neděle 3. listopadu 2013

Petřínské sady....jezírko U lachtana


Moji prarodiče i rodiče bydleli
a ještě maminka bydlí tak 20 - 25 minut rychlejší chůze od jednoho z nejromantičtějších pražských parků a to Petřína. Je to vlastně soubor větších či menších zahrad a co mne hodně překvapilo krásně udržovaný. Přiznávám že jsem tu už strašně dlouho nebyla, většinou jsem spíš jela do města kecat s kamarádem, ale tentokrát krásné slunečné počasí mne vytáhlo do tohoto kouta. Měla jsem už rovnou v plánu obejít jen malou část která je od nás nejblíž takže nebudou tady fotky z celého rozsáhlého petřínského kopce.
I když to jednu chvíli vypadalo že se nakonec vrátím a z focení nic nebude. Podařil se mi pěkný držkopád, když jsem pod spadaným listím nezaregistrovala díru v asfaltu, šlápla na její kraj a zvrtla si nohu. Co vám budu povídat, letěla jsem po tlamě nevěděla jak dopadnu a kam, ještě jsem musela chytat foťák abych s ním nekřápla. No i tak si trošku se zemí potykal....
V první chvíli jsem pro bolest v obou kolenou po kterých jsem kousek jela nemohla ani vstát, a nemohla jsem ani moc nadávát páč jsem periferním viděním zaregistrovala nějakou postavu. Když jsem se konečně vyhrabala zjistila jsem že přede mnou stojí zhruba dvouletý capart a směje se na celé kolo. No samozřejmě, proč by ne, vždyť vidět padat dospěláky je ohromnej zážitek. Provedla jsem inventuru těla, foťáku a oblečení a zjistila že mám zničené nové džíny, které jsem měla podruhé na sobě protože jsem si o kameny v asfaltu obrousila na kolenou barvu skoro až do běla, zablácené dlaně až hanba a foťák že fotí. A že to bolí...sedla jsem si na chvilku na zídku a čekala až to přejde a nebudu muset po Peříně kuhat a pajdat jak Quasimodo nebo Peyrac.
Když jsem to tak trošku vydejchala
vydala jsem se k první zastávce. Jezírku U lachtana.Jako malá jsem to tu milovala a pořád jsem k lachtanovi chtěla.Krmit kačenky. Naše děti si místo oblíbily stejně a pokaždé když babička hlídala na dotaz kam půjdou, unisono se ozvalo Na kačenky! Ovšem dnešní podoba se s tou minulou nedá srovnat. Krásně zrenovované okolí, pohodlné lavičky a moje oblíbené kameny kolem.A kačenky.....




Jezírko v jezírku






Jsou už tak zvyklé na pozornost že jim nevadí když si sednete až k nim....








Zámecké....

I když už jsem říkala že těmi
kůrovými fotkami se s Dobříší rozlučíme,nakonec jsem ještě zjistila že přeci jen tu něco mám....
Ještě pár foteček ze zámku. Je to spíš takový pelmel už opravdu naposledy....




Fontána Napájení v podobě z roku 1916 a jak je vidět byl zámek původně žlutý....


A ještě původní podoba spodní části parku, ještě bez ornamentální buxusové výsadby...



Tomuto rozložitému dubu dělá skvělo opozici Jinan dvoulaločný jinak též Gingo


Ladí jim to společně i barevně


Tentokrát jsem nakoukla do bývalé konírny, dnes obřadní síně....


A to už je opravdu a definitivně konec podzimní Dobříše....