Slíbila jsem ....

.... včera, že vám ukáži co všechno

jsem vídala a vídám na obloze. Když sídlíte v práci v pátém patře, máte krásný rozhled po okolí, ale i na oblohu. Takže občas vidíte jak vám před okny startuje horkovzdušný balón, jak se proti vám žene jednolitá stěna deště, ale na oknech ještě není ani kapička, nebo západové drama mraků a barev. Jen bohužel všechno musím fotit telefonem, tahat sebou foťák se mi nechce. Ještě tak během doby kdy můžu jezdit na kole a nemusím jít pěšky by se to dalo, ale servaná jak jetel, kdy se ploužím dom pěšky a jsem ráda že unesu sama sebe je každý gram na bolavých zádech znát. Takže prostě chca nechca musí nastoupit mobil. A pár obrázků vám tedy teď předhodím ....

První čtyři fotky jsou tedy už staršího data. Z posledního lednového dne a vzhledem k tomu, že i páté patro, byť je to dost vysoko, nepřesahuje střechu vedlejší části závodu, a na ní strašící vzduchotechniku, tak jsem udělala z toho nebeského divadla výřezy kde nic neruší. Vznikl tak vzorník mraků, barev a tvarů ...

Duha už je ze včera, překvapil mě déšť za sluníčka, a to docela prudký, a říkala jsem si že určitě někde bude duha. A jak jsem tak poletovala po jídelně koukám že je venku kousek tak nějak zvláštně zamlžený. Tak jsem šla k oknům a ejhle, ona hned za nimi duha. Škoda že jsem nešla zrovna domů, protože by mne zajímalo, kde se dotýkala země, protože jak je vidět končila někde ve vsi u silnice. Druhá věc která mne zaujala, bylo to, že byla ta duha taková plochá, žádný vznosný vysoký oblouk. Jo, a ještě měla i o něco vyšší sestřičku, ale ta byla sotva postřehnutelná okem, takže jí foťák ani nezaznamenal

A tohle už je z cesty domů. Šla jsem pěšky, protože mi dopoledne mezi příjezdem a odjezdem záhadným způsobem zmizel z předního kola úplně do mrtě vzduch, a druhé záložní stálo pěkně špinavé a nenapumpované v kůlně. Tudíž do práce mne odpoledne vezl muž a zpátky jsem pěkně ťapala po svých.  A tak jsem díky tomu mohla fotit tohle dívadlo. Kdyby tam nestrašila ta fabrika kde makám, bylo by to ještě hezčí

30 Day Photochallenge

den 12

téma č. 18 Zvířata

Baldrick je nejlepší model z naší zvěře. Bobeš jak vidí mě s foťákem tak zdrhá, Tuťas se taky hned jde někam schovat a Myšpulín to bere tak nějak lážo plážo ...