Nevím kdo
jsem, jsem spoutaná či volná?
S tebou jsem se vším svolná,
Můžeš mne mít
kdy budeš jen chtít...
Jsem spoutaná
a ne volná,
jen pro tebe jsem
svolná se vším...
Volnost znám
jen s tebou, moje rty zebou.
Chybí jim tvé
polibky...
Jsem strom, s
kořeny spoutanýma zemí,
Jsem růží s
trním, co drásá ruku tvou,
Tělem
nenasytným po tvém hlazení
Duší smutku
plnou...
Jsem vším čím
je tento svět a ničím,
Jsem spoutaná
i volná,
Jsem květy na
louce i hrozny na vinicích
Z nichž tvé
rty sají sladký nektar,
Spoutávají
mne i dávají volnost,
Z tvých
polibků čerpám radost....
Kdo jsem?
Jsem spoutaná či volná?
S tebou jsem
jen a jen ke všemu svolná,
Smíš mne mít
kdy jen budeš chtít.
Myšlenky mé
plynou, jak tichá hudba.
Jak saxofon
jenž píseň tiše lká,
Její tóny se
nesou tichou tmou,
Pro radost
tvou....
Melodie mne spoutává a zároveň
i volnost
dává, v té melodii je celý svět.
V kterém
jedno jistě vím a hned teď,
že pro tebe
nemohu být a nejsem volná...
