.... v novém roce? Dost fádně. Stejně jako se přehoupla
nula v jedničku, přehouplo se počasí ze slunečna zas do hnusna. Já už víc jak týden dohrávám fotky z webarchívu do blogu, nejdřív tedy do úplně prvních článků a teď jsem doplnila Kukátko (hlavně kvůli A. Rickmanovi) a Inspirace povšechné (kvůli fotkám tvoření, které zmizely z tvořicího blogu) Je to práce zdlouhavá a protivná a už toho mám plné zuby. Jestli budu dohrávat i do dalších článků, to se teprve uvidí, protože už teď mě to prostě NEBAVÍ! Max si vyberu rubriky kde toho moc není. Obdivuji každého kdo si fotky dohrával a říkám si, proč jsem sakra nezůstala u psaní občas doprovozeného nějakou fotkou! Neměla bych teď tolik dohrávání. Díky tomu, že tím trávím skoro celé dny (odskočím si jen vyprat, uklidit a uvařit, zrekonstruovat akvárka a něco pospravit na stroji) mě ani nebaví psát něco nového. Ale vždycky se najde něco co mne k tomu trochu nakopne. V tomhle případě dva filmy ....
Před svátky jsem se tak trochu z nedostatku jiného (číst se mi už taky nechtělo) dívala na film Můj příběh. Pamatovala jsem se na upoutávky v televizi když měl jít do kin, a říkala jsem si co to asi bude za dílo.... bylo. Spíš promarněná šance, ale i romantika která právě v téhle divné době je asi potřeba k tomu aby se člověk úplně nezbláznil a alespoň na tu hodinu a něco vypnul mozek. Škoda, téma bylo hodně výbušné a ne zrovna příjemné, ale také hojně diskutované. Domácí násilí. Pro mne navíc důvěrně známé, protože v prvním manželství jsem si ho užívala celé dva roky, než jsem, dopadnuvší tedy mnohem lépe než hlavní hrdinka filmu, včas vzala dceru, psa a utekla k rodičům.
Baletka Elizabeth (Vlastina Svátková) pro kterou je balet vším, se seznámí z charismatickým dirigentem Milanem (Saša Rašilov) . Jenže za hezkou tváří se schovává žárlivý tyran, který nejdřív zakáže Eli balet a později jí neustále šikanuje a dojde i k fyzickému násilí. Vše vyvrcholí v okamžiku kdy slyší svou ženu telefonovat a ona mu odmítne říct s kým. Tehdy vezme pánev plnou rozpáleného oleje a vychrstne jí na Eli, čímž jí způsobí popáleniny nejen na tváři, ale i na půlce těla.
Zohyzděná Eli se s pomocí své tety ( Vilma Cibulková) která jí po smrti maminky vychovávala od svého muže sice odpoutá, ale nikdy ho za násilí na ní páchaném neudá. Přítel tety (Milan Kňažko) s kontroverzní minulostí, se jí snaží sehnat plastického chirurga který by její postižení mohl nějak zmírnit. Většina z nich ale dá od tak namáhavé a dlouholeté práce ruce pryč. Až si Eli vzpomene, že její kamarádka z divadla se vdala za plastického chirurga. Odjede za ní a požádá jí o pomoc. Od této chvíle se ale film mění v jakousi trochu nepropracovanou klasickou červenou knihovnu, byť je natočený podle skutečné události. Děj se stává mnohem méně uvěřitelný, i když se snaží ukázat, že na nic nejsme sami, že přátelé jsou to nejcennější co máme a s jejich pomocí se vše stává lehčí a snesitelnější. A že lásku můžeme potkat všude, i na golfovém hřišti.
Právě golfové hřiště pod vrcholky Beskyd tvoří obrazový rámec filmu.
Celkové vyznění je tak něco mezi Sexem ve městě (čtyři kamarádky se svými utajovanými bolestmi, a sedánky nad dortíkem a koktejlem) lifestylovým magazínem (dokonalý styl bydlení i oblékání, golfové prostředí) a snahou o určité poselství týraným ženám Nenechávejte se týrat svými partnery, není to normální!
A pokud přesvědčil alespoň jednu týranou ženu od svého partnera odejít a najít odvahu ho udat, tak pak asi smysl má.
MŮJ PŘÍBĚH
ČR 2019
Režie : Libor Adam, Hana Hendrychová
Na motivy románu Zory Castillo Callaway
Hudba : Petr Malásek
Hrají : Vlastina Svátková, Saša Rašilov, Vilma Cibulková, Milan Kňažko, Tereza Kostková, Roman Vojtek, Zuzana Norisová, Alžběta Stanková, Nela Boudová ...
Druhý z filmů je pro změnu filmová adaptace úspěšné
divadelní hry (vlastně druhá během několika dnů, ta první, Poslední aristokratka mi utekla) která nás zavede do jednoho úplně obyčejného domu, plného "obyčejných" lidí na jednu úplně obyčejnou schůzi vlastníků bytů. Ano, jde o film Vlastníci (divadelní představení Společenstvo vlastníků) autora Jiřího Havelky (zeťák Jiřího Bartošky ve filmu Teorie Tygra) který je scénáristou i režisérem filmu. Film má sice v názvu komedie, ale spíš jde o tragikomedii. Rozhodně budete spíš mít nesmírnou chuť při jeho sledování některým postavám nakopat zadek nebo je řádně proplesknout, než se smát. Protože proti lidské hlouposti a sobeckosti ještě nikdo nevynalezl žádnou vakcínu, a tak obě tyto vlastnosti vesele bují a množí se. A budete mít za některé postavy pocit neskutečné bezmoci a frustrace. Všemu tomu totiž dávají popud výkony herců. Minimální kulisy, maximální a uvěřitelné výkony.
Ovšem nejlepší asi jsou výkony Jiřího Lábuse (Ing. Kubát), Dagmar Havlové (Horváthová) Kláry Melíškové (Roubíčková) a Pavly Tomicové (Procházková) protože ti jsou ták slizcí a na zabití. Ovšem v závěsu za nimi jsou Tereza Ramba a Vojta Kotek jako manželé Zahrádkovi, předsedkyně a zapisovatel výboru SVJ a Andrej Polák (Nitranský) Výborně svou roli trochu nablblého Švece zahrál David Novotný. Statisty i když ne zcela nezanedbatelnými jsou Kryštof Hádek a Stanislav Majer, tak trochu záhadní bratři Čermákové, a novomanželé Bernáškovi (Jiří Černý a Maria Sawa). Úplně v pozadí je Ladislav Trojan (Sokol).
Hra i film dokonale ukazuje naše nehezké stránky. Sobectví, malost, podlézavost, pokrytectví, rasismus ,homofobii, hloupost, hraní si jen na vlastním písečku bez ochoty dopřát lepší život i ostatním. Místo aby jste se, jak tomu u komedií bývá smáli, jste neustále plní vzteku a bezmoci, a vlastně se nezbavíte pocitu mrazení, že to tak opravdu mezi lidmi chodilo a stále i chodí (kdo bydlel nebo bydlí v paneláku nebo jiném hromadném bydlení ví o čem je řeč) a že takoví Kubátové stále jsou a brzdí spousty projektů i dnes.
VLASTNÍCI
ČR 2019
Režie, scénář : Jiří Havelka
Hudba: Jan Dismas Zelenka
Hrají : Tereza Ramba, Vojta Kotek, Klára Melíšková, Dagmar Havlová, Pavla Tomicová, David Novotný, Andrej Polák, Jiří Lábus, Kryštof Hádek, Stanislav Majer, Ondřej Malý, Jiří Černý, Maria Sawa, Ladislav Trojan ...