.... že vlastně příspěvky z Dobříše, které
teď budou následovat měly být před těmi pražskými, neb jsem do ní jela druhý den po příjezdu na chatu, čili v pátek a v Praze jsem byla v sobotu, ale nějak mne Čerfovi mlžné fotky ze stejného dne vyprovokovali k tomu, uveřejnit ty moje a tak už jsem v pražských zastaveních pokračovala.
Na zámek do Dobříše jezdím už vlastně pár let pravidelně, ale spíš než do něj, chodím se procházet a pozorovat změny v zahradě francouzské nebo anglickém parku. První je letos celý rok zavřená, neb probíhají reklamační práce, a druhá mi tentokrát nenabídla moje oblíbené pohledy, neb i na Huťském rybníku se dělají nějaké úpravy a byl tentokrát vypuštěný až do mrtě a stromy, z listnáčů to jsou hlavně buky a javory byly už opadané.
Tak jsem si tentokrát řekla, že když už jsem konečně po tolika letech ježdění a obcházení kolem dokola dobila mníšecký zámek bylo by záhodno dobít i ten dobříšský. Takže jsem si koupila lístek, doběhla na poslední chvíli vcházející skupinu a těšila se, co mi nabídne. No jak už mi tu někdo psal v komentech jinde, nenabízí toho moc. Vlastně jen jeden i když krásný sál, a pak expozici dobříšských přízraků, která je spíš ovšem cílená na mnohem mladší a menší návštěvníky. On i když je zámek rozlehlý, tak první křídlo zabírá hotel a druhé zas obývají majitelé. Bývalé byty některých spisovatelů nejsou do expozice začleněné, zřejmě chybí mobiliář. Takže vlastně je k dispozici jen Zrcadlový sál a zámecká půda ....
