Když jsem se dneska ráno vzbudila za hřmění a blesků, a slušného lijáku, první co mne napadlo bylo, že už zase nedosekám zahradu.A to s tím bojujem už tři dny. Ale pak mě došla jedna věc, že jsou u nás v téhle chvíli lidé, kteří mají úplně jiné myšlenky, které jim při takovém probuzení proběhnou hlavou. Jak zase dneska v tomhle budu sušit vytopený dům, jak s dalším úklidem, a prokrista snad zas nezačne všechno na novo. Na vlastní kůži jsem si zažila dvě takovéto přírodní nepříjemnosti. V roce 1997 záplavy ve Východních Čechách a před dvěma lety vichřici, o které i místní nejstarší obyvatelé prohlásili, že něco takového ve svém životě nepamatují.
Uvědomila jsem si jednu věc, že proti přírodě holt člověk nic nezmůže, jen musí čekat a říkat si "Snad to dobře dopadne".
Ona velká voda v naší vsi propláchla pár domů, naštěstí bez nějakých větších škod jak na životech, tak i na majetku. Ale nemuselo to dojít až tak daleko. Na toku říčky, která jde přes naší ves, je velký chovný rybník, dalo by se říct, jeden z největších v Pardubickém kraji. Jenže....prioritou rybářů byly hodiny práce, a nemalé finanční náklady spojené s chovem ryb. A tak hodně dlouho otáleli s odpoštěním vody. V okamžiku, kdy ale hráz začala protékat a hrozilo protržení, jim už nic jiného nezbylo.A tak ona vlna, která vypuštěním vznikla nejen,že jim odnesla velkou část ryb, ale i způsobila horké chvíle některým lidem okolo řeky, když koryto vodu nepobralo a jim začala voda protékat domy.
A tak se stalo, že po silnici, kde normálně jezdí auta vesele plavali tolstolobici,kapři,líni a jiné rybky. A prioritou některých se okamžitě stalo jít ty ryby lovit a plnit si zadarmo mrazáky, místo toho aby se buď starali o ochranu majetku svého, či nepřišli na pomoc druhým.
Když letos podruhé za třináct let velká voda na Moravě vytopila Troubky, ukázalo se, že ony slibované protipovodňové úpravy a zábrany ztroskotaly na tom, že pro pár lidí bylo prioritou držet si hamižně svých pár akrů půdy, a nedopřát ostatním klidné spaní při každém větším lijáku.A pro mnohé zástupce lidu ve Sněmovně bylo prioritou schvalování různých zákonných paskvilů, než odhlasovat zákon o vyvlastnění půdy v obecném zájmu.
Včera večer byl celý český národ hrdý na hokejisty, kteří po dlouhé době opět ukázali celému světu, že s námi se prostě musí počítat. Nikdo jim ale na začátku nedával žádné šance, (přiznávám že i já pronesla pár nelichotivých poznámek na jejich adresu), protože mnozí odmítli reprezentaci.Zřejmě prioritou některých prostě bylo být po skončené sezoně s rodinami,pro jiné uchovat si "dobré" jméno, které nechtěli spojovat s tím týmem outsiderů. Debaty o tom, že by reprezentování mělo být pro všechny povinné a málem že ne "svaté" nemají cenu.Je to všechno právě o těch PRIORITÁCH.
Dobrá nálada z večera mi ovšem zhořkla ráno, když jsem zjistila, že si někdo, zřejmě v radostné euforii po sledování vítězného zápasu v místní hospůdce vzal na paškál moje truhlíky za okny a vytrhal mi z nich čerstvě zasazené okrasné rostlinky.Mojí prioritou je mít hezká, barevná a kvetoucí okna.Prioritou jiných je všechno co jde zničit.
Přeji všem aby si vždy vybrali ty správné priority, a lidem na Moravě hodně fyzických i psychických sil k tomu,aby všechno zvládli ke své naprosté spokojenosti.
Začíná svítit sluníčko, tak asi půjdu posekat tu zatracenou zahradu !
