úterý 11. září 2018




Rozloučení s Kehlsteinem ....


Dnes se s čajovnou na vrcholu hory Kehlstein rozloučíme, a v mém případě už
nadobro, na tohle místo se počítám už nevypravím. Co o něm ještě říci? Vzniklo
díky Hitlerovu osobnímu sekretáři Martinu Bormannovi. Ten zdejší kraj znal velmi
dobře, sám měl na úpatí Kehlsteinu svou chatu z které měl nádherný výhled na celý
Obersalzberg a stále přemýšlel jak tuto oblast více zpřístupnit. A tak po domluvě
s německým inspektorem silnic Dr. Fritzem Todtem se rozjel projekt výstavby silnice
na Kehlstein.  Na tuto stavbu která trvala 13 měsíců se z podivem nenahnali žádní vězni
ale stavbu prováděli italští odborní dělníci, kteří měli s výstavbami horských silnic velké
zkušenosti. Silnice se střílela ve tvrdé skále, má převýšení 800 m a jen jednu velkou
serpentýnovou zatáčku. Jinak je vlastně skoro rovná, zatáčky jsou jen malého poloměru
(tedy říkají odborníci, mě připadají i tak dost zatočené) a je na ní pět různě dlouhých
tunelů, jejichž celkjová délka je 277 m. Dodnes je nejvýše položenou horskou silnicí
v Německu a velkým stavebním unikátem...
Dodnes je způsob její výstavby vzorem pro další podobné silniční stavby a o její kvalitě
svědčí i to, že od jejího vzniku až doteď nebylo nutné provést skoro vůbec žádné
opravy, takže se dá říct že je stále v originálním stavu od roku 1937 až doteď. Každé jaro
je provedena důkladná kontrola, při které jsou odstraněny všechny za zimu popadané
části skal, na některých nejexponovanějších místech jsou umístěny záchytné sítě
zabraňující zřícení kamenů na silnici.

Samotná budova je také technická lahůdka. Základ stavby má čtvercový půdorys ke
kterému přiléhá osmiúhelníkový přijímací sál s panoramatickým velkým oknem, které
nabízí úžasné výhledy na okolní hory, údolí pod Kehlsteinem a na jezero Königsee.
S návrhem stavitelů na tunel a výtah nahoru do budovy nejdřív Bormann nesouhlasil
nicméně se jim podařilo ho přesvědčit. Jak se nakonec ukázalo, kdyby vedla silnice
původně až na vrchol, jak chtěl, Hitler by zde býval častěji a možná by dnes čajovna
už nestála a potkal by jí osud všech nacistických staveb na Obersalzbergu. Tedy srovnání
se zemí. Jenže díky Hitlerově fóbii z řídkého horského vzduchu, obavám z bezpečnosti výtahu
sem jezdil jen minimálně, což čajovnu vlastně zachránilo. Jeho milenka Eva Braunová
těmito předsudky netrpěla a jezdila sem velmi často. Budova má dvě patra. přízemí a suterén.
V něm byly čtyři pokoje, sociální zařízení, balkon a vyhlídková terasa. V hlavním patře 
se nacházel konferenční sál a a balkjon, recepční sál a Scharitzkehlský pokoj s 
výhledy na masív Watzmanu, Höhe Göll a jezero Königsee, hlavní jídelna pro 30 lidí a
pokoj pro ostrahu, plně vybavená kuchyně a Hitlerova studovna. Ty ovšem skoro vůbec nevyužíval.
O celém tomto komplexu Obersalzbergu, o Hitlerově Berghofu a stavbě všech dalších
vil a jejich vybavení, systému bunkrů pod nimi a dalším jejich osudu je natočen
skvělý dokument s názvem Hitlerova hora. Dá se tuším najít v archívu ČT1 nebo 2 
a opravdu stojí za to, se na něj podívat.