Určitě to všichni znáte....jedete autem a najednou se před vámi udělá bez viditelných příčin malá fronta. Když si povyjedete z řady, nebo se dostanete na kopeček, zjistíte, že se tam plouhá traktor (náklaďák s dřevem, auto s plným přívěsným vozíkem a podobné brzdy) a za ním na pohled silné auto, které ale ne a ne předjet. Začnete se nejdřív vztekat mírně, pak více a pak už začnete nahlas nadávat na toho kreténa kterej neumí předjet.
Když začnou konečně všichni předjíždět ty dva couraly a vy se dostanete na úroveň onoho řidiče - kreténa juknete do okna a....Jéje, no jo, ženská (baba, slepice, krůta) za volantem. Svírá pevně volant, nebo gestikuluje a vedle ní sedí zamračený (naštvaný, vyděšený) muž a něco nepěkného napovídá jeho mimika. Vězte že to může být i přes někdy pokročilejší věk žena - řidička, která se vzhledem k okolnostem musí znovu po x-letech ujmout volantu a znovu si zvykat na práci s pedály, koordinaci s volantem, řadicí pákou, zpětnými zrcátky a pamatováním si toho jakou má zařazenou rychlost. O sledování značek, situace za sebou, před sebou, vedle sebe, o přednostech zleva i zprava ani nemluvě. Takže ještě předjíždět něco co je v jejích očích tak obrovské je už prostě moc.... zvláště na třetí jízdě po 10 (20, 30ti) letech to po ní přeci nemůže nikdo chtít....
Prostě, jakmile vidíte za volantem kohokoli, kdo vytřeštěně zírá před sebe a rty se mu pohybují v neslyšné modlitbě, nekamenujte ho a nenadávejte mu. A vzpoměňte si na své vlastní začátky za volantem.....
Vlastních jezdeckých zkušeností nemaje, nenadávám. Kdo ví, jak bych řídila auto já?
OdpovědětVymazat[1]: Tak já jezdíc s dcerou jsem nadávala čas od času, někdy víc někdy míň. Teď když jsem sama po x-letech za volantem to zcela chápu....zvlášť po včerejší cestě do Šumperka kde to je samá zatáčka že se ti v ní láme auto napůl a ruce máš zapletený ve volantu
OdpovědětVymazatMoje znovuzacátky za volantem byly po 10-ti letech taky tezké.Jedine,ze jsem musela^^jezdit sama autem se mi osvedcilo,s manzelem po boku
OdpovědětVymazatJá se přiznám rovnou, neumím couvat. A to tak, že vůbec Postrádám prostorové vidění, či co, a prostě nepochopím, kam mám kroutit volantem, aby auto jelo tam, kam potřebuju. A podle zrcítek už vůbec ne. Katastrofa největší.
OdpovědětVymazatJsem řidič již třicet let, musím již k lékaři pro kus papíru, a dlouho se mě tam nechtělo, potom jsem zjistila, že je pohodlnější se nechat vozit, kdybych to chtěla znovu zkusit, můj muž říká že je to jako jezdit na kole, vy píšete že ne, co myslíte mám to také ještě rozjet.
OdpovědětVymazatPokud to brzdí někdo, komu se nechce předjíždět, můžu to být i já
OdpovědětVymazatJá jsem se nikdy pořádně nenaučil rozjíždět do velkého kopce s ruční brzdou. Proto na parkoviště v brněnské Vaňkovce, kde se jede na střechu pod sklonem snad 45 stupňů a většinou s popojížděním ve frontě, si netroufnu a přenechávám řízení manželce. Tady by se hodila automatická převodovka.
OdpovědětVymazat[7]:Á, tak to já umím i bez brzdy, jen na spojce. Chlubílek se chlubí
OdpovědětVymazatVždycky si říkám, že každý jede, jak umí, a když neumí, tak je lepší, když neriskuje
OdpovědětVymazat[7]: Na to je výborná automatická ruční brzda - prostě jen šlápneš na plyn a ona se ve správném okamžiku sama uvolní Už jsem kvůli ní upustila i od přešlapování ála Katka
OdpovědětVymazat[3]: Tak když jsem jezdila sama ještě v Praze, tak to taky bylo lepší, když mám po boku muže dělám víc chyb.Jsem víc nervozní. Ale zase vím, že mne na té které trase upozorní na různé sviňárny které tam jsou a tak vím co můžu čekat. A navíc musím všechno řečit sama. Instruktor by mi to zabrzdil, nebo jinak ovlivnil, tady vím že musím být soustředěná a řešit to sama za sebe.
OdpovědětVymazat[4]: Couvání jsem zatím nezkoušela, od baráku vyjíždí muž, protože jsme v takové blbé zatáčce, není moc vidět co se děje a tak jsem to ještě neriskla. Ale stále po něm chci aby jsme to vzali někam na parkoviště abych si tohle vyzkoušela v klidu. Jelikož se mi za a) blbě otáčí krkem kterej mám stále více či méně bloknutej a auto je dlouhý jak menší dodávka tak stejně musím couvat jen přes zrcátka.Dcera taky měla nejdřív hrůzu z toho že byměla sednout do auta a pak jednou bylo potřeba aby jela a nikdo z nás nebyl v dosahu tak musela a teď už jezdí skvěle. Dokonce jeden čas jezdila jako obchoďačka s velkou dodávkou po celý republice. V zimě, v létě....
OdpovědětVymazat[5]: Anno, je to tak....to jsou věci který člověk úplně nezapomene, spíš je problém v tom, že dřív se nemuselo hlídat tolik co se dělo kolem, dneska je to o dost horší, ale pokud se jezdí každý den, všechno tohle přijde samo, zase se ta koordinace vrátí. Já každý den nejezdím, tak mi to chvíli potrvá. Ale stejně jako plavat a jezdit na kole ani tohle pokud jsi to někdy dělala a přestala nezapomeneš
OdpovědětVymazat[6]: Tak mě zatím drží zpět i muž. A máme taky silnější auto, ale já sama si zatím nějak netroufám, čímž asi spoustu řidičů za sebou děsně irituju....i když na té včerejší cestě a za počasí které bylo, mokro a spadané listí na silnici, prudké zatáčky a krátké roviny to předjíždění tedy nebyly zrovna super podmínky. A pokud někomu vadilo, že v mlze kdy bylo vidět tak na padesát metrů, jedu "jen" osmdesát tak ať mi vleze na záda...
OdpovědětVymazat[7]: Naprosto tě chápu, já se neumím zatím rozjet i bez ruční brzdy do kopce, tohle auto hned jak mu trochu víc šlápneš na krk vyletí jak střela....tudíž se nejprve taky s ním potřebuju sžít. Zatím za mne brzdí a odbržďuje ručkou muž ..no automat bych asi taky brala, ale to možná většina žen za volantem
OdpovědětVymazat[10]: No jó! Když ale není k dispozici. tak co pak, he?
OdpovědětVymazat