.... trochy květů, co ještě neumořilo
letošní léto, nebo co fofrem nevykvetlo a ještě větším fofrem neodkvetlo. Co mě ale fascinuje je vytrvalost plevele který stále bují jak kdyby venku vládlo svěží jaro a ne brutálně suché léto. I když mám svoje záhonovky už lety vycvičené na minimální letní zálivku, tak i je už občas musím zalít. Hůř jsou ale na tom ty co jsou jako mobilní zeleň, tam je musím prolívat jak ďas a už jsem se musela rozloučit s pěti mými milovanými fuchsiemi. Tam ale ta ztráta sice bolí, ale jednalo se o rostliny které jsem měla vícekrát, takže zatím mi alespoň nějaké ještě zbyly. Nicméně účet za vodu bude asi i tak dost mastný kvůli dopouštění jezírka které se vypařuje sakra rychle, k čemuž asi také napomáhají lekníny a pak bazén, který v těchto vedrech udržovat v cajku dá taky sakra hodně práce. Ale on je to jediné co mi tyhle hice pomáhá jakž takž přežívat. Ta úleva když z rozhicované kuchyně člověk může skočit do osvěžující vody je prostě top. Tedy pokud už nemá průměrnou teplotu Rudého moře. Ale zase nemusím za tím jezdit až do Egypta, že? 😉
