31 října 2015

Víte .....



...... co má společného ghetto v Jihoafrickém Sowetu, Švédsko
MOSSAD a atomová bomba? Ne? ANALFABETKU!
Která ovšem má tak vysoké IQ že se naučila přímo geniálně
počítat a uvažovat s takovou logikou až je to neuvěřitelné ........

ANALFABETKA je druhý román Jonase Jonassona jehož
STOLETÝ STAŘÍK, KTERÝ VYLEZL Z OKNA A ZMIZEL se stal světovým bestsellerem
a byl i zfilmován. A jestli byl Stařík plný nečekaných zvratů, Analfabetka
ho v tomto hravě překonává. S naprostou lehkostí Jonasson žongluje s
takovými nápady, pády a zvraty až se člověk diví. Jsou to takové
absurdity že máte pocit že se to snad stalo. Protože jak známo
ty sebeabsurdnější události bývají většinou opravdové.
Příběh analfabetky Nombeko se odehrává na dvou kontinentech, v Jižní Africe
a v Evropě, přesněji ve Švédsku.

Malá Nombeko žije v ghettu v Sowetu a když osiří musí se začít starat sama o sebe.
Stane se vynašečkou latrín. Ale jelikož je nadprůměrně zvídavá, inteligentní a učenlivá,
naučí se sama počítat a později i číst. Má štěstí na naprosto neschopné nadřízené
a tak se postupně vypracuje z vynašečky latrín až na post vedoucí všech vynašečů.
Při jedné cestě po Sowetu ji na chodníku přejede opilý člověk, z kterého se
vyklube jeden s inženýrů jihoafrického jaderného výzkumu. A jelikož jsme v době
kdy vládne ten nejpřísnější apartheid není odsouzen on, nýbrž Nombeko a to k sedmi
letem služby v domácnosti tohoto inženýra. A opět se dostane k naprosto neschopnému
člověku a tím pádem i k onomu jadernému výzkumu. A zde se začne teprve
ten pravý vodopád absurdních situací který vyvrcholí tím že se Nombeko
octne ve Švédsku s atomovou bombou která oficiálně vůbec neexistuje,
seznámí se mužem který také vlastně vůbec neexistuje, s jeho
bláznivým bratrem který existuje a jeho stejně bláznivou přítelkyní.
Zjistí že se z dob kdy žila v Africe a seznámila se s jedním čínským
úředníkem stal se z něj čínský prezident, bláznivý bratr unese jak
krále tak premiéra a atomová bomba s kterou se vláčí přes dvacet let
tam a sem nakonec odputuje i s prezidentem a koněm jeho manželky
do Číny. A Nombeko? Ta to dotáhne od sowetských latrín až na post
švédské velvyslankyně v Jihoafrické republice ......

Kniha má takový spád že se čte stejně dobře jako její předchůdce
Stařík, je nabitá absurdními i humornými scénami a i když jsem slyšela
hlasy že Stařík je lepší mě se líbila stejně. A jsem zvědavá jestli bude
taky zfilmovaná. Docela bych se ráda podívala ........

JONAS JONASSON:
ANALFABETKA
která uměla počítat



30 října 2015

Podzimní přehrada a nejen ona .....


Přehradní zastávku nikdy nevynechám.
Tak ono to vlastně ani skoro nejde. Povětšinou ať jdu jak jdu,
vždycky ale okolo ní. A když svítí a hřeje podzimní sluníčko
sednu si na lavičku na hrázi a koukám a čekám. Na to jestli se objeví kačeny
který se někam vypařily, nebo jestli nepřiplují blíž plaché potápky,
které ale taky asi letěly na dovolenou nebo jestli přestane foukat
a hladina se zklidní a začnou se v ní zrcadlit stromy na břehu.
Případně jestli se na obloze neobjeví volavka která tu dost často
přelátává a usazuje na vysokých smrcích na konci vodní plochy.
Během tří dnů jsem se tu zastavila dvakrát. Jednou ta volavka opravdu přiletěla, leč
byla na můj objektiv moc vysoko, dokonce i ta voda se zklidnila.
Jen ty kačeny a potápky prostě zmizely .....







Tenhle obrázek pochází ze středy, a je vidět na stromech jak se na nich podepsala
noc a den silného větru.


Jenže do kraje vidím i jinam, když si vyhópnu buď na jeden nebo druhý kopec.
A to na zabarvující se stromy .....









...... nebo do údolíčka pod přehradou ....


...... a nebo na dráhu a její stožáry se světly před kterou není úniku .....









29 října 2015

CBGB: Kolébka punku ......


Bylo nebylo ale opravdu bylo,
byl nebyl, ale byl opravdu jeden hudební nadšenec
a byl nebyl, ale opravdu byl jeden zaplivaný bar v ne zrovna
té špičkové části New Yorku .....
Byly také ještě dva mladí kluci kteří se rozhodli vydávat hudební
časopis který věnovali v té době ještě ne úplně známému stylu
zvaném PUNK. Ten časopis nesl stejné jméno a nikdo nevěděl co
to znamená .....

Když se v roce 1973 soudce vysmál dvojnásobnému bankrotáři Hilly Kristalovi
s jeho nápadem už potřetí si půjčit peníze na hudební klub netušil jak tento
bankrotář, novodobý Don Quijot, milovník country, bluegraasu a blues ovlivní
světovou hudební scénu a udělá celosvětové hvězdy ze zcela neznámých
mladých kluků a holek kteří si založili skupiny a věnovali se zpívání.
V prosinci roku 1973 koupil Hilly na Manhattanu lokál který nazval podle své milované
hudby "CBGB and OMFUG". V překladu Country, bluegrass, blues a další hudba pro
gurmány v povznesené náladě. Jenže zrovna moc gurmánů kteří by této hudbě
holdovalo se zrovné v té době a na těch místech nevyskytovalo a pokud nechtěl Hilly
zbankrotovat potřetí ač nerad, dal příležitost i jiným žánrům. Jedinou jeho podmínkou
byla vlastní tvorba. Ne žadné předělávky momentálních hitů ale poctivá skladatelská
a textařská vlastní tvorba. Chtěl dát těm hudebníkům šanci se dostat dál a výš.
Jenže žádná z kapel která u Hillyho vystupovala nebyla učesaná
bluesová partička, ale naopak to byli divocí feťáci, sebepoškozovači
a jinak se vyčleňující hudebníci. Začali si říkat punkeři a vytvořili tak nový hudební
styl který se stal oblíbeným mezi těmi kteří nebyli spokojení se svými
životy, situací, vládou .....
A donkichotský bohém Hilly jim poskytl možnost se prosadit. Za dobu trvání
klubu od roku 1973 do října roku 2006 vystoupilo v klubu na 55000 hudebníků.
Ne všichni se stali hvězdami ale i ty se mezi nimi objevili. Ať už to byla skupina
Talking Heads, Television, Ramones, Blondie, Patti Smith, punkový král Iggy Popp,
Dead Boys nebo punkrockoví The Police v čele se Stingem. Častým návštěvníkem
zde byl i Lou Reed. Když v roce 2002 Talking Heads vstupovali do Síně slávy stál
s nimi na pódiu i Hilly Kristal ......

Na tenhle film jsem narazila ve filmografii Alana Rickmana kterému bylo
věnované první Kukátko a jsem ráda že jsem si ho stáhla. Film je z roku
2013 a jednu z rolí bláznivých punkerů si střihnul i jeden z herců
který se ve filmu objevil ve zcela jiném stylu, a to jako jedna z
trojice hlavních postav v potterovské sérii filmů a to roli Rona Weaslyho, Ruppert Grint.

CBGB
USA 2013
Režie: Randall Miller
Scénář: Randall Miller, Jody Savin
Kamera: Mike Ozier
Hrají: Alan Rickman, Malin Ackerman, Ruppert Grint, Stana Katic ......

Pokud si chcete o Hillym Kristalovi přečíst víc tak zde.


Alan Rickman jako Hilly Kristal



Filmoví představitelé Ramons


Ruppert Grint jako jeden z Dead Boys


Hudební producentka v podání Stany Katic


A skutečný Hilly Kristal před svým legendárním klubem




Část textu použitý z netu a archívu ČSFD

28 října 2015

Čas říct sbohem létu ......



Že je čas říci definitivně sbohem létu se u mne projevuje
několika zásadními věcmi. Se slzou v oku zazimujeme bazén.
S ještě větším dojetím zazimujeme altánek a sezení v něm.
Já po dlouhých měsících opět na sebe v noci natáhnu pyžamo,
teplé ponožky a začnu se chrout pod deku,
tedy věci které pravidelně odkládáma nedělám od dní kdy jaro předává
svou vládu létu. Pak samozřejmě ještě takové zanedbatelné věci
že místo saka a triček na sebe člověk začne ládovat svetry a
kabáty, či později zimní bundy a tahat ze šuplat rukavice.
Prostě nastává čas říct sbohem všemu co mám tak na létu ráda .....

A i příroda se posledními květy a paprsky slunce loučí
s létem a chystá se na dny temné a studené .....







Jedna podzimní pampelišková, musím říct že těm se moc
nechce se rozloučit, na louce jich bylo docela dost ....




27 října 2015

Bez stromů by to nebylo ono .....



Je faktem, že nebýt stromů tak všechny tyhle předchozí
fotky vůbec nevznikly. Stromů je ve vsi docela dost a dost jich
dostalo na frak a popadalo nebo z nějakých pofidérních důvodů bylo
pokácených při a po Velké Vichřici. Ale pořád jich tu víc zůstává a zkrášlují
výhledy po vsi i všude kolem ní ......









Tyhle dvě fotky vznikly včera při západu slunce protože
bylo takové teplé světlo a stromy a domy měly zajímavou barvu ....






26 října 2015

Pod listy na cestách ......



Pod zlatými listy vedou cesty,
jedny tam a druhé zpět ....
Jak malý je ten podzimní svět,
na zem se snesly ty listy pod tíhou zlata
ach jak velká je pro stromy ta ztráta.

Samozřejmě že když se chcete vydat na procházku tak
nejlíp tak učinit po cestách. A že ty podzimní cesty za sluníčka mají své kouzlo
tak to mi dá většina z vás za pravdu. A když je tak krásně jak bylo
v sobotu a na těch cestách se do vás opíralo sluníčko
které ještě krásně hřálo bylo to naprosto luxusní
záležitost ....













25 října 2015

Zlatožlutě .....



Má - li být podzim podle mého gusta,
musí svítit sluníčko. Mám - li jít nadšeně na procházku
musí být pěkně a teplo. Mám - li pak padnou zcela hotová
a utahaná musí to být po procházce a práci kam jsem nastoupila zatím na
brigádu. Naštěstí tady ve vsi a to jen třicet metrů od domu.
Nic těžkého, a nic časově náročného tudíž mi zbývá stále
čas na moje rejdy a cesty do Prahy. Ale samozřejmě nic taky horentně placeného
ale aspoň pár kaček to hodí. Tudíž dnešní fotečky a
povídání vám předkládá, po dokonalém odpočinku česrtvá pokojská v místním
penzionu. Smějící se
Uvidím jak dlouho, majitelka je profláknutá
svou nespolehlivostí a nechutí k platbám za provedenou
práci, o tom by mohl vyprávět synek. Jenže ....
práce snů (to jest rentiér) se jaksi nikde
neučí a už vůbec není hned tak k sehnání, a jezdit
dělat to samé do Třebové je dost nahouby, tak
proč to nezkusit přímo u baráku, že ....
Tolik asi o mém novém statusu a teď už k tomu
podzimu dle mého gusta. Ano, včera po a na dlouhou dobu
to tak opravdu bylo. Sluníčko, teploučko, azuro temnější
než v létě a do toho zlatožluté listí stromů. Kýčovitá paráda
zcela přírodní provenience.....