středa 24. října 2012

Nekamenujte vytřeštěných.....

Určitě to všichni znáte....jedete autem a najednou se před vámi udělá bez viditelných příčin malá fronta. Když si povyjedete z řady, nebo se dostanete na kopeček, zjistíte, že se tam plouhá traktor (náklaďák s dřevem, auto s plným přívěsným vozíkem a podobné brzdy) a za ním na pohled silné auto, které ale ne a ne předjet. Začnete se nejdřív vztekat mírně, pak více a pak už začnete nahlas nadávat na toho kreténa kterej neumí předjet.

Když začnou konečně všichni předjíždět ty dva couraly a vy se dostanete na úroveň onoho řidiče - kreténa juknete do okna a....Jéje, no jo, ženská (baba, slepice, krůta) za volantem. Svírá pevně volant, nebo gestikuluje a vedle ní sedí zamračený (naštvaný, vyděšený) muž a něco nepěkného napovídá jeho mimika. Vězte že to může být i přes někdy pokročilejší věk žena - řidička, která se vzhledem k okolnostem musí znovu po x-letech ujmout volantu a znovu si zvykat na práci s pedály, koordinaci s volantem, řadicí pákou, zpětnými zrcátky a pamatováním si toho jakou má zařazenou rychlost. O sledování značek, situace za sebou, před sebou, vedle sebe, o přednostech zleva i zprava ani nemluvě. Takže ještě předjíždět něco co je v jejích očích tak obrovské je už prostě moc.... zvláště na třetí jízdě po 10 (20, 30ti) letech to po ní přeci nemůže nikdo chtít....

Prostě, jakmile vidíte za volantem kohokoli, kdo vytřeštěně zírá před sebe a rty se mu pohybují v neslyšné modlitbě, nekamenujte ho a nenadávejte mu. A vzpoměňte si na své vlastní začátky za volantem.....

Zlatý les (1) ....

Sobota byla zcela luxusní a teplý den. Dokonce jsme si s dcerou dopřály opalování na terase. Sluníčko pěkně v závětří hřálo a tak jsme ještě naposled trochu užívaly radosti z dotyků jeho paprsků na holé kůži.
Po dvou hodnách nám to ale nedalo a tak jsme vzaly celou smečku, naložily do auta a odjely s ní na Kozlovský vrch. Je to hřeben nad Třebovou kde jsou nádherné bukové partie, nebo smíšený les. Havinkové si s rozkoší pobíhali po lese nebo po cestě a já se kochala zlatou nádherou buků anebo hrou paprsků mezi stromy. A myslím že při pohledu na zlaté duby pochopíte můj údiv nad zelení onoho lanškrounského stromu...

Přijměte tedy při dnešním pošmourném dni trochu slunka alespoň z obrázků....







Buk....

U lanškrounského zámku mne zaujala jedna zvláštnost. Určitě jste stačili všichni zaregistrovat, že jsou už buky krásně zlaté, případně bronzové, někde třeba už i skorem opadané. Ale ten který stojí na dvoře zámku a ještě jeden před vchodem, jsou oba nejen velmi mohutní, ale hlavně stále nádherně zelení. Jeden tmavě zelený a druhý krásně, skoro jarně zelený. Nedovedu si to představit čím to je. Zvlášť po naší sobotní procházce zlatým lesem a po včerejší cestě do Šumperka...jedině snad, že zámek je přestavěn z bývalého kláštera a tak oba stromy stojí na boží půdě....

Ostatně podívejte se sami....



Je opravdu impozantní....


A hostí i návštěvníky, v tomto případě břízu....


Svží, skorem jarní zeleň listů...


Koruna je stažená silnými ocelovými lany, aby nehrozilo odlomení dlouhých mohutných větví....


Jen několik zlatých větví nazančuje že je podzim...


A ještě kamarád stojící u vchodu....


Stejně mohutný kmen....


A stejně krásná zelená barva listů....