29 listopadu 2017

Kolejové hrátky ...






Při druhé procházce ze dvou, na které jsem se vypravila jsem si
chtěla zajít opět jednou k nádraží, ale cesty byly i v okolí chaty
stejně blátivé jak tady u nás doma, a tak jsem zvolila jen kratší
cestu k trati kde se kříží několik lesních cest. Navíc tu trať tvoří dva
oblouky, jeden větší ve směru na Dobříš a jeden menší směrem k nádraží.
Už několikrát jsem tu fotila, v létě i na podzim, nicméně vždy je ten pohled
trochu jiný. Začala jsem se tedy všelijak na kolejích štelovat a posedávat
a v duchu si říkala, že by byla sranda kdyby tak jel vlak. Než jsem pomalu
domyslela, ozvalo se za mnou zahoukání. Vystřelila jsem z kolejnice
jak když do mě střelí a za chviličku se objevil vláček jedoucí do Dobříše.
Stát metr od něj bylo docela zajímavé. A co víc, zvuk který vydávají
kolejnice když okolo vás projede je hodně zvláštní. Takové
zvonění kombinované s hučením.
Další posedávání jsem už moc neriskovala, navíc se začalo víc
a víc zatahovat a k tomu foukat docela studený vítr a tak jsem se dál nechtěla
moc zdržovat. Nechám si to na léto až bude teplo.







No, a aby se to nepletlo, zítra zas musím do Prahy, protože je mamina
v nemocnici. Včera z toho byla po domě velká aféra neb si nechala v zámku klíče,
upadla a nemohla vstát. A tak mi večer volala sousedka, že se obyvatelé domu
usnesli aby mi zavolala a já si maminku okamžitě vzala k sobě protože je nebezpečná
pro celý dům. Hodně rychle zapomněli jak jim se vším pomáhala,
hlídala děti a řemeslníky při přestavbě jejich bytů, přebírala za ně poštu a žehlila prádlo.
Asi i vím o koho se jedná a ani mne to u nich nepřekvapuje, jsou to lidé
kteří si myslí že mají právo na všechno, ovšem bez toho, že by i oni poskytli
ostatním nějakou službu či pomoc. Nevím co bude, vzít si jí okamžitě domů
opravdu nemůžu protože by se nejdřív musely udělat úpravy koupelny, pořídit
něco na spaní, protože volný pokoj je v patře a ona by už v žádném případě schody
(nemám z nich dobrý pocit problém ani já) nezvládala takže by se musel přizpůsobit obývák.
A při její dezorientovanosti v bytě, kde žije přes osmdesát let jí převézt
někam kde to vůbec nezná by byl pro ní velký stres. Takže budu obcházet doktory a zjišťovat
možnosti, budu už mít snad i neurologickou diagnózu a podle toho se
ukáže co nás vlastně čeká .... takže veškerá předvánoční nálada (té nikdy moc nemám)
a příprava na výzdobu na kterou jsem se docela letos i těšila je v háji.

33 komentářů:

  1. Tak to jsme na tom stejně. U nás je také nálada pod psa. Manžel nastupuje v neděli do nemocnice na dost závažnou operaci. Je z toho nervózní, nerudný, vše mu vadí a vše ho rozčiluje. Má už pocuchané nervy a zkažený žaludek z léků, protože jeho problém se už táhne 5 měsíců a doktoři se nemají k řešení. Já jsem se dostala z maléru a teď tam zase spadnul on......

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Jenže manžel má mnohonásobnou šanci že po té operaci bude mít pokoj. To se u demence nedá udělat. Jít na operaci. A bude líp...

    OdpovědětVymazat
  3. Alespoň pěkné fotky koleji...připomnělo mi to dětství kdy jsme na jednom místě přecházeli koleje...ti odvážnější chodili přes reku pp železničním mostě...

    OdpovědětVymazat
  4. Fotky jsou zajímavé, ale ta skutečnost tedy ne. U nás také není nijak dobrá nálada, manžel se delší dobu necítí dobře. Podle mne je to nervozita, nemá tento čas rád. Ty máš maminku v těch špatných letech, která  nevedou k dobrému, ale věz, že ten pocit, co s námi bude třeba za pár let není radostný. Každý má své bolesti a radostí už pomálu, snad jen ty potomci občas potěší a kočičky zpříjemní chvilky osamění.Ať ti to dopadne co nejpřijatelněji.

    OdpovědětVymazat
  5. Přesně jsme něco podobné ho řešili před lety, člověk je zoufalý, bezmocný a neví, kudy kam. Nebyla to demence, ale nepohyblivost, člověk si nezařizuje byt, aby ho měl ze dne na den připravený na stáří, mnohdy to prostě ani nejde.

    OdpovědětVymazat
  6. [5]: Já nemám ani tu práci. Ale zase se mi ozvala jedna dandíkářka z Brna, která přímo v takovém zařízení dělá a poslala mi kontakty, a pak ještě jeden pán z Prahy který mi poslal odkaz na jiné s kterým mají zkušenost, bývalá spolužačka ze základky mi poslala dokonce celý seznam i srovnávačku těhle zařízení, takže alespoň se mám od čeho odpíchnout.

    OdpovědětVymazat
  7. [3]: Já nikde v dětství blízko koleje neměla. Jak jsem se tam tak mrcasila tak jsem pak to železo cítila z rukou ještě doma.

    OdpovědětVymazat
  8. Jízdu vlakem jsem milovala od dětství...

    OdpovědětVymazat
  9. [8]: Domů se už nevrátí,  to je jisté.  To mi rovnou doktor řekl.  Dva měsíce bude v následný péči a pak? Zatím jí dělají všechna možná vyšetření co to vlastně je.

    OdpovědětVymazat
  10. Kolejové hrátky jsou úchvatné, zvláště ty poslední mě dostaly!

    OdpovědětVymazat
  11. [8]: Janinko u starších rodičů už to nemůže být "dobré", stáří je opotřebování organismu a tam už je jediná naděje, že to bude stejné, aspoň chvilku, nebo delší chvilku, buď ráda, že máš rodiče ještě relativně, typuju kolem 65-70?

    OdpovědětVymazat
  12. [11]: Však to píšu, že po zdravotní stránce to asi nebude. Já reagovala na to, aby se zadařilo umístění maminky a na debatu ohledně toho u Vendy na FB .

    OdpovědětVymazat
  13. [12]: FB Janinko nemám, tak debatuju s Vendy a tebou jenom tady, což je asi k ničemu, ale to nevadí, Vendy ví.

    OdpovědětVymazat
  14. [12]: Ještě jsem dostala jeden tip tak se uvidí.  Zítra budu s tou sociální pracovnicí znovu mluvit a na úterý máme ještě jednu schůzku.

    OdpovědětVymazat
  15. [2]: Vendy, kéž bys měla pravdu, že bude lépe. :- Já jsem něco podobného s maminkou také zažila, ale nechci se o tom rozepisovat. Je to stále ještě moc bolestivé. Tam už není cesta zpět....

    OdpovědětVymazat
  16. [15]: To není,  dokonce se domu už nevrátí.  Její stav to už nedovolí.

    OdpovědětVymazat
  17. Koleje mi v tomto případě i trochu signalizují jakousi cestu bez konce, hledání ztraceného obzoru. Fotky jsou krásné, moc se mi líbí ta druhá shora.

    OdpovědětVymazat
  18. Hana Hávová3/12/17 01:27

    Něco podobného právě řešíme s naší babí taky. Už má podanou přihlášku do domova u nás. Je to nadlouho, ale bylo by fajn, mít ji blízko, aspoň bychom tam mohli denně chodit. Babí chce domů, ale sama tam být nemůže, ale nechce to pochopit. Nevím proč, ale tihle staří se strašně přeceňují.

    OdpovědětVymazat
  19. [19]:Bude, snad. Není nějak ani nálada ani čas.

    OdpovědětVymazat
  20. Na koleje bych nevlezla.

    OdpovědětVymazat
  21. Koleje, symbol dálek...Prima focení a prima fotky

    OdpovědětVymazat
  22. [22]: Díky,  ale stejně to není ono ...

    OdpovědětVymazat
  23. [21]:Mě to nevadí,  naopak, ráda po nich chodím a mám ráda tu vůni kolejí, obzvlášť v létě a v lese navíc.

    OdpovědětVymazat
  24. [24]: Přesně jsi to vystihla, vůně kolejí. Je to stejně omamné, jako pro mne vůně lopuchu kolem lesního potůčku. Takové ty vně, co něco v mysli rozehrají....

    OdpovědětVymazat
  25. [25]: To je kráááásně popsané!

    OdpovědětVymazat
  26. [24]: I já je mám ráda, jejich vůni bych ale nyní ale necítila, mám rýmu a bolí mi budka jako hrom, vir skočil zřejmě v metru či v práci.

    OdpovědětVymazat
  27. [28]: A když takový nařezaný pražec hodíš do krbovek, to je eňo ňůňo. V tu ránu tma,  venku smrad a uvnitř kamen pavučiny jak v Tajemném hradu v Karpatech   

    OdpovědětVymazat
  28. No, foťák fotí dobře, ale co by to bylo bez zkušeného oka šikovné fotografky.

    OdpovědětVymazat
  29. U kolejí se vždy uvědomím tvrzení, že rovnoběžky se protínají v nekonečnu.

    OdpovědětVymazat
  30. [32]: Tady navíc to nekonečno je jen asi po 20 m.

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....