I když už jsem říkala že těmi
kůrovými fotkami se s Dobříší rozlučíme,nakonec jsem ještě zjistila že přeci jen tu něco mám....
Ještě pár foteček ze zámku. Je to spíš takový pelmel už opravdu naposledy....
Fontána Napájení v podobě z roku 1916 a jak je vidět byl zámek původně žlutý....
A ještě původní podoba spodní části parku, ještě bez ornamentální buxusové výsadby...
Tomuto rozložitému dubu dělá skvělo opozici Jinan dvoulaločný jinak též Gingo
Ladí jim to společně i barevně
Tentokrát jsem nakoukla do bývalé konírny, dnes obřadní síně....
A to už je opravdu a definitivně konec podzimní Dobříše....
Bude to vypadat nepatřičně, ale nemůžu si pomoct: Zámek v Dobříši se mi totiž často vybaví jako "fyzikální jednotka literárního objemu", což se odvíjí od repliky Jana Wericha z jedné forbíny s Miroslavem Horníčkem. Werich tehdy vysvětloval, že Shakespeare toho za život napsal opravdu moc a použil přirovnání "jako dva zámky plný spisovatelů". No a diváci byli tehdy chytří a Dobříš v tom samozřejmě dobře poznali
OdpovědětVymazatLíbí se mi fotka zámku s dubem. Zajímavé jsou fotky z minulosti.
OdpovědětVymazat[1]:Jenže zase díky tomu "zámku plným spisovatelů" ušel řádění a smutnému osudu spousty jiných, které to štěstí neměli. Já ho beru jen jako krásnou architektonickou práci dávných stavitelů a řemeslníků....
OdpovědětVymazatDobře, že sis tyhle fotky nenechala pro sebe, jsou moc a moc pěkné. Zajímavé jsou ty staré a líbí se mi i obřadní síň. Nejvíc mě ale zaujala třetí a čtvrtá fotka od konce. Obě jsou pěkně vyvážené a krásně barevné.
OdpovědětVymazat[4]: Jak jsem teď znovu na to koukala, tak u té fotky zahrady je datování 1968....takže ta ornamentální výsadba není až tak stará....
OdpovědětVymazat[5]: Máš pravdu, Vendy, proti věčnosti to není nic, ale na jeden lidský život je to docela dlouhá doba.
OdpovědětVymazat