Dnes na chvilku ....

 

.... přeruším naše procházení po Vídni,

a budu se věnovat výzvě kterou uveřejnila Helenka na svém blogu. 12 nej z loňska. Když jsem tak vzpomínala a probírala co, zjistila jsem, že i když se to nezdá je to alespoň u mě dost obtížné. On ten můj rok by se dal nazvat vcelku takový nezáživný. Jen občas nějaké vybočení ze stereotypu. Jinak jen zahrada, práce, a strasti domácí které vám ovšem na hlavu nakládat nebudu. Tak to alespoň trochu

 zkusíme ....

V lednu jsem se ještě stále "válela" doma po operaci ruky kdy mi dávali nový kloub do palce pravé ruky. Měla jsem jí samozřejmě šetřit ale nešetřila. Pátý den po operaci jsem už lítala po zahradě s foťákem a v lednu už jsem toho dělala tolik, že jsem skončila na sále zas, tentokrát se zánětem šlach

V únoru to vlastně bylo stejné, ale na konci měsíce mi už doktor dal své požehnání a vykopnul mne mezi zdravé občany. K radostem ale patří naše návštěvy u dcery a vnučky. A samozřejmě nesmí chybět zastavení a cvaknutí tohoto stromu. To byl snad jeden z mála dní kdy bylo krásně a sníh.  

V březnu se odehrála napínavá volební bitva. Opět se volil prezident a i když mnoho lidí dnes reptá a nadává že na Hradě sedí komunista a zelený mozek (výběr komunista x komunista estébák) pořád lepší než ten kdo tam byl před tím. Alespoň nám nedělá ostudu ve světě a člověk se nemusí stydět a bát co zas za trapas udělá. Měla jsem to štěstí, že jsem měla možnost být na Pražském hradě a sledovat inauguraci. Sice jen venku na nádvoří, ale i tak to stálo za to ....

V dubnu jsem se konečně dostala na chatu. Což je pro mne vždycky taková obrovská vzpruha, protože vždycky dojde na naše pražské toulky s Padesátkou. Tentokrát byly tak trochu za kulturou. Pozvala mě na výstavu Ondřeje Sekory do Pellého vily. Šla jsem ráda, protože jsme dlouhá léta poslouchaly s manželem v rádiu pořad Jiřího Anderleho Láska za lásku, což byly jeho vzpomínky na dětství a další životní cesty. V této vile měl dlouhou dobu svůj ateliér a galerii, a tak jsem na místo samotné byla dost zvědavá. Odsud jsme to pak vzaly do Stromovky a byla to luxusní jarní procházka. Další akcí a radostí v dubnu byla návštěva koncertu Ondřeje Havelky ve Svitavách. Takže pokud to nebude vadit na duben přijdou dvě fotky. Tu kterou jsem vyfotila na koncertu jsem o měsíc a něco později vezla kamarádovi na Smetanovu Litomyšl protože si jí u mě objednal na zeď

V květnu jsem absolvovala jako řádný důchodce zájezd spolu s dalšími místními do Rožnova, na Pustevny a do Kopřivnice. Ani na jednom místě jsem nebyla, za to o nich mnohé četla a viděla takže moje očekávání byla asi až moc přehnaná. Nevím. Nebo tahle místa svou krásu uplatní v zimě kdy opravdu vyniknou.... Ale každý výlet mi udělá radost protože mám možnost vypadnout někam ven a jinam. A to se mi později znovu podařilo, protože jsem se opět dostala do Prahy a na toulky Starou Prahou

Červen byl na radosti ovšem vélmi, vélmi bohatý. Začátkem června byla vernisáž mé historicky první výstavy fotek ve zdejší kavárně EVA. Té se zúčastnila  Padesátka a Čerf, i kamarád z mládí kterého jsem strašně dlouho neviděla. Uprostřed měsíce jsme si udělaly se známou výlet do Olomouce na akci Vyznání růžím a pěkně si prošly nejen rozárium ale i město a zdejší krásné kostely. A konečně koncem června nejen že proběhla oslava šestých narozenin Bobule, ale konečně jsem se dočkala svého tolikrát odloženého letu balonem a poprvé jsem navštívila a to hned jako VIP host Smetanovu Litomyšl, kde jsme se opět sešli s mým kamarádem a já, díky tomu že jejich koncert byl natolik žádaný že museli přidat ještě jeden, jsem měla možnost s ním strávit celý báječný den a ukázat mu město i zajít na návštěvu k dceři. Navíc jsem i opět nastoupila do práce a tentokrát už natrvalo. 

Červenec výletový. Častolovice, které jsem doposud znala jen z projíždění okolo a Praha, tentokrát křoví (jak říká Padesátka květinám) při návštěvě Botanické zahrady v Tróji a Trojský zámek

Jak jsem zmínila, mezi mé radosti určitě patří chvilky s Bobulí. V srpnu kdy jsem se motala jen po zahradě jsem jí tu měla na víkend a užívala si to

A je tu září. Návštěva u dcery a procházka s Bobulí den před jejím nástupem do školy. Rozebíraly jsme výhody a nevýhody školní docházky a zjistila, že vlastně těch výhod je víc než nevýhod a že se vlastně strašně těší ale i zároveň trochu bojí... Druhý den jsem jí s rodiči byla do školy doprovodit a obrečely jsme to já i dcera. Přišel konec září a mě se splnilo druhé velké přání, proletět se letadlem nad Brdy. Díky tomu jsem se seznámila i s velmi zajímavým člověkem, kterému jsem vlastně vložila svůj život do rukou. Jako taková pomyslná třešnička na dortu tohoto pobytu na chatě ještě byla zase procházka Prahou a posezení ve velmi příjemné kavárně

Říjen přinesl poslední zahraniční výlet a já se domnívala že to byl vůbec poslední výlet roku. Jenže to jsem se trochu zmýlila. Krásný skoro letní den jsem trávila ve Vídni

Listopadové počasí nebylo nic moc, a tak jsem se pomalu začala připravovat na vánoce a advent. Jenže pak mi přistála na messengeru zpráva jestli přijedu na dandičí setkání do Veltrus! No, taková hloupá otázka! A tak jsme vyrazili na chatu abychom 11.11. v 11:00 přistáli na parkovišti u zámku Veltrusy. Tak přistáli jsme tam o něco později protože nás navigace dovedla místo do kempu na dvůr domova seniorů.... musela jsem zavolat jedné z pořadatelek aby mne po telefonu navigovala. Ale nakonec se ukázalo že nejsme ti úplně poslední, protože po nás ještě přijelo jedno auto. Překvapením bylo že se tentokrát zúčastnili i chovatelé z Němec a že tentokrát nad námi sv. Petr už pantronát neměl a celý den nám docela nemile padal na hlavu jemnější či prudší déšť.... o to víc mě naštvalo že v neděli od rána svítilo sluníčko. Když jsme se museli vracet domů. 

Prosinec byl v práci hodně hektický protože nejdřív onemocněla jedna síla, pak druhá a nakonec i já. Naštěstí nás kovid jen tak lehce líznul a takže to dopadlo dobře. Ale proleželi jsme svorně s mužem svátky a nějak nám to ani nevadilo. Byl řízek a hrachová polévka, tři druhy cukroví a já si to konečně užila podle svého.

 Že nám sem létají už několik let na terasu dravci už jsem párkrát zdokumentovala a vždycky jsem takového návštěvníka charakterizovala jako poštolku. A skoro pokaždé špatně. Jednou to byl moták pochop, pak opravdu ta poštolka a tentokrát to byl jestřáb který byl tedy buď velmi hladový nebo velmi vytrvalý, protože mu nevadilo ani to že stojím za oknem a fotím ho. Stále se pokoušel najít možnost jak se dostat do hradby dřišťálu kam se schovalo naše hejno vrabců a zpoza ní se mu velmi hlasitě vysmívalo ....

No vida, ze začátku jsem psala, že ten rok byl takový nezáživný a ono to vlastně tak hrozné nebylo.... o posledních dvou měsících a co se dělo budou samozřejmě články. Letošek už by měl být co do naší rozhárané finanční situace konečně přinést uklidnění protože jsem od prvního nastoupila na zkrácený úvazek šesti hodin takže se k důchodu konečně přidá i výplata takže by se dalo konečně vytvořit i něco jako rezerva pro nenadálé situace a já budu mít možnost se zas trochu věnovat svým zájezdovým aktivitám. Mám už vybráno, jeden zájezd už rezervovaný a tak zase bude za rok na co vzpomínat!