..... za to, že pro loňský rok mám s výlety
vybráno. Ale pak se mi ozvaly dvě dandíkářky s tím, že na 11.11. se podařilo sezvat nějaké majitele a také domluvit možnost posezení i s psíky v restauraci u zámku Veltrusy a jestli tedy taky dorazíme. Napsala jsem jim, že to je hloupá otázka a v kolik a kde. Desátého jsme se nalodili, a vyrazili směr chata. Předpověď ale naznačovala nic moc pěkného a to se taky vyplnilo. Svatomartinská sobota byla hnusně zatažená a upršená. I cesta na místo srazu začala být po sjezdu z dálnice docela dobrodružná a i když jsme měli navigaci, ta nás místo do kempu zavedla na dvůr domova pro seniory. Navíc do daných 11:00 nám zbývalo tak deset minut a my vůbec nevěděli kde jsme a jak se dostaneme tam kam máme. Takže nezbylo nic jiného než zavolat dandíkářce která to všechno spískala a okolí znala aby nás zanavigovala. Dojeli jsme úderem jedenácté a nakonec zjistili že nejsme ti úplně poslední. Na parkovišti se to už vrtělo a štěkalo a vítalo. Velkým překvapením bylo, že dorazili majitelé i ze Saska, včetně majitelky významné CHS. Když jsme nasadili psékům pláštíky, rozmotali a vymotali je z chumlu vodítek vyrazilo se na procházku parkem patřícímu k zámku Veltrusy.
Trochu poprchávalo, hodně zataženo a trochu foukalo, prostě jako na potvoru po dlouhé řadě krásných a slunečných podzimních dní ten echt hnusnej podzim. Tentokrát sv. Petr nějak na dandíky zanevřel. Pár jedinců došlo jen k restauraci, to proto že byli zrovna víc nebo míň zdravotně handicapovaní, ale chtěli přece jen se alespoň na chvíli setkat, pozdravit nebo případně zjistit jak se daří jejich odchovům u nových majitelů. I Myšpulín se setkal s částí své převeliké psí rodiny. Vzhledem k tomu, že polovice patřila mezi odpadlíky, zbylo na mě abych ho vedla na vodítku, tudíž moc foceního jsem si neužila. Ale ono to bylo jedno, saský paparazzi Jens všechno dokonale zdokumentoval 😁 .....
