.... a místo barevného podzimu tu máme, alespoň
na pár dní bílou zimu. Bylo to opravdu jen něco málo dní a něco málo sněhu. Ale i to stačilo k tomu, abych se, i přes prvotní varování ortopeda abych se do takových akcí moc nepouštěla kvůli možnému pádu, vydala na procházku tady okolo. Šla jsem opravdu jen malý okruh a tam kde jsem věděla že je buď cesta uklizená, nebo naopak sníh nesešlapaný na kterém by hrozilo uklouznutí. Co mi po celou dobu co tu bylo bílo chybělo, tak to bylo slunko. Stále se držela olověně šedá obloha takže ona kouzelná atmosféra sněhu a sluníčka se prostě nekonala. A to se až na dva nebo tři dny, kdy byl hezký celý den, od konce listopadu doposud ani nekoná. Sluníčko stále tvrdošíjně zůstává za hradbou mraků a tady vládně něco jako podzimo-zima. Zahrada začíná opět pomalu a jistě čvachtat, v trávě kterou jsem nestihla posekat si tvoří Myšpulín blátivé cestičky. O náladě na nule ani nemluvím. Dojíždím už na poslední zbytky energie v bateriích a dobití je zatím v nedohlednu. Spíš se na nás valí místo sněhu jedna jobovka za druhou. Takže takový krásný lednový den jako je na blogovém kalendáři letos asi nebude k mání ....