Po Vídni jsem měla .....

 

..... za to, že pro loňský rok mám s výlety

vybráno. Ale pak se mi ozvaly dvě dandíkářky s tím, že na 11.11. se podařilo sezvat nějaké majitele a také domluvit možnost posezení i s psíky v restauraci u zámku Veltrusy a jestli tedy taky dorazíme. Napsala jsem jim, že to je hloupá otázka a v kolik a kde. Desátého jsme se nalodili, a vyrazili směr chata. Předpověď ale naznačovala nic moc pěkného a to se taky vyplnilo. Svatomartinská sobota byla hnusně zatažená a upršená. I cesta na místo srazu začala být po sjezdu z dálnice docela dobrodružná a i když jsme měli navigaci, ta nás místo do kempu zavedla na dvůr domova pro seniory. Navíc do daných 11:00 nám zbývalo tak deset minut a my vůbec nevěděli kde jsme a jak se dostaneme tam kam máme. Takže nezbylo nic jiného než zavolat dandíkářce která to všechno spískala a okolí znala aby nás zanavigovala. Dojeli jsme úderem jedenácté a nakonec zjistili že nejsme ti úplně poslední. Na parkovišti se to už vrtělo a štěkalo a vítalo. Velkým překvapením bylo, že dorazili majitelé i ze Saska, včetně majitelky významné CHS. Když jsme nasadili psékům pláštíky, rozmotali a vymotali je z chumlu vodítek vyrazilo se na procházku parkem patřícímu k zámku Veltrusy.

Trochu poprchávalo, hodně zataženo a trochu foukalo, prostě jako na potvoru po dlouhé řadě krásných a slunečných podzimních dní ten echt hnusnej podzim. Tentokrát sv. Petr nějak na dandíky zanevřel. Pár jedinců došlo jen k restauraci, to proto že byli zrovna víc nebo míň zdravotně handicapovaní, ale chtěli přece jen se alespoň na chvíli setkat, pozdravit nebo případně zjistit jak se daří jejich odchovům u nových majitelů. I Myšpulín se setkal s částí své převeliké psí rodiny. Vzhledem k tomu, že polovice patřila mezi odpadlíky, zbylo na mě abych ho vedla na vodítku, tudíž moc foceního jsem si neužila. Ale ono to bylo jedno, saský paparazzi Jens všechno dokonale zdokumentoval 😁 .....

Vzhledem k tomu že nebyl sám, kdo fotil všechny fotky najdete zde v galerii

Tyhle dvě dámy to všechno spískaly. Ta uprostřed je chovatelka od které mám Myšpulína s částí své smečky. Ta druhá bydlí nedaleko v Kralupech a jezdí se svými dandíky právě sem do parku na procházky a třetí je návštěvnice ze Saska

I paparazzi je občas přistižen jiným. Jens Klimasch v akci

Foto u egyptské sfingy nesmělo chybět. Myšpulínovi to bylo stejně jedno kde je. Jak vidno, bylo docela nutné se teple přiodít. No spíš obalit jak pumpa. Bylo fákt hnusně

Nesmělo chybět ani společné focení

Ve Veltrusích jsme byli kdysi dávno i s dětmi, když jsme v Kralupech nocovali s lodí po cestě na dovolenou. Nemám zrovna na tuhle část dobré vzpomínky, protože nás tam oba s polovicí chytnul žlučníkový záchvat. Pěkně jednoho po druhém. Takže když jsem se konečně vykřesala za pomoci prášků já, začal on. Právě proto jsme nepokračovali v cestě hned druhý den ráno, ale vyrazili jsme si dopoledne na prohlídku zámku. Marně jsem přemýšlela kudy jsme vlastně tenkrát přišli. Park je totiž velmi rozsáhlý a přístupových cest k zámku je z různých směrů hned několik

Po procházce jsme velmi rádi zašli do tepla restaurace. Když jsme k ní přicházeli, občasné přepršky se změnily v trvalejší déšť a když jsme z ní odcházeli už lilo jak z konve. Blíž na fotce sedí manželé Schwengfelderovi ....

..... a tady Klimaschovi s paní Marlies Rudischer CHS von der Gulitza (ta vpravo) .....

.... ta také dovezla všem zúčastněným tohle výtečné šáňo. Někteří se posilnili hned, já si nechala pěkně na doma k televizi....