čtvrtek 30. července 2020

Červeně naposledy...




.... tedy co se týče máků.
 Těch klasických, vlčích. Napadlo vás někdy, proč se právě takhle jasně červená kytička která svítí v přírodě do dálky jmenuje po vlkovi? Tedy v češtině ... vždyť to je velký paradox. Vlk zas není skoro vůbec vidět jak má skvělé mimikry .... možná to má původ v tom, že to není mák k jídlu, že zvlčil, zplaněl ... kdoví. Ještě mám fotky do dvou článků, ale to už budou máky trochu jiné, i když stejně pohledné ....

úterý 28. července 2020

Nemám moc ...




.... ve zvyku přebírat články z jiných médií, 
a už vůbec ne ze sociálních sítí. Ale dneska jsem musela udělat výjimku, protože ten článek mi hovoří z duše. Opět se začíná rozmáhat celoevropská hysterie z příchodu druhé vlny kokotviru. Pravda, nejsem lékař, nejsem imunolog, nejsem přítel konspiračních teorií, ale člověk uvažující (snad) zdravým selským rozumem. A ten mi už od začátku při sledování absolutně chaotických rozhodnutí vlády, zákazů a příkazů říká, že tohle není normální. Ano, existuje tu virus, ale není sám, těch je kolem nás hodně. Ano, možná je pro někoho více pro někoho méně nebezpečný, ale to jsou i ty ostatní.
Chřipka... kolik té podlehne lidí během období kdy přebere otěže? Mnohem víc než na koronu. Navíc, řekl někdy někdo přesný počet lidí kteří opravdu zemřeli na působení korony. Jen a jen na to? Neřekl... protože ti lidé většinou zemřeli (a je to i v tom článku) na něco úplně jiného a jen měli diagnostikovanou pozitivitu na covid. 
A jak se tam píše, a zcela i podle selského rozumu pravdivě, pozitivita neznamená hned onemocnění natož pak úmrtí. (Tedy neberu teď AIDS) . Takže mne tak napadá otázka Qui bono, komu ku prospěchu je tahle hysterie navíc nepodložená pravdivými! údaji jak o onemocnění, tak i jeho následcích a smrtnosti. Někdo (asi si dokážeme domyslet kdo) potřebuje mít z obyvatel svých zemí strachem rozstřesená stáda, která se dají pomocí zákazů a příkazů dokonale ovládat jak loutky. A pak vystoupit jako hrdinové kteří vyjedou do pole a zabijí desetihlavou saň. Všichni jim budou tleskat a milovat je za to. Budou, protože ztratí během té doby schopnost samostatně myslet a používat svůj vlastní zdravý rozum. Takový je
asi účel politiky. A odpověď na otázku Komu ku prospěchu ....



30 Day Photochallenge

den sedmnáctý, téma č. 14 OČI

Moje klasická modelka a díky za ní....


Ještě bych chtěla něco ve výzvě upřesnit. Téma č. 15 nese název Po setmění, ovšem asi příhodnější vzhledem k tomu že je tu i téma Noc je název Modrá hodinka. To už vám samo o sobě dává velkou možnost co a kdy fotit. Modrá hodinka je hodinu před východem a hodinu po západu slunce. Hodně vám pomůže opět inspirace na netu...

 

pondělí 27. července 2020

Dnes opět ...





.... odskok od květinových témat
do říše zvířat. A jmenovitě koní. Oblíbenou procházkou Bobule, když je tady, je nahoru na kopec za strejdou, kozou Vlastou a koníkama. A tak jsme opět před měsícem s dcerou a Bobulkou vyrazily. Celou cestu poskakovala jak ta koza, a pusa jí jela. Za strejdou do autodílny se ale sama bála, takže jsme s ní musely jít obě, i když tam pak lítala mezi autama a málem i pod nima. Ale největší atrakcí je  prostě Vlasta a její další čtyřnozí kamarádi. Na ty nemá ani strejda i když vozí bonbóny 😉 ....

neděle 26. července 2020

A jelikož ...



.... už dlouho nepršelo
 (počítám, že dneska už k tomu dojde), dáme si něco kapek.
I těch mám neurekom nafocených a díky letošnímu počasí jich neubývá ale naopak v archívu přibývá. Tak ať se trochu vyprázdní ...
Včera bylo veselo, od rána nám nad barákem lítala všemožná letadla, neb ve městě na letišti (Ó, ano.... i Třebová má letiště!) byl letecký den a tak se stalo, že nám tu nad zahradou kroužil německý Messerschmitt z II. světové nebo anglická stíhačka z I. světové. Ovšem než jsem si doběhla pro foťák byly fuč. Odpolko přijely holky na koupačku a dostat Bobuli z bazénu bylo kolikrát nad lidské síly. No je prostě do rodiny, ráchadlo jako já i její máma. Navečer se ještě přijel podívat synek, takže místo klidného víkendu který jsem si malovala (muž odjel na chatu) bylo rušno. Dnes večer mne zas poveze syn na hlídání, u dcery přespím protože potřebuje hlídat už od půl deváté a mě nic nejede ... ovšem jestli bude dneska koupání, to je ve hvězdách. Zatím to tak vypadá, ale než si dopiju kafe, určo se to zvrtne ....


sobota 25. července 2020

Další makové ...




.... panenky na nás čekají v dnešním článku. 
Nebojte se, už se pomalu blížíme ke konci, ještě tak pět šest článků a máme vymakováno.... ne, nebojte, tolik jich už nebude. Pokud tedy nenafotím ještě nějaké, i když myslím, že už je po sezóně. S deštěm, bez deště, zmačkané, vyžehlené ... to všechno nás čeká ....

pátek 24. července 2020

Od jemnosti ...




.... k železné pevnosti. 
Dnes zase trochu z jiného soudku. Občas se vydám na chatě na procházku k nádraží. Kvůli tomu musím v lese přes trať, a tam si občas na přejezdu zafotím. Dokonce si tam občas zahraju na sebevraha a lehnu si nebo sednu na koleje, což díky vysokým náspům jde velmi lehce a fotím z brouččí perspektivy. Co mě baví jsou řady velkých šroubů které drží pražce. I když už to nejsou ty staré, mě vonící, dřevěné ale betonové ....

čtvrtek 23. července 2020

Slunce v trávě ....





.... kouzlilo třpytivě v jejich květech.
A tak jsem to podvečerní světlo musela honem využít. Netrvá nikdy moc dlouho ....

středa 22. července 2020

Slíbila jsem ....




.... včera, že vám ukáži co všechno
jsem vídala a vídám na obloze. Když sídlíte v práci v pátém patře, máte krásný rozhled po okolí, ale i na oblohu. Takže občas vidíte jak vám před okny startuje horkovzdušný balón, jak se proti vám žene jednolitá stěna deště, ale na oknech ještě není ani kapička, nebo západové drama mraků a barev. Jen bohužel všechno musím fotit telefonem, tahat sebou foťák se mi nechce. Ještě tak během doby kdy můžu jezdit na kole a nemusím jít pěšky by se to dalo, ale servaná jak jetel, kdy se ploužím dom pěšky a jsem ráda že unesu sama sebe je každý gram na bolavých zádech znát. Takže prostě chca nechca musí nastoupit mobil. A pár obrázků vám tedy teď předhodím ....

úterý 21. července 2020

Návrat ke ....





....  květům od malé odbočky
 při které jsme se podívali opět do Prahy. A jak jsem podotkla v dřívějších článcích, letos jsem měla mnoho možností fotit máky. Takže k čemu jinému se vrátit než k nim. Užívala jsem si jejich focení za sluníčka, po dešti, ráno i večer, s mezikroužky i bez nich.
Prostě máky vládly letošnímu létu. No, ehm, létu.... Spíš tomu co se za léto vydává. I když jak jsem poslouchala meteorologa, tak prý tohle co si letos (ne)užíváme je návrat k původnímu středoevropskému letnímu počasí. Ty horké, suché a slunečné roky s tropickými teplotami byly epizodou, která vlastně není střední Evropě vlastní. Tedy já bych se raději vrátila k nim, jsem teplomil ale možná bych je trochu nakřížila tím letošním mokrem. Nebo by mi úplně stačilo kdyby bylo alespoň čtrnáct dní stálé počasí, ale ne, že není stále ani jeden den! Půl dne svítí sluníčko a druhou půlku prší a to sedm dní v týdnu ....

pondělí 20. července 2020

Posledních pár ...





.... záběrů z pražské procházky.
Tentokrát jsem fotila opravdu málo, protože jsme víc mluvili a míň se zastavovali. Navíc v přítomnosti fotografa Petrova formátu prostě trpím určitým ostychem, spíš ho pozoruju v jeho výběru témat i techniky focení. Takže jsem se i trochu od něj učila dívat se trochu jinak na to co chci fotit, i na to jak to fotit. Což bylo hlavně třeba v "tajném" focení street fotek od pasu. Že z toho nic zajímavého, tedy mě, nevylezlo je jasné ....

neděle 19. července 2020

Věže, věžičky, a jiné ....






.... najdete v Praze snad na každém kroku.
 Ne nadarmo se jí říká stověžatá, ale těch věží je mnohem, mnohem víc. Vysokých, viditelných už na dálku, ale i nižších i těch úplně nízkých, kterých si všimnete jen náhodou ....

pátek 17. července 2020

Kytek už bylo ...





.... dost! 
A tak se začneme trochu rozhlížet po Praze. Když jsem se chystala na dovolenou, naplánovala jsem si spoustu výletů. Sama, ale i s některými mými stálými blogerskými souputníky, které vždycky otravuju když se dostanu do blízkosti města. bohužel, Bůh se zase málem umlátil smíchy když mé plány viděl a tak jediný výlet který mi vyšel byla opět jedna fototour po Praze s Čerfem. Tentokrát jsme vyrazili směrem na Karlov. Musím se k něčemu přiznat, já tam byla poprvé v životě! Ale ono to tak nějak potvrzuje, že neexistuje Pražák, který by znal celou Prahu. Ovšem co je ostuda, když vás vaším rodným městem provádí rodilý Plzeňák a ví o něm věci o kterých vy nemáte vůbec šajna!!! Ovšem díky bohu za takové Plzeňáky, protože jinak bych se takové detaily asi nikdy nedozvěděla. Když jsme prolezli Karlov a okolí, pár zahrad a hradby, nastal sešup do míst, která jsem už znala a kde jsem zas mohla vykládat já. No, vykládat. Akorát tak jaký který obchod kde byl, kde byly dvě nejvyhlášenější prvorepublikové pražské cukrárny, projít pasážemi okolo Lucerny a nahlédnout do bývalého obchodu kde jsem strávila mnoho let. 
Z Vodičkové už to bylo přes Franiškánskou zahradu jen skok na Národní a tady do Platýzu, kde nám sovička před průjezdem dala vědět, že je zde volno. Tady jsme si dali v předzahrádce přestávku na kávu a jiné občerstvení a pak pokračovali přes Uhelný trh , Anenské náměstí na Karlův most. Už tedy ne úplně prázdný, ale už se tu ukazujícími turisty. Ovšem stále můžete chodit naprosto volně, fotit bez toho, že by do vás neustále někdo strkal nebo lezl do záběru. Z mostu na Malostranské náměstí, Nerudovkou nahoru na Hrad a po Nových zámeckých schodech zas dolů do Thunovské a odsud konečně na tramvaj každý svým směrem. Musím říct, že jsem tedy byla ušlapaná a měla ušoupaný nohy jak brouček, budu si muset na takové výlety pořídit pohodlnější boty. Bohužel na druhý plánovaný výlet s Padesátkou do Průhonic už nedošlo. Jedno neopatrné skousnutí nabídnuté mandle v čokoládě dopadlo tak, že jsem se musela s rozblázněným zubem a zánětem v kořenovém kanálku vrátit po třech dnech dovolené domů ....

čtvrtek 16. července 2020

Opět tu máme...





.... typický letošní letní den. 
Zima, vítr, zataženo a chystající se déšť. Nejbližší dny nebudou o nic lepší, a jak to vypadá ani srpen to nenapraví. Už mi zase začínají docházet sluneční baterie a dobít je asi bude docela problém. A co je nejhorší, ani dnešní fotografie nebudou oplývat sluncem. Spíš mnohem víc vodou. Byť jejich hlavními modelkami jsou květiny s ohnivě červenou barvou ....

středa 15. července 2020

Protože dnešní ...






.... téma ve Photochallenge jsou květy,
pro dnešní článek jsem si vybrala jako téma něco z živočišné říše. Navíc odpočinek od všech těch květů už je asi docela žádoucí. 
Zvěře různé se mi letos nějak moc nedaří fotit, obzvlášť motýlů. Buď nemám u sebe foťák, když nějakého zajímavého hmyzáka někde vidím, anebo si prostě nesedne a nesedne ... navíc ani počasí moc nepřálo procházkám s prioritou focení motýlů. Buď silně foukalo, nebo bylo vlhko či přímo mokro. Takže těch pár hmyzáků nafocených byla opravdu velká náhoda. A nebyli to jen hmyzáci co jsem nafotila, byla to také jedna veverka a moje milovaná zvířata, koně ....


úterý 14. července 2020

Některá přání ....






.... se nám splní zcela nečekaně.
Anebo trochu oklikou. Vloni, když jsem si ponechala poprvé na zahradě kvést několik trsů a pruhů kopretin, povzdechla jsem si, že bych do těch kopretin brala i vlčí máky. Pátrala jsem a hledala jestli jsou k dostání samotná semínka, ale nenašla jsem. Tedy našla, ale na nějakém anglickém webu a vyšlo by to nesmírně draho. Takže jsem zvolila sice nejistou metodu, ale za to úplně zadarmo. Prostě jsem si natrhala několik odkvetlých makoviček, nechala je dozrát a pak jsem s nim prostě chodila po těch místech kde jsem zas měla v plánu nechat kopretiny a tam jsem jen rozmačkala a vysypala na zem. A čekala co se bude dít.
No nedělo se nic. Kopretiny kvetly jak divé, ale po mácích ani památky. Jen na několika jiných místech jsem před prvním sekáním zaregistrovala nějaké rostliny, které mi vůbec nebyly povědomé. Takže jsem je prostě posekala s ostatní trávou a dál to neřešila. Ovšem až do doby, kdy vznikly ty včera uveřejněné fotky. Když jsem tak všelijak lozila v pangejtu a koukala na ty stonky a listy mne to trklo... Ty blbe! To byly máky a bylo jich opravdu hodně a ty sis je posekala!!! Naštěstí mák má takovou výbornou vlastnost, že roste v trsech, a tak místo těch co jsem posekala vyrostly jiné. Jen už tedy nebyly tak vysoké jak by byly, kdyby nešly k zemi. A já tím pádem vyzískala možnost fotit si máky kdykoli, za jakéhokoli počasí a světla. A mohla se u toho válet, klečet a jinak se vykrucovat a měla jsem to přímo pod nosem. 
No, a že jsem si toho užívala naplno se pozná z toho, kolik fotek jsem za tu dobu kdy kvetly udělala. Teď už jich kvete poskrovnu, hodně jim ublížily ty deště a doba kdy mi stála na zahradě voda, ale schnou, zrají, vysemeňují se (aspoň doufám) abych zas příští rok mohla okolo posedávat a kochat se jejich krásou. A vůbec nevadí, že vyrostly úplně jinde, jako sólisti bez doprovodu kopretin, oni totiž jsou k tomu sólu předurčení ....


pondělí 13. července 2020

Tak těhle ...





.... si letos užijete hodně. 
Máky mi učarovaly a dokonce jsem dostala šanci fotit je do aleluja. A tak si dáme první makové panenky které jsem nafotila po cestě od dcery na kraji pole. Tehdy jsem ještě netušila, že se za nimi nebudu muset nikam kodrcat a budu mít možnost fotit všechna stádia kvetení. Takže se starosklíčko pěkně namakalo ....

neděle 12. července 2020

Ještě jednou a asi už ...





.... naposledy. 
Tedy, jak hezky říká James Bond: " Nikdy neříkej nikdy..." i já si nějak nechávám tím "asi" otevřená zadní vrátka. K čemu? Inu k focení těch krásných drobných hvozdíků s milým lidovým jménem Slzičky panny Marie. Jak jsem poprvé psala objevila jsem je vloni, když na mne vykouknul jeden kvítek. Ony jsou tu už asi déle, ale jak se seká tráva, vždycky se posekaly a nikdy nevykvetly. Vloni byl mezi sekáním poněkud delší interval díky suchu a tak se jim to natolik zalíbilo, že stihly trochu povyrůst a vykvést.
Letos jsem si už dávala pozor, a vzhledem k tomu, že mezi nimi kvetly i kopretiny, poctivě jsem ten ostrůvek květů sekačkou objížděla. A ony se mi odměnily spoustou krásných květů a tím pádem i inspirací k focení ... no, a dnes vás tedy zvu do světa jemných květů ....

sobota 11. července 2020

Trocha jemnosti ...





.... nikdy nezaškodí. A tak se dneska ponoříme
do trávy, k dalším kvítkům ptačince trávolistého. Ale nejen k nim.
Trochu se tam připletly i kopretiny a nějaký ten brouček ....

pátek 10. července 2020

30 Day Photochallenge...





.... aneb den první.
 Téma ... tak to jsem trochu upravila, protože stejně jako já, má mnoho z vás přímou nechuť k šílenství zvanému selfie. Tudíž místo selfie jsem dala téma Něco co/koho miluju ... No a zrovna dneska se to šiklo začít. Miluju a dokázala bych dlouho milovat život kavárenského povaleče. Jen na to mít nějakou rentu. Nemám a tak si ho dopřávám jen výjímečně. Jako třeba dneska. Navíc jsem si ho užívala i s těmi které miluji ....



čtvrtek 9. července 2020

30 Day Photography Challenge ...






.... aneb 30 dní, 30 témat, 1 fotka ke každému ...
Nad touhle výzvou přemýšlím už od doby, kdy jsem si vloni z Pinterestu stáhla dvě fotky právě s touhle výzvou. Nejdřív jsem si potřebovala přeložit daná témata a pak, a to je to nejdůležitější, najít čas kdy s ní vyrazit na světlo boží. A to si myslím právě o prázdninách, kdy je na všechno trochu víc času to pravé. Dovolenkujeme, jezdíme víc po výletech, prostě ten foťák máme nějak víc v ruce. Samozřejmě, jako každý kdo nějakou výzvu sám pořádal, vím, že pro něj osobně je to nejtěžší. Musí jít příkladem, neb on to spískal a tak si to taky musí vyžrat až do dna. A pro člověka žijícího na malé vsi, je to ještě těžší...
Takže, jak na to a co ve výzvě vlastně je. Jak už název napovídá fotí se 30 témat, každý den jedno a jedna fotka. Nicméně... někdy je hodně těžké dodržet ten každodenní rytmus, nebo posloupnost témat. V tom si myslím asi striktně dodržovat nic nebudeme. Vždyť to děláme pro radost a ne pro stresování z toho že zrovna dnes jsem nic na dané téma nenafotil, nebo proboha jak mám v lese nafotit street foto, které zrovna na ten den připadá. Pravidla jsou od toho aby se porušovala, ne? Takže prostě nafotíme třeba čtvrtý den téma dne dvacátého, když se mi zrovna tohle namane. Navíc nemusíte kvůli tomu, tedy v případě že se ke mě přidáte, psát speciální článek, stačí pokud fotku označíte že patří k výzvě, dáte k ní číslo a název tématu. 
A teď jaká jsou daná  témata ...

1. Někdo koho/co miluješ
2. Pravidlo třetin
3. ČB
4. Textury
5. Zelená
6. Květy
7. Silueta
8. Západ slunce
9. Bokeh
10. Vzpomínka z dětství
11. Krajina
12. Portrét
13. Napětí, dynamika
14. Oči
15. Po setmění
16. Modrá
17. Moderní technologie
18. Zvířata
19. Panorama
20. Mraky
21. Fontány, vodotrysky
22. Inspirace (jakákoli)
23. Rodiče
24. Červená
25. Voda
26. Graffitti
27. Street foto
28. Architektura
29. Bílá
30. Zrcadlový odraz

I když jsem říkala, že pravidla jsou od toho aby se porušovala, přece jen určitý řád by se měl dodržet. Fotky by měly být pokud možno focené ten daný den. Ale... tady si to rozvolníme. Pokud tedy nebudu moci dejme tomu osmý den nafotit západ, ale budu mít možnost nafotit nějaké zvíře, nafotím a přidám k němu datování osmnáctý den a ten západ prostě nafotím tehdy když k tomu budu mít příležitost (ostatně obávám se, že já budu ten největší přeskakovatel). Dále k aktuálnosti fotky. Platí to samé jako témata, fotka by měla být focená ten samý den, ale zase... nebudu moct ten který den fotit, ale vím že mám nafocenou fotku v archívu která se hodí, mohu jí použít. Nicméně neměla by být starší jednoho měsíce. Ale podstatou té výzvy je to, nafotit každý den, snažme se tedy to dodržet. V tom by právě mohlo pomoci když si téma přehodíme podle toho, jak víme že se nám podaří ho nafotit.

A kdy začít? To už je na vás, můžete hned, můžete si nechat až od prvního srpna, nebo od víkendu... To je, v případě že se přidáte, zcela na vás. A ještě jedna rada. Pokud si nebudete jistí co má dané téma vlastně obsahovat (některé věci jsou známe opravdu jen fotofandům) pomůže vám strejda Gůgl. Pokud si zadáte třeba heslo Bokeh, najdete spousty obrázků nebo i vysvětlení, a můžete najít i dobrou inspiraci. Jen tedy prosím nedávat stažené fotky z netu...
Fotit samozřejmě můžete vším co máte po ruce. Foťákem nebo telefonem, tabletem ... to je naprosto šumák. A abych to těm kdo do toho půjdou se mnou ještě víc ulehčila, přidám jednoho žolíka kterým budou moci nahradit jedno! téma o kterém stoprocentně vědí že ho nebudou mít šanci nafotit
31. Volné téma
Takže co zbývá? Hurá do toho, a dobré světlo všem kdo se budou chtít přidat! 




středa 8. července 2020

Za co, soudruzi, za co....





.... jsem už druhý rok, na den přesně trestaná tím,
 že dovolená na kterou se tak těším a která se váže k době, kdy je v práci odstávka a já na večeře nechodím, tudíž stejně mi nejdou hodiny opět zkrachuje. Vloni jsem ani neodjela, neb si Bobeš zablokoval páteř a trpěl krutými bolestmi, do toho se muž vymlel po cestě domů na skutru, a já měla strach nechat je tady oba dva samotné. Letos jsem sice odjela, v sobotu jsme posekali valnou část trávy po kolena která od mé poslední návštěvy kdy jsem jí vydřela až na dřeň zas narostla, v neděli mne začal pobolívat zub, v pondělí jsem vyrazila z Čerfem po Praze a neopatrným dokousnutím si způsobila muka taková, že mi málem vyskočil bolestí mozek z hlavy, v noci zkoušela všechny prášky proti bolesti než jsem našla ten, který působil déle než hodinu, a v úterý už jsem se vracela domů. Dnešek už mne úplně dorazil. Ráno se dostavím k zubařce, tam se po dvaceti minutách čekání dozvím že jim nejde systém, dostanu lísteček s názvem léku a ať mi ho napíše obvoďačka. Tam si počkám půl hodiny než se doktorka dostaví na pracoviště, obdržím vysvětlení že ona mi to nenapíše, neb mne v tu chvíli neléčí ona ale zubařka a když jsem jí vysvětlila proč, dala mi jeden papírový recept aby mi mohla zubařka napsat atb. Letím tedy už řádně nabroušená zpět, tam vrazím sestře do ruky ten recept aby mi to napsaly, ovšem dozvím se že už jim systém funguje a obdržím nový recept na kýžená atb a prášky na bolest. Když se zeptám proč mne tedy chtěla paní doktorka vidět když stejně se mnou nic nedělá, jen lítám od čerta k ďáblu, tak se dozvím že proto, jestli nejsem oteklá. Tak to se mě mohla zeptat rovnou když jsem jim telefonovala, já bych si zašla k zubaři na chatě, tam mu vysvětlila situaci a mohla jsem si tohle všechno ušetřit. Prý že jsem mohla, buď by mi ten zub chtěl vytrhnout nebo kdybych mu vysvětlila že na zákrok čištění jsem objednaná na prosinec, napsal by mi ta atb taky. To mám za to, že jsem zodpovědný pacient a jdu k doktorovi který mou situaci zná. Aby to nebylo všechno, v lékárně se mne lékárnice ptá zda nevadí, že prášky nejsou v tabletách ale jako suspenze do vody, že je výpadek v dodávkách. Nevadí, hlavně že budou účinkovat. U druhé položky opět vrtí hlavou, že nemají ani ta nutně potřebující atb. Výpadek dodávky. Snad jinde. Dobře, jedem s mužem do další lékárny, kde atb mají, jenže v té předešlé mi zapomněli odblokovat recept. Takže proběhne telefonní hovor, recept je odblokován a já vítězně třímám v ruce kýžená atb. Celá tahle polozbytečná anabáze trvala hodinu, mně zkazila náladu na dlouhou dobu a vzpomněla jsem si na povzdech našeho veterináře. 
" Já bych chtěl být psem když se potřebuju léčit. Vezmou mne hned, operaci udělají buď ten samý den nebo druhý, nemusím čekat půl roku a jsou příjemní ! " Po dnešku tenhle poznatek, který už jsem taky udělala na vlastní kůži, můžu jen podepsat. A k tomu dodávám že se nevyplácí být až tak zodpovědným pacientem, protože se vám to může pěkně vymstít a asi to chce nejdřív situaci lépe vyhodnotit. Jenže když vám skáče mozek bolestí kotrmelce těžce se přemýšlí, navíc víte, že nebudete mít k dispozici auto a řidiče, volíte raději jako řešení okamžitý odjezd ....



pátek 3. července 2020

Jedna rarita ...





.... z dalekého Izraele přistála i v mé zahradě.
Jak už jsem zmiňovala, vloni jsem si nakoupila nové cibule okrasných česneků. Jak těch klasických fialových koulí, tak nízkých skalkových, ale i pár trochu zvláštních. Něco mi vykvetlo, něco uhnilo, něco se teprve chystá kvést. Ale dnes vám chci ukázat jeden který mne opravdu vyrazil dech. Jen ho na příští rok budu muset dát jinam aby vynikl jeho ohromný květ.
Když mi rozkvetly ty klasické koule, stále tu ale byla jedna rostlina která se ke kvetení neměla. Rostla si hodně pomalu, narostla oproti ostatním tak do půlmetrové výšky, na jejímž konci bylo ohromné poupě. Pomalu, pomaloučku se zbavovalo ochranné vrstvy a začalo do prostoru vystřelovat jednotlivé paprsky květu. Chodila jsem pomalu obden kontrolovat stav, ale ono si dávalo hodně načas.
Ovšem v půlce června už bylo vidět, že květ bude úplně něco jiného než ty ostatní. Sice stále na deklarovaných 50 cm v průměru mi to nepřipadalo, ale i tak už to byl malý rekordman. Nakonec když rozkvetl jeho průměr byl 42 cm a měl 
tři až čtyři patra květů ....


čtvrtek 2. července 2020

A už se ...





.... po včerejším celodenním sluníčku 
zase mračí. Sice nesjel tlak tak prudce jako v pondělí, takže nějaké kolabování se dneska narozdíl od pondělí nekoná, nicméně štve mě to. Když by bylo potřeba aspoň týden hezkého počasí v kuse, skáče to sem tam ...
Je to protivné a je to únavné ....

středa 1. července 2020

Dnes zcela ...





.... jednoduše. Květy ....
návrat do minulosti kdy všechno ještě vypadalo krásně zalité sluncem a o nějakých velkých problémech se mluvilo jen v souvislosti s Čínou. A my si naivně říkali, copak tam, to je úplně jiná kultura, to mi na Západě máme přece jen lepší návyky sociální, hygienické i kulturní, to se nás netýká. No, zmýlili jsme se a sakra hodně ... ode dneška už zas můžeme o něco volněji dýchat i v autobusech, obchodech a vlacích. Zatím. Tak si toho užívejme než zas dostaneme náhubky a krátký řetěz k boudě ....