No kruci....tak to je fakt dobrý, to mi ten arogantní blb za volantem udělal fakt schválně. Vždyť mě moc dobře viděl že sprintuju na stanici jak Usein Bolt, takže asi do toho autobusu zřejmě moc chci, ale on ne, on mi zavře dveře těsně před nosem.....je to fakt debil.
Stejně mi to udělal kvůli tomu, že jsem se s ním chytla kvůli těm drobnejm....No řekněte, co mám asi dělat, když jízdenka stojí deset kaček a já mám v drobnejch jen osum, a pak dvoustováka...
Začal se do mě navážet, jakto že nemám drobný a kdesi cosi, tak jsem mu na to opáčila, že ať si tedy vybere, buď mu dám osum kaček teď a při zpáteční cestě mu ty dvě doplatím a nebo mi prostě tu dvoustovku rozmění....peníze že mám, takže ať si trhne nohou.
Je to blb, s kterým se chytí skoro každej a kterej se taky skoro se všema furt hádá. Tu se mu nelíbí že máte moc drobný, pak zase že nemáte vůbec drobný, pak zase že nastupujeme všichni moc rychle, pak zase pomalu....
No jak říkám, arogantní blb. Vůbec nevím kde ho vyhrabali, tady nikdy nejezdil, jezdili tu většinou samý pohodáři.
A teď mi to tedy sakra vrátil....ale já taky, když se pomalu rozjížděl tak jsem mu do zpětnýho zrcátka ukázala že je "jednička".....no tak daleko od pravdy jsem nebyla, jedničkou mezi blbama to tedy on je.
Najednou koukám, a on staví a otvírá dveře! No fajn, tak snad tu cestu do města nakonec nebudu muset absolvovat pěšky! Takže beru nohy na ramena a hurá ať si to zas nerozmyslí. Když s úsměvem vlezu na schůdky vidím jak chlapec brunátní a hraje všema barvama, a jen jen se vzteky rozletět na všechny strany. Slušně ho pozdravím a optám se jestli nemá náhodou špatnej den, když se tváří tak děsně vztekle, a že já náhodou mám den skvělej, protože stihnu to co jsem myslela že už nestihnu a to jen díky jeho ochotě a že to se prostě musí ocenit. A vysázím mu na ruku přesně deset korun v dvoukorunách, vezmu si od něj lístek, kterej mi celej konsternovanej a evidentně úplně vzteky mimo podává, hodím po něm svým nejúpřímějším úsměvem a hrdě okolo něj proplouvám si sednou..
Ještě chvíli upouští páru, ale nakonec když mu někdo z cestujících doporučí, jestli by nechtěl náhodou už vyrazit se rozjel. No rozjel, spíš vztekle vyrazil, a vybíral s námi zatáčky jak o život....
A pointa celého příběhu? Pokaždé když jsem po tomhle incidentu nastupovala, choval se jak mílius. Prostě si zkoušel co si ke komu může dovolit a jak na to budou reagovat ostatní. Když se někdo nechal zastrašit, choval se k němu jako hovado pořád, kdo ne, měl od něj pokoj....
No a stejně se tady moc dlouho neohřál, nakonec ho kvůli tomu jeho chování vyrazili, bylo totiž na něj tolik stížností, že to už na vedení nějak nemohli zkousnout.
No jak říkám, byl to arogantní blb....
