01 července 2013

Fotohraní....


Výběr některých foteček
u kterých jsem neodolala a pohrála si s nimi....









Teroristí pro Mengano a krajina pro všechny....


Procházky lesem mne dřív
nebo později vždycky zavedou na louku kde vznikla úpně nová část Mníšku. Je zde spousty nových domů ať již obydlených, dostavovaných či ještě pár míst na své majitele teprve čeká. V jednom z nich, takovém kde by vzhledem k jeho velikosti člověk čekal spíš velkého psa na mne vyběhl k plotu tenhle malý terorista. Sice nejdřív rafal a ňafal, ale jak jsem přišla blíž ukázalo se že spíš ze zvědavosti a touze po hlazení. Splnila jsem mu přání, řádně podrbala na hlavičce, pohladila, zaňůňala na něj a on mi na oplátku zapózoval. Na vteřinku. Jinak to byla živá rtuť.....






Jak se tak na něj koukám, začínám mít podezření že náš Mates nemá jen jezevčí předky....

Od nové výstavby mne cesta zase zavede do lesa, tedy do toho co z něj pomalu zůstává. Ale o tom už jsem se několikrát zmiňovala, takže to už dál nebudu rozmazávat. Někdy se ale díky tomu otevřou krásné výhledy na protější hřeben, po kterém vede ze Stříbrné Lhoty cesta k nádherné hřebenovce která je v zimě využíváná běžkaři a v létě cykloturisty. Se synem jsme se po ní dostali k oné zapomenuté raketové základně jedním směrem a druhým ke kapli sv. Maří Magdalény nad Mníškem druhým směrem....

No jo, já vím....ty všudypřítomné dráty...




Poslední mohykáni kteří zůstali. Víte proč?
Jo, a na tohle místo se hodlám vypravit příště až bude zapadat sluníčko, je z něj skvělý výhled....



Malé lesní očko, tedy spíš následek bouřky a deště který se tu prohnal den před tím, než jsem přijela. Krásně se v něm zhlíželo podvečerní sluníčko....




Díky potopním a díky těmhle různým velkým i malým loužím byl tentokrát pobyt dost otravný díky neskutečnému množství komárů kteří byli opravdu, ale opravdu děsně otravní. Bez postřiku repelentem by byl člověk za chvíli totálně obsypaný těma potvorama.