, takže při propočítání všech doplňujících nákladů a to vlastně okamžitých na které by si musela vzít půjčku s těžkým srdcem konstatovala že to není pro ní. že by to nezvládala platit. Ono s tím vařením to u ní není tak horké, ale prát je potřeba a vzhledem k tomu, že v koupelně není nic k tomu přizpůsobené a k neochotě majitele povolovat jakékoli větší stavební akce je tohle už podstatně větší problém.A my jí bohužel pomoct s nějakým placením nemůžeme. Bylo mi jí líto protože byteček to byl opravdu nádherný, pro jednoho ale nakonec i pro dva naprosto skvělý, no posuďte sami....
Byla nám nabídnuta ještě prohlídka jiného, tentokrát dvoupokojového bytu také na náměstí, velmi zvláštně dispozičně řešeného, ale to už by bylo pro jednoho moc velké a navíc přestože byl alespoň částečně rekonstruován, byla by tam časem ještě nutná výměna oken, položení nové podlahové krytiny. Ovšem musím říct že po něm naše dvě společnice okamžitě skočily. Evidentně byla paní po rozvodu a potřebovala se zřejmě dostat co nejdál od ex, jak jsem tak z náhodných poznámek vyrozuměla.
Jak jsme tak chodily po náměstí sem a tam udělala jsem jen pár snímků, ale mám v úmyslu pokud by napadl sníh udělat si do Litomyšle delší fotovýpravu....
Podobný pohed by měla dcera na náměstí z bytu, jen z větší výšky, fotila jsem to z před onoho domu.
A k zámku co by kamenem dohodil....
Nevím co je tohle za artefakt, zda jde o nějaký umělecký záměr či co, ale i když se v tom krásně
zrcadlí okolí, k těm starým domům mi to nějak nejde...
Litomyšl má krásné a velké náměstí lemované měšťanskými domy s podloubím, takže i když prší
projdete si náměstí kolem dokola pěkně v suchu. V létě zase je tu nespočet zahrádek
kam si můžete sednout na kávičku nebo jiný povzbuzovač....
Tato tajemná ulička ústí do soustavy tří malinkých náměstíček pod klášterem na Zámeckém návrší.
Jmenuje se podle místního rodáka, spisovatele a malíře Josefa Váchala, autora
Krvavého románu. Příhodně v domě sídlí knihkupectví....
Tuhle sochu dívky mají před továrnou kde dcera dělá. Jen nevím jestli tam byla dřív socha, nebo fabrika...
Přišlo mi vcelku zábavné, že si tam tak mrzne, když si sedí u fabriky kde se vyrábějí tepelné izolace.
Tolik jen krátká ukázka z tak hezkého města jako je Litomyšl. Ale jak jsem řekla, pokud napadne sníh mám v úmyslu tam vyrazit a trochu jí zdokumentovat víc.
