30 ledna 2022

Jako vždy v zimě ....

 


.... nesmí z žádné procházky chybět sušiny.
Jako jediní zástupci květeny. Co taky chtít v lednu za kytky, že? Tak ano, za chvíli budou rozkvétat vilín a kalina vonná, jasmín nahoprutý a zimokvět. Ale jak už to tu znám, ani jeden z keřů se tady nikde v zahradách nevyskytuje. Takže prostě člověk musí vzít zavděk těmi sušinami ....

29 ledna 2022

V pohádkové procházce ....

 


.... dnes mají hlavní slovo stromy. Malé, velké,
husté i řídké. Fotit v lese, zvlášť za takových podmínek jaké byly není zrovna ono. Sluníčko a stín vytvářejí velké kontrasty a i ty stromy přece jen nejsou až tak záživné. Existují určitá pravidla kdy fotit stromy zajímavě, jenže zrovna tentokrát se nedala úplně použít. Nicméně doufám, že vám určitá jednotvárnost pohledů do lesního ticha nebude tak moc vadit ....

26 ledna 2022

Minule jsme došli ....

 

.... cestou kolem pole až tam, kde se 
rozděluje na dvě a obě míří do lesa. Už na podzim jsem měla v plánu jít tou, kterou jsem dlouho nešla a jít dál, tam kam zavítám jen občas. Jenže tehdy se začalo počasí kazit, a tak jsem jí zkrátila a otočila to zpět. Ne tak tentokrát, naopak, sluníčko které se na chvíli schovalo za pár mraků se rozsvítilo naplno a tak jsem vyrazila na cestu do neznáma. Tedy to neznámo znám, ale netušila jsem jak se po těch třech nebo čtyřech letech změnilo jak výraznou těžbou dřeva, tak polomů po několika silných větrech které se tu prohnaly ale i dorůstáním nově vysazených stromků. On vlastně hned ten počáteční vstup je už úplně jiný. Stromky, které mi naposledy byly kousek nad pas mi jsou už hodně nad hlavu a tvoří neprostupnou hráz, tam kudy bylo vidět do okolí už člověk zaznamená jen houští větví a kde se do výšky tyčily krásné smrky jsou holiny. A tak jsem si opravdu někdy nebyla úplně jistá jestli jdu stále tou samou cestou kudy jsem chodívala anebo jsem už někde jinde. Ale co, říkala jsem si, cestu domů vždycky nějak najdu. Našla jsem jí, byť jsem se napojila o něco dřív než jsem měla a o kousek jinde ....

25 ledna 2022

Ještě jednou se ....

 


....dnes projdeme krajinou plnou sluníčka
a s modrou oblohou nad hlavou, než se ponoříme do lesního ticha, bílých cest které tu a tam křižují čerstvé i starší stopy zvěře ....

23 ledna 2022

Na tu pravou zimní .....

 


.... zimu, tedy zimu v tom správném období, protože
ten listopadový sněhový prolog neberu jako tu pravou zimu, jsme si letos tady u nás počkali docela dlouho. Jak jsem se dívala na fotky když jsem je vybírala do kalendáře, v posledních třech letech přišla buď hned v prvním lednovém týdnu anebo druhém. Tentokrát ale ne. Bylo to takové prapodivné střídání počasí. Déšť, sníh, mráz, teplo, sníh, obleva.... a povětšinu času zataženo. Sluníčka jen jako šafránu. A tak nebylo divu, že když jsem se včera ráno vzbudila a k mému údivu venku nejen svítilo sluníčko, ale bylo čerstvě nasněženo a mrzlo. Proč údiv? No protože když jsem šla večer z práce tak bylo teplo, a obloha mírně zatažená a poprchávalo.
Na nic jsem nečekala a hurá na procházku. Tentokrát jsem dodržela svůj osobní itinerář, a vyrazila po cestách, kudy jsem už nešla tedy velmi hodně dlouho. Trochu jsem se občas ztrácela v Matrixu, protože za prvé, pod sněhem jak známo vypadají i notoricky známá místa úplně jinak, a za druhé mnohá místa ztratila svou tvář vykácením stromů a jiná zas získala jinou díky už stromům vzrostlejším. Ale jak vidno z toho, že píšu dnešní článek, neztratila jsem se definitivně a domů dorazila v pořádku. Sice s mokrými kalhotami a ponožkami, protože sněhu bylo nad obrubu mých trekových bot a tak mi dost často padal do bot, a vyšší už fákt doma nemám. A s dobitými baterkami. Ono bylo totiž vážně krásně. Jak jsem tak šla tím zasněženým lesem který prosvětlovaly paprsky slunce, tichem které tu a tam přerušil zpěv ptáků, neporušenou sněhovou plochou, kde jen čerstvé stopy po srnách a zajících naznačovaly, že je okolo nějaký život, bylo to něco úžasného. Přesně ta zima, kterou můžu. Na jednom místě rostou u cesty dva mohutné buky a krásně tam svítí sluníčko. Tak jsem se o jeden opřela, zavřela oči a hřála se v paprscích. A užívala si tu chvíli. Všechno ošklivé posledních dní co se zas v mém životě s pravidelností vlakových spojů objevuje někam zmizelo, starosti a strachy se vypařily, a já po dlouhé době měla hlavu lehkou a bezstarostnou ....
Dneska opět sněží, a zas připadlo hezkých pár centi sněhu a vypadá to, že sněžit bude ještě dlouho, ale chybí sluníčko, a to už není ono. Vsadím se, že zítra zas bude svítit protože jdu dopoledne do práce, tudíž na nějaké procházení nebude čas ....

03 ledna 2022

Když už jsme tu ....



.... měli z loňského roku poslední denní fotky,
poslední západové tak si dnes dáme poslední noční. Letos poprvé se mi zadařilo a nafotila jsem přes dvě stovky fotek. Ne nebojte se, tolik jich sem nedám, po podrobném zkoumání jsem jich přes padesát vymazala. Sem jich sice dám větší nálož než bývá zvykem, ale kdo se bude chtít podívat na všechny, má možnost tady ....

02 ledna 2022

Ponovoroční procházka ....

 


.... se narozdíl od té novoroční nesla v duchu
slunečném. Takže jsem nelenila, a hned jak to šlo, jsem se vypravila trochu protáhnout tělo. Mimochodem fotky jsou ze stejných míst, kde jsem fotila také v neděli při té úžasné mlze. Je tu na cestě tak zhruba asi sto metrů, které mají pro mě velké kouzlo. A tak jsem se dneska opět vypravila na ona místa, protože tentokrát to venku vypadalo i díky teplému počasí posledních dní spíš jako jaro než začátek ledna. Ovšem až na bláto na cestě která je celá rozježděná od čtyřkolkářů 😖. Byla místa, kde mě to málem sežralo holiny které jsem si preventivně obula. I dneska mě jedna čtyřkolka míjela. Takže jsem si v duchu řádně zanadávala ....

01 ledna 2022

Poslední západ .....

 


.... posledního dne roku. Řekla bych, že svou barevností
konkuroval barvám půlnočních ohňostrojů a možná je i daleko předčil. Dlouho jsem západ nefotila, protože když za focení stál, byla jsem v práci, ale ten včerejší poslední se za to opravdu podařil ....