.... ne, nejde o recenzi na stejnojmenný film,
ale opravdu o rafany, psiska naše i cizí, která jsem si zkoušela fotit. Je pravdou, že těm našim se moc nevěnuji, s Myšpulínem zatím na výstavy nechodíme a asi ani nebudeme, Bobí má své zdravotní problémy a tak už z něj není ten akční pes kvůli kterému vznikl tento blog, a tak je nechávám na pokoji ať si užívají podle svého. Což znamená i pěkně se válet v čemkoli, prospat většinu dne u pánečka v křesle nebo posteli a vypadat jak z útulku. I když se opět blíží doba, kdy budu muset Myšpulína otrimovat. Bobeše už beru mašinkou, tam na kvalitě srsti nezáleží, ale mladej holt se trimovat musí.
S druhým foťákem a možností ostření na nekonečno starosklíčky jsem si zkoušela i nafotit psí portréty, ovšem klobouk dolů před všemi kdo to dělají a umí. Já bych na to trpělivost neměla, byť Myšpulín, narozdíl od Bobeše, okamžitě
před foťákem neprchá ....