Poslední, na co se z návštěvy v NP Hohe Wand podíváme, je to, jak je
jednoduché létat. Tedy pro ty, kterým v hrudi tluče odvážné srdce. Ono
to vypadá jednoduše, ale musí mít člověk odvahu k tomu jedinému a
poslednímu kroku do prázdna. Nedaleko od vyhlídky je i startovací plocha
pro paraglidisty a rogalisty. Dalo by se říct, že Hohe Wand je jejich ráj.
Vlastně jsou tu dvě, jedna slouží paraglidům a ta druhá, delší, rogalům.
Nicméně obojí využívá oboje. V době naší návštěvy bylo ve vzduchu asi
osm paraglidů, z toho jeden tandemový. Jak to vypadá, a co takový
start obnáší se podíváme dnes. Před návratem k autobusu
jsme načapali jednoho letce, který se právě
připravoval ke startu ...
Paraglidisté mi tak trochu připadají jak nějaké hmyzí larvy nebo kukly
s tím vzdušným lehátkem na zádech
Správně rozložit je základ. Jinak sbalený paraglid je docela malý balíček, nikdo
by to ani neřekl, že na něčem takovém se dá létat
Rozmotat a správně rozložit i řídící lanka
Podívat se z hrany dolů, jak fouká vítr. Tady se řídí jen klackem zapíchnutém
v zemi na kterém je přivázaná igelitová páska
Poslední kontrola lanek ...
.... počkat pár minut na ten správný vzdušný proud ....
.... nabrat vzduch do komor ...
.... popojít v klidu na kraj a ....
.... letím! ....
Dalo by se krátce říct že pán zašustil a odšustil. Nebylo opravdu slyšet jen nic jiného
než zašustění nafouknutých komor a poté paraglidu který nabral vzduch a vznesl se.
Jinak je tu absolutní ticho, jen občas prořízne vzduch ostré zasyčení paraglidu
vybírajícího nad vaší hlavou zatáčku...
