Třetí polský den ....

 

.... jsme nejdříve věnovali procházce po pláži

ale tentokrát na druhou stranu. Cílem byla další mořská vyhlídka vzdálená cca 3,5 km od základního tábora. Počasí bylo opět nádherně slunečné a dokonce se i vítr utišil na minimum, což tedy znamenalo, že ne na úplné bezvětří, protože to fakt na Baltu asi nevládne nikdy, ale nemuseli jste si hlídat kelímky s nápojem aby vám někam neodcestovaly. Tentokrát s námi šla i synova přítelkyně, zřejmě jí bylo za její výstup z minulého dne trapno, tak se kousla a šla. Ale jelikož jsme počítali s tím, že pátek věnujeme konečně také plážovému povalečství, nejen že šla i ona, ale i deky a ohrádka proti větru. Tu jsme si rozložili na vhodném místě, deky a obuv uložili do ní a vyrazili. Naše procházky se totiž všechny odehrávaly bosky, protože jsme se většinou brouzdali příbojem, a tahat se s botami když úplně nebyly potřeba se nám nechtělo. Tázala jsem se, jestli o ně nepřijdeme, ale bylo mi řečeno Jsi v Polsku, ne v Čechách. Tady si totiž opravdu můžete dovolit nechat si na pláži složené věci v ohrádce, na tři hodiny zmizet a po návratu je najít tak jak jste je uložili. I když tentokrát jsem trochu zalitovala v závěrečné části procházky že jsem je sebou neměla, protože šlapat po rozpáleném asfaltu cyklostezky na vyhlídku nebylo úplně příjemné, byť to bylo jen pár stovek metrů. S radostí jsem uvítala chladivý příboj a jeho písek pro zpáteční cestu. Nakonec ale s námi ani Bobule ani synova přítelkyně na vyhlídku nedošly, vrátily se zpátky zakempit na pláž. Jeden úsek pláže po které jsme šli patřil nudistům a Bobule to okomentovala slovy Páni tady je pindíků! 

Jelikož jsme byli u moře, a já navíc poprvé, byla jsem rozhodnutá stůj co stůj se v něm i vykoupat, i když jsem věděla, že voda bude studená. Takže když jsme se vrátili zpět k ohrádce, oznámila jsem přítomným, že nevím jak oni, ale já jdu do vody. Koukali tak nějak nevěřícně a bylo vidět že se jim moc nechce, ale když jsem se zvedla a pevně rozhodnutá se do vody vydala, pomalu mne začali následovat. Nakonec jediný kdo se nekoupali byla Bobule a zeťák, který nás fotil. Ráchat jsme se nakonec dokázali dobrou půlhodinu a popravdě nijak mne v tom mém nadšení že se konečně koupu v moři ta chladnost vody nepřišla. Válet se na pláži nám nakonec vydrželo tři hodiny, do doby kdy se začala stahovat mračna, vítr víc foukat a nás to přestávalo bavit ....

První větší pěší výlet .....

 

....  jsme absolvovali druhý den po

příjezdu. Grzybowo spadá úředně pod Kolobrzeg od kterého je vzdáleno cca 6 km. Po snídani jsme absolvovali válečnou poradu  jak a kam se vypravit. Zvolili jsme cestu po pláži, byť ta až do Kolobrzegu přímo nejde. Ke konci je uzavřená kvůli vojenskému prostoru, takže jsme museli zahnout na cyklostezku a po ní dojít do města. Kolobrzeg je město přístavní odkud vyplouvají rybářské i vyhlídkové lodě na širé moře. Ovšem na moři lze zahlédnout i hlídkující vojenské lodi, přeci jen není bohužel moc daleko místo válečného konfliktu. Ve městě si můžete vybrat ze dvou vyhlídek jak na přístav tak na město a pláže táhnoucí se až ke vzdálenému obzoru. Maják a 55 m vysoké ruské kolo. My absolvovali obě. Jedna byla zajímavější než druhá. Stejně jako Wroclaw má své trpaslíky, Kolobrzeg má krom živých i své bronzové racky, na jednoho jsme narazili právě u majáku. Ovšem co tedy je po celém Polsku naprosto božská mana, tak to je zdejší verze Fish and chips. Zeťák je na výběr restaurací a jídel expert a tak našel v přístavu u rybího trhu vysoce hodnocený stánek s rybími dobrotami. A že to fakt byla mňamka mňamek. Dokonce i Bobule která ryby moc nemusí zblajzla mámě půlku porce. Dlužno podotknout že ta byla opravdu velká a hlad jsme neměli ještě večer.

Po jídle jsme se setkali se synem který za námi přijel s přítelkyní autem, a společně jsme šli do centra, na maják, kolo a na promenádu vedoucí podél pláže k velkému molu, které je další atrakcí města. Trochu už mě bolely nohy takže jsem uvítala že zpět jsme se s Bobulí svezly se synem autem. Nachodili jsme krásných a zábavných 12 km a přiznávám, že jsem uvítala posezení u vínka na balkoně a vyprávění o tom, co moje děti vyváděly když byly malé. Myslím že zeťák i synova přítelkyně byli docela překvapení 😅.....

Konečně na místě ....

 

.... a jdeme se ubytovat. Místo kam jsme dorazili

se jmenuje Grzybowo, a opravdu je to malebné a klidné přímořské letovisko (samozřejmě že v době kdy není sezóna v plném proudu) a leží 6 km od města Kolobrzeg v severní části Polska. Jeho devízou, stejně jako vlastně celé této přímořské části Polska je to, že nemusíte trávit dny jen a jen na pláži, ale nabízí se i mnoho jiných aktivit. Vzhledem k tomu, že Polsko je placka a okolo moře úplná, můžete si projet ix stovek kilometrů po krásných cyklostezkách z kterých si co chvíli můžete udělat odbočku k moři, můžete se procházet po širokých písečných nekonečných plážích, jezdit na výlety po zdejších rezervacích nebo se procházet po borových lesích které jsou nádherně voňavé ....

A teď se i dostáváme k tomu proč byl tenhle výlet pro mě takovým dobrodružstvím. Mnohým to asi přijde směšné, ale já byla ve svých 65 letech úplně poprvé u moře. Což nějak celou dobu nepobírala Bobule a pořád se mě ptala jestli jako fákt. Nedivím se, ona tam byla poprvé ve třech letech. Dokonce i jejich Čenda byl u moře častěji. Jenže ono to má jiný důvod. Ne že by můj tatínek neměl možnost od fabriky jezdit k moři, ale za a) nějak na to moji rodiče nebyli a za b) jako správní Pražáci jsme i my měli chalupu o kterou se muselo starat, navíc já to tam milovala a nedovedla jsem si představit být o prázdninách byť jen minimum dní někde jinde. Když jsem se seznámila s manželem tak jsme prázdniny trávili střídavě na chalupě a na lodi. V běhu času jsme o obojí přišli, pořídili tenhle barák jako chalupu, dávali ho dohromady, pak se přestěhovali, já časem zdědila chatu, takže další starání a navíc muž není typ na výlety a dovolené u moře. No a najednou mi je 65 a o moři mi jen vypráví dcera s Bobulí a posílají mi z každé dovolené u něj fotky. A tak je napadl tenhle dárek .....

Moje velké polské dobrodružství ....

 

.... právě začíná! V jednom z únorových článků

jsem se zmínila o tom, že jsem od dětí dostala k narozeninám společný výlet na pět dní do Polska k moři. Bylo to pro mě velké překvapení, ale říkala jsem si, že být se všemi včetně Bobule a psa Čendy sice fajn, jen bych asi přece jen brala nějaký víc soukromý dárek, jen pro mě. Nabyla jsem dojmu, a dceřiny poznámky ho ještě umocnily, že se ovšem tak nějak počítá, že budu hlídat Bobuli a ostatní si půjdou někam za zábavou. Ale jak jsem se mýlila! Ve finále jsem byla šťastná a spokojená jak blecha. 

A tak  27.5. ráno vyrazila naše kolona v počtu dvou aut na velkou expedici Grzybowo 2026 ....

Dnes prohlídka té ....

 

.... trochy květů, co ještě neumořilo

letošní léto, nebo co fofrem nevykvetlo a ještě větším fofrem neodkvetlo. Co mě ale fascinuje je vytrvalost plevele který stále bují jak kdyby venku vládlo svěží jaro a ne brutálně suché léto. I když mám svoje záhonovky už lety vycvičené na minimální letní zálivku, tak i je už občas musím zalít. Hůř jsou ale na tom ty co jsou jako mobilní zeleň, tam je musím prolívat jak ďas a už jsem se musela rozloučit s pěti mými milovanými fuchsiemi. Tam ale ta ztráta sice bolí, ale jednalo se o rostliny které jsem měla vícekrát, takže zatím mi alespoň nějaké ještě zbyly. Nicméně účet za vodu bude asi i tak dost mastný kvůli dopouštění jezírka které se vypařuje sakra rychle, k čemuž asi také napomáhají lekníny a pak bazén, který v těchto vedrech udržovat v cajku dá taky sakra hodně práce. Ale on je to jediné co mi tyhle hice pomáhá jakž takž přežívat. Ta úleva když z rozhicované kuchyně člověk může skočit do osvěžující vody je prostě top. Tedy pokud už nemá průměrnou teplotu Rudého moře. Ale zase nemusím za tím jezdit až do Egypta, že?  😉

Ke každé procházce ....

 

.... po Praze samozřejmě nesmí chybět 

ani nějaká ta fota květin. A že Praha květy opravdu nešetří. Obzvlášť když se pohybujete po palácových zahradách. Ale chce to tu správnou dobu, to pak nevíte kam dřív koukat. V květnu sice už něco  kvete, ale ještě to není úplně vše co je v nabídce ve veřejném prostoru ....