Zatímco nám se .....

 

.... v reálu léto přehouplo do podzimu,

tady na blogu se nám přehoupne teprve jaro do léta. A my se vydáme na další výlet, tentokrát opět na Moravu. Rovnou do centra Hané a jednoho z nejdůležitějších měst českého království. Dokonce by se dalo říct, že města významem ve své době rovným Praze. Myslím že teď už je mnohým jasné, že jde o Olomouc. Dalo by se říct, že se pachatel vrátil po dvou letech a po dvou dnech na místo činu, protože to jsem tu byla poprvé a město si procházela. Ovšem nejdřív jsem stejně jak tenkrát zamířila do zdejšího rozária. To bylo totiž hlavním cílem. Kamarádka miluje růže a tak jsme volily datum naší návštěvy ve spojení s konáním každoročního Vyznání růžím. Oproti minulé návštěvě kdy se teprve vše připravovalo, tentokrát už bylo všechno jak má být. Venkovní aranžmá květin umístěná netradičně do jezírka, spousta stánků a hlavně možnost nakoupit si tu mnoho krásných květin, bylinek a samozřejmě i růží. Chodily jsme okolo a slintaly, protože jsme nemohly nic z toho využít jelikož jsme byly vlakem a měly před sebou celý den procházení městem. 

Dokonce se ukázalo, jak jsem minule při svém hledání botanické zahrady byla tak blízko a přece jsem se netrefila. Prostě já a mapy a já a navigace si  nesedneme. Za to kamarádka je v tomhle machr a bezpečně nás vedla správným směrem. Ve městě už jsem zase věděla já podle mé vizuální GPS kde jsme a kudy se kam vydat. Tentokrát jsem měla v plánu projít na Dolní náměstí a vyjít si na věž kostela sv. Mořice a rozhlédnout se kolem. Od sv. Mořice jsme zamířily ke katedrále sv. Václava a olomouckému hradu, kde jsme chtěly najít tzv. Krvavou pavlač vázající se k úmrtí posledního Přemyslovce Václava III. Další zastávkou bylo Klášterní Hradisko, nádherný komplex bývalého premonstrátského kláštera který už od roku 1802 slouží až dodnes jako vojenská nemocnice. Odsud jsme to po břehu řeky Moravy vzaly zpět, a jelikož nám do odjezdu vlaku zbývala necelá hodina ještě jsme si v klidu vychutnaly dobrou kávu a drink.

Uvidím jaká bude situace a podle toho by to vypadalo, že bych se tento rok mohla do Olomouce ještě jednou vrátit. I když tedy zrovna ne v příjemné záležitosti, ale opět na zdejší zubní kliniku na další zákrok.

Nafotila jsem opět mnoho z růží, kterých zde najdete stovky ale jelikož jsem se věnovala rozáriu už před dvěma lety tady na blogu, spíš vám ukážu i něco jiného  z něj a z botanické zahrady, z části její venkovní expozice ....

Ale jednu růži vám musím ukázat. Ta při mé návštěvě minule "nekvetla" dáli se to tak říct o květu který vlastně květem není. Jedná se o Zelenou růži čínských císařů, Rosa viridiflora. Není to žádná novinka jak by se mohlo zdát, ale růže stará známá již od 18. století z Číny. To co se jeví jako květ, jsou zmutované korunní lístky které se přeměnily v květní kalich. Na netu o této zvláštnosti najdete dost informací včetně nároků na pěstování

Kousek před předělem rozária a botanické kvetl Dřín japonský

Z rozária se do botanické dostanete po schodech vedoucích na bývalé šance. A tady na vás hned čeká velký záhon lilií. Moc jich nekvetlo, teprve začínaly

Máte různé možnosti kudy se dát, tu kterou jsme zvolily my, nás zavedla k trvalkám. A to přímo k pivoňkám. Ty pro změnu už byly většinou odkvetlé, ale pár květů zajímavých barev a tvarů se ještě našlo

I vlčí máky se tu najdou. A ne ledajaké

Nechyběly ani mé oblíbené okrasné česneky

Jezírko s lekníny lákalo k posezení

Ještě jeden zajímavý exponát který by jste asi zas tak úplně ve spojení s květinami nečekali byl k vidění hned u vchodu ....

Vše co se váže k růžím a expozicím v rozáriu najdete v galerii

Olomoucká botanická zahrada má i svou skleníkovou část, tam jsme se ale nešly podívat, to si nechám zase na příští návštěvu a navazuje i na známé výstaviště Flory Olomouc. Zároveň tvoří krásnou zelenou oázu s přilehlými sady. Příště vám ukáži jednu krásnou vilu, kterou mám už nafocenou z minulé návštěvy, jen jsem si říkala že by to možná ještě chtělo něco přifotit. To se zadařilo teď a tak vám tohle velmi příjemné místo ukáži ....