Jedním z důvodů proč taky ráda jezdím ke kamarádovi na chatu
je krom všeobecné legrace i to, že se těším na jeho nové přírůstky do hospodářství. Tentokrát to byl nový pštrosí sameček Vilda který zaujal místo bídně zhynuvšího Čuřila. No jo, kamarádova vášeň pojmenovávat většinu svých chovanců jmény nějak vystihující jejich povahu či místo odkud jsou jsou je opravdu bezbřehá. Tudíž Vilda který pochází z Vilémova (ano přesně toho kde teď spadl jedné stavební firmě už třetí most který opravuje) se nemohl jmenovat jinak a Čuřil se jmenoval podle stejnojmenné filmové postavy, žáka Čuřila protože mu ho prý strašně něčím připomínal. No, zbyly z něj jen nohy. Tedy z Čuřila - pštrosa, ne kamaráda ani filmové postavy....
Vildovými partnerkami jsou Emilka a Nanynka (protože se jedná o pštrosy Nandu pampový, tak Nanynka) V Praze má ještě jednoho malého takže jsem zvědavá jaké ponese jméno on. Vilda i Nanynka jsou takoví trochu odtažití, za to Emilka je dáma vělmi zvědavá a ráda prozkoumává každého a všechno co se dostane na dosah jejího zvědavého zobáku a pohledu. Takže když jsem jí fotila velmi urputně se snažila ochutnat objektiv mého foťáku. A zkoušela to tak dlouho až se jí to podařilo. Naštěstí bez následků. Na objektivu. Jen pohladit se nedá, to prchá. Je opravdu velmi zábavné je sledovat protože to jsou ptáci hraví a občas jejich pohybové kreace dokáží velmi udivit věci neznalého pozorovatele protože by mohl nabýt mylného dojmu že ptáci jsou v posledním tažení či se jim přihodila nějaká mozková příhoda. Nakonec padnou na zem, natáhnou dopředu svůj dlouhý krk, hoděj nohy dozadu a bez hnutí leží na zemi. Že při tom vypadají značně zdechle nemusím ani říkat ..... Je to prý jejich nejmilejší odpočinková poloha. Jen vyfotit se v ní moc nedají, protože jak zmerčí že někdo stojí o ohrady vystřelí okamžitě na nohy a jdou prozkoumávat.
Musím říct že jsem se na ně těšila a oni zase nezklamali mé očekávání. Jsou to prostě ptačí paka 
Soužití s husami labutími a s quessantskými ovcemi je velmi harmonické. Občas mezi ně vlítne i velkej Bobeš a to je pak docela tanec. Pštrosí.
Povětšinu času se krokrm rozvážným pohybují po výběhu a s klapáním znějícím jak klapání uvolněné zubní protézy žďobají trávu (už jsem pochopila proč se tomu druhu protézy říká "klapačka")
Jejich výraz někdy vypadá jak kdyby místo trávy a chleba požívali celý den veselé houbičky. Ostatně i to chování tomu někdy nasvědčuje
Když můžou ze pštrosa zůstat jen nohy, může zůstat občas pštros bez hlavy
A nakonec portréty zvědavé Emilky
. Stejně jako on se zhlíží ve vodách i když v tomhle případě stojatých vodách Zámeckého rybníka a ne ve věčně pohybujícím se Dunaji. Má stejný půdorys ale o jednu věž méně, což mu ale na půvabu vůbec neubírá .....