Vážení ..... tak jsem velmi, ale velmi pohoršen.
Přišel jsem na to, že ač mám vlastně svůj blog, panička mi moc často prostor tedy nedává. Spíš vlastně vůbec ne.
Takže jsem se rozhodl že to musím napravit a povědět vám jak moc bolestivě jsem se musel připomenout.
Před nějakými čtrnácti dny jsem tu zahlédl, že si na mne panička vzpoměla a že prý chce aby jste mi drželi palce, protože jsem nějakej nemocnej. Vyjímečně měla pravdu, jenže to ještě ani ona a vlastně ani já jsme nevěděli až jak moc nemocnej. Začalo to tím, že jsem pomalu přestával chodit. Plouhal jsem se a nemohl pořádně zplachtit ze schodů jak jsem byl zvyklej.Když jsem to udělal naposled přistál jsem na čumáku a nemohl se chvíli ani zvednout. Druhej den už jsem chodil dost špatně a panička mne vzala k našemu psímu panu dochtórovi. Ten se na mě podíval, prohmatal, zrentgenoval a řekl že to je od zad. Sakra, já vím že se říká že se pánečkové po čase začínají podobat svým psům, ale tohle bylo naopak! Já se začal s těma bolavejma zádama podobat paničce!! Tak jsem dostal jedno bodnutí a panička si mě zas odvezla domů. Hejčkala mě a pečovala o mě, to se musí nechat a mě se trošičku ulevilo. Druhý den mi páneček přinesl léky a začali mne léčit. Jenže ono to zabíralo jen trochu a mě to bolelo pořád. Jenže nějak jsem to nemohl říct a hlavně jsem neuměl říct kde mě to bolí. Při další kontrole mi pan dochtór prohmatal záda, ale zase se mu nelíbilo že necukám nohou když mi do ní píchá tak jak bych měl a udělal mi další rentgen. Jenže to bylo pěkně vypráskaný protože mi neřekl že budu u toho muset spát. Jen se okolo mě chvilku motal a najednu byla tma a já si už nic nepamatuju. Když jsem se vzbudil už jsem byl zase doma ve svý kleci a bylo mi jak po hóóódně velkým flámu Motala se mi hlava, motaly se mi packy a když jsem chtěl udělat krok vůbec mě neposlouchaly jako by ani nebyly moje.
No co vám budu vyprávět, určitě už jste to někdy přepískli s pitím a víte jak vám po tom bylo .....
Na rentgenu prý je všechno v pořádku ale já měl jiný, trochu dost delikátní problém. Nějak jsem se nemohl .... no vytento. Prostě nějak mi to ve střevech tím že jsem se nemohl dostatečně hýbat zatuhlo či co a tak jsem musel absolvovat olejovou kůru. Z obou konců. Ostuda, ostuda, ostuda. Blemcat olej z misky mi zas takovej problém nedělalo, měl jsem docela hlad a navíc o tak pěkně klouzalo do krku, ale z toho druhýho konce, jéžiš to vám byl trapas! Jak jsem byl rád že se to za dva tři dny spravilo a já nemusel snášet tu potupu. Jenže pořád i přes prášky to nebylo ono, měl jsem furt bolesti, nemohl dlouho chodit, a vůbec jsem se celkově moc necejtil. I když jsem byl asi jedinej. Panička chodila okolo mě a krčila nos že prej smrdím jak prochc....j bezdomáč. Tak ono je fakt že jsem se tu a tam bolestí trochu počůral, zvlášť když mne snášeli ze schodů a někdy i když jsem si vlezl do pelíšku, ale zase komu se to někdy nestalo.
A mě bylo hůř a hůř, začal jsem i zvracet a tak mě zas naložili do auta a hurá k dochtórovi. Prohmatal, poslechnul mě a zkonstatoval že mám žaludek plnej plynů a proto mne to nutí zvracet. Zase píchnul pigáro a jelo se odpočívat. Trochu se to vylepšilo, ale jen na chvíli. Přesně do Silvestra. To už se mi udělalo vážně tak šoufl že jsem se dal do zvracení a zvracel a zvracel až jsem se z toho neudržel ani na nohou. Byli tu všichni členové smečky a tak hustili do paničky ať zavolá dochtórovi co se mnou. Ten náš to nebral tak se zkusil jinej. Ještě že jsou tu na to malý město čtyři. Řekl že máme za třičtvrtě hodiny přijet. Jak pak svěřila panička Lucce byla to pro ní nejdelší třičtvrtěhodina za poslední dobu a že měla hrozně moc velkej strach . No já se jí ani nedivím, fákt jsem vypadal bídně. Umolousanou tlamu, slintal jsem jak dement, ležel jak lemra a pořád hejkal. Když mne u dochtóra vyklopili na stůl tak jsem se už ani moc nebránil. Dochtór chtěl vědět od kdy je mi bídně, co se mnou kdo dělal a podobný ty voloviny. Pak mne začal rentgenovat, všelijak nakrucovat, pak zase natahovat, rejdit mi po břiše nějakou divnou věcí a tak furt dokola. Už jsem toho měl plný kecky a tak jsem mu pro radost poblil celej ten stůl na kterým mne prohlížel. On ale byl nějaká silná nátura protože mě ještě začal uklidňovat že se nic neděje. Když už nás asi počtvrtý poslal za dveře a zase vzal zpátky prohlásil že se mu to vůbec nelíbí, že se mu vůbec nelíbí jak vypadám (není divu, já se sám sobě taky rozhodně nelíbil vypadal jsem jak kdyby mne vytáhli odněkud ze stoky a ne jako mnohonásobnej šampión) a že mne bude muset operovat. No to byla rána! Panička jen zalapala po dechu a já čekal že mu to zatrhne. Ale ouha, on jí přesvědčil argumentem že mi sice může dát injekci proti tomu hnusnýmu zvracení ale že vypadám tak bídně že bych taky nemusel do rána vydržet. A to byl argument na kterej panička slyšela!
A bylo to tu zas, nejdřív injekce pak něco čuchnout a najednou jsem ležel na zemi, na sobě nataženej takovej divnej dírkovanej návlek v kterým vypadám jako nějakej pofidérní salám, v břiše díru a motá se kolem mě taková mladá pěkná sestřička. Nakonec se ukázalo že jsem vůbec neměl problémy se zády i když všechno na to ukazovalo, ale že mám něco čemu se říká zánět slinivky břišní. A to že prý vůbec není nic dobrého. Podle toho jak mi těch čtrnáct dní bylo to opravdu není nic moc fajného. Silvestra jsem prospal, panička s Luckou taky vypadaly na to že co chvíli zvadnou, páneček to zapíchnul už v deset a prej to všechno jak měli o mne strašnej strach a měli nervy v kýblu. Ale to asi přeháněli protože jediný co bylo v kýblu byla voda s šampónem kterou mi furt panička matlala tlamu a nohy abych nebyl oslizlej a počůranej a žádný nervy jsem tam fákt neviděl ! To mi můžete sakra věřit !!
