Když chodím ve městě od nebo k autobusu,
už pár let chodím okolo jednoho okna, které má zatažené žaluzie,
ale v jednom místě jsou povytažené tak, aby bylo vidět na chodník
a na to co se děje. Za tím oknem sedí v jakoukoli denní dobu pán.
Nebude to úplně starý člověk, možná jen o pár let starší než já,
ale evidentně nechodící. To okno je jeho jediným spojením se
světem, tím průzorem z povytažené žaluzie pozoruje životy jiných,
kteří spěchají po chodníku tam a zpět. Ale jeho život se smrsknul
jen na pár věcí. Jíst, spát, vyměšovat .... leta jdou za sebou a
on stále stejně žije tím oknem. Jaká je cena za takový život?
A navíc díky hodně velké nadváze to musí být neskutečně vysilující i pro
jeho blízké se o něj starat. Říkám si pokaždé když jdu kolem
jestli to má cenu, takové (ne)žití. Den za dnem, rok za rokem
a kolik jich ještě zbývá? Asi dost. Jen sedět na vozíku a
dívat se z okna a čekat na smrt která přinese vysvobození .....
Je tohle ještě život nebo už jen živoření? A jakou má cenu?
