Při první návštěvě .....

 

.... v Olomouci jsem tento nádherný areál 

viděla jen z dálky, a říkala si, že jestli se do Olomouce ještě vypravím, musím se zajít podívat co že to je za krásu. A tak po cestě na vlak naše kroky zamířily právě sem. Na Klášterní Hradisko. Areál stojí tak trochu mimo centrum dění, takže odbočka k němu jsou tak necelé dva kilásky, ale stojí za to. 

Národní kulturní památka Klášterní Hradisko je po městské památkové rezervaci druhou nejvýznamější památkou Olomouce.

Původní klášter tu zde již v roce 1077 nechal na počest sv. Štěpána vystavět moravský kníže Ota I. Sličný spolu s manželkou Eufemií.

Rok poté se slavnostně světil konvent a kláštera se ujali benediktini.

V roce 1150 benediktiny střídají premonstráti. Po zničení a následné obnově po vpádu Tatarů skoro dvěstě let klášter a jeho okolí vzkvétal. Ovšem největší pohromou pro něj byly husitské války. V roce 1423 byl klášter s výjimkou kostela sv. Štěpána vypálen a následně olomouckými měšťany zcela rozbořen. Sice za podpory Jiřího z Poděbrad byl znovu postaven a obnoven jenže ani pak se mu nedařilo. Za stavovského povstání byl poničen stavovskými vojsky a poté živořil. Za třicetileté války padl za oběť švédským vojskům, opět byl vydrancován, nejcenější knihy odvezeny do Švédska a členové kanonie rozprášeni po celé zemi.

Po odchodu Švédů začala další obnova která byla rozložená do mnoha etap skončila v roce 1738. Doba od začátku budování až po jeho zrušení Josefem II. v roce 1784 patřila k vrcholu a největšímu rozkvětu premonstrátské kanonie. Po zrušení zde byl moravský generální seminář, v jehož čele stál Josef Dobrovský. Po zrušení semináře v roce 1790 připadl celý objekt kláštera i přilehlé budovy armádě a té patří až dodnes kdy slouží jako vojenská nemocnice. Mnohé prostory se stále rekonstruují. Bývalá kaple sv. Štěpána byla přeměněná na kostel a zůstává v církevní správě. Od roku 1995 je komplex vyhlášen Národní kulturní památkou a ve vyhrazené dny je přístupný veřejnosti .....

Která vlastně je ta pravá .....

 

.... Krvavá pavlač. Tak tuhle otázku si kladou 

historie znalí návštěvníci Olomouce když si prochází olomoucký hrad, resp. jeho zbytky nebo prochází Park po Dómem odkud je krásně vidět na zadní trakt. Na něm vás zaujmou hned dvě místa která by na označení Krvava pavlač mohla aspirovat. Dokonce o jedné koluje pověst že se zde den co den objevuje na místě kde král Václav III. padl pod ranami dýkou zákeřného a vlastně dodnes neznámého vraha (byť se historií táhne jméno duryňského žoldáka Konráda z Botenštejna i když ani to nemusí být úplně relevantní. Ukázalo se že pár let po smrti Václava III. se jméno Konrád z Botenštejna objevuje v soupisu pravidelného vojska Habsburka  Albrechta, který byl jedním z těch komu se smrt Václava velmi hodila) kaluž krve kterou uklízečka sice umyje, ale druhý den ráno je tam zase. Ale pravda je úplně někde jinde. Ani jedna z aspirantek to není, i když na jedné je přímo vsazená mramorová pamětní deska která připomíná že právě zde byl Václav zavražděn.... 

Václav byl hostem děkana Budislava, jehož dům  stával v areálu hradu poblíž katedrály. Z něj se ovšem nic do dnešních dní nic nezachovalo. Palác který byl postaven již 150 let před tím, než zde vymizel z českých dějin přemyslovský rod, byl románský s ambitem a rajským dvorem a neušel v běhu staletí mnohými přestavbami a úpravami a v době kdy zde Václav čekal na to až se zformuje vojsko k výpadu do Polska zde již stála nová, gotická stavba. Biskupský palác a palác kapitulního děkana který si pronajal purkrabí Albert ze Šternberka, hostitel krále Václava III.

Po králově smrti byl palác ještě mnohokrát přestavěný, vyhořel a opět byl přestavovaný, takže dnes z něj nezbývá krom několika troj a dvojdílných gotických oken vůbec nic. Jen ona pamětní deska, a pověst o krvavé skvrně.  Je z podivem, že poslední z tak významného rodu který Čechám přinesl ve svých panovnících slávu, čest a uznání celé středověké Evropy nemá v Olomouci jinou připomínku. Nemá ani sochu, ani nic co by se dalo do dnešních dní ukazovat jako něco co zbylo z jeho života. Ostatně jeho osud dokonale zpečetili husité, když jeho tělo uložené sestrou Eliškou Přemyslovnou ve Zbraslavském klášteře který sloužil Přemyslovcům jako rodinná hrobka, vytáhli a rozmetali. Zachovala se jen jeho lebka a pověst .....

Minule jsme byli ....

 

.... nad, dnes půjdeme pod. Kdo má ve jménu Václava

nesmí samozřejmě v Olomouci zapomenout navštívit katedrálu sv. Václava. No a kdo nemá, stejně se do ní musí zajít podívat. Je to nádherný kostel zvenku i zevnitř a skrývá i zajímavé věci pod sebou. Když jsem tu byla poprvé, s přístupnou kryptou jsem se nepotkala. Tentokrát se ale poštěstilo a tak jsme do krypty zavítaly. Co všechno je k vidění vám ukážu ....

Při první návštěvě Olomouce .....

 

.... jsem tenhle kostel netrefila. Není divu, protože 

pokud už dopředu nevíte kolik kostelů Olomouc má a kde se nachází, tak tenhle zaručeně minete obzvlášť pokud se procházíte po Horním náměstí a kocháte se jeho památkami a fontánami. On totiž, byť je hned za frontou domů uzavírajících náměstí z jedné strany, není z něj vůbec vidět. Jeho věž je sice vyhlídková, ale tak trochu pro naše kostely netradiční. když jí vidíte řeknete si, že jí sem musel snad dopravit nějaký obr z Itálie. Ale i když není z náměstí vidět, z něj ovšem náměstí vidíte krásně. A nejen náměstí. Takže vás zvu do a na věž kostela sv. Mořice .....

Jak jsem minule slíbila ....

 

.... tak činím. Ještě jednou vás zvu na dolní

část Horního náměstí abychom se tu porozhlédli co vše je tu k vidění. A myslím že toho je vcelku dost. Takže jdeme na to? .....

Dnes se trochu porozhlédneme .....

 

.... po Dolním náměstí. Jeho dvě dominanty tvoří 

barokní Morový sloup z roku 1724 a nejstarší z mnoha olomouckých kašen Neptunova. Na náměstí najdeme ještě jednu kašnu, v pořadí třetí a to kašnu Jupiterovu. Dále zde najdeme kostel kapucínů Zvěstování Panně Marii jenž je nejstarší a nejvýraznější stavbou Dolního náměstí. K němu patří i klášter. Dolní a Horní náměstí bylo původně propojeno mnohem užší ulicí jménem Kramářská než je dnes. Dnešní podoba pochází z přestavby náměstí v 16. a 17. století. Kolem celého náměstí jsou paláce a domy šlechticů a bohatých měšťanů byť mnohdy již přestavěných jejichž minulost dnes připomínají jen portály nebo domovní znamení. Řada domů má dodnes zachované buď původní interiéry nebo sklepení .... 

Od kytiček hurá .....

 

.... na procházku centrem. Ještě se kousek projdeme

Bezručovými sady k nově zrekonstruovanému Jihoslovanskému mauzoleu. Památník stojí v sadech od roku 1926 a slouží jako hrob všem jihoslovanských vojáků kteří bojovali v armádě Rakouska - Uherska za I. světové válce a zemřeli v lazaretech na území Moravy nebo Slezska. V kryptě je uloženo 1224 rakviček s ostatky vojáků původem z Bosny a Hercegoviny, Chorvatska, Srbska a Slovinska. Méně pak z Černé Hory a Makedonie. Od památníku se vrátíme průchodem v hradbách ke kostelu sv. Michaela, a uličkami kolem na Dolní náměstí které je spolu s Horním nejstarším náměstím města Olomouc ....

Zatímco nám se .....

 

.... v reálu léto přehouplo do podzimu,

tady na blogu se nám přehoupne teprve jaro do léta. A my se vydáme na další výlet, tentokrát opět na Moravu. Rovnou do centra Hané a jednoho z nejdůležitějších měst českého království. Dokonce by se dalo říct, že města významem ve své době rovným Praze. Myslím že teď už je mnohým jasné, že jde o Olomouc. Dalo by se říct, že se pachatel vrátil po dvou letech a po dvou dnech na místo činu, protože to jsem tu byla poprvé a město si procházela. Ovšem nejdřív jsem stejně jak tenkrát zamířila do zdejšího rozária. To bylo totiž hlavním cílem. Kamarádka miluje růže a tak jsme volily datum naší návštěvy ve spojení s konáním každoročního Vyznání růžím. Oproti minulé návštěvě kdy se teprve vše připravovalo, tentokrát už bylo všechno jak má být. Venkovní aranžmá květin umístěná netradičně do jezírka, spousta stánků a hlavně možnost nakoupit si tu mnoho krásných květin, bylinek a samozřejmě i růží. Chodily jsme okolo a slintaly, protože jsme nemohly nic z toho využít jelikož jsme byly vlakem a měly před sebou celý den procházení městem. 

Dokonce se ukázalo, jak jsem minule při svém hledání botanické zahrady byla tak blízko a přece jsem se netrefila. Prostě já a mapy a já a navigace si  nesedneme. Za to kamarádka je v tomhle machr a bezpečně nás vedla správným směrem. Ve městě už jsem zase věděla já podle mé vizuální GPS kde jsme a kudy se kam vydat. Tentokrát jsem měla v plánu projít na Dolní náměstí a vyjít si na věž kostela sv. Mořice a rozhlédnout se kolem. Od sv. Mořice jsme zamířily ke katedrále sv. Václava a olomouckému hradu, kde jsme chtěly najít tzv. Krvavou pavlač vázající se k úmrtí posledního Přemyslovce Václava III. Další zastávkou bylo Klášterní Hradisko, nádherný komplex bývalého premonstrátského kláštera který už od roku 1802 slouží až dodnes jako vojenská nemocnice. Odsud jsme to po břehu řeky Moravy vzaly zpět, a jelikož nám do odjezdu vlaku zbývala necelá hodina ještě jsme si v klidu vychutnaly dobrou kávu a drink.

Uvidím jaká bude situace a podle toho by to vypadalo, že bych se tento rok mohla do Olomouce ještě jednou vrátit. I když tedy zrovna ne v příjemné záležitosti, ale opět na zdejší zubní kliniku na další zákrok.

Nafotila jsem opět mnoho z růží, kterých zde najdete stovky ale jelikož jsem se věnovala rozáriu už před dvěma lety tady na blogu, spíš vám ukážu i něco jiného  z něj a z botanické zahrady, z části její venkovní expozice ....