Mělo být sice svátečně, ale věděla jsem, že
návštěva u maminy nebude nic veselého. Původně jsme
se měli u ní sejít já, dcera s Bobulí a partnerem a druhá prababí,
moje bývalá a znovunalezená tchýně.Těšili jsme se všichni, leč moje
maminka tomu udělala rázný konec. Řekla že nechce aby tam někdo
jezdil, takže jsem naposlední chvíli ještě dceři musela vysvětlovat že
tahle babi už není ta kterou znala a že by opravdu tuhle návštěvu nezvládla
ani fyzicky ale hlavně psychicky. Je to s ní opravdu pomalu den ode dne horší
a horší. Nezvládá chápat ani základní věci jako je rozsvícení a zhasnutí
světel, neví kam si co dala, což je třeba v případě peněz velký problém.
Už teď se jí podařilo někam založit důchod. Našly jsme sice po různých
místech necelé tři tisíce, ty jsem jí rozdělila a větší část dala sousedce
aby jí v případě potřeby z nich nakoupila, ale dalších devět je někde
a nikdo neví kde. A tak je to skoro se vším.
V pondělí jsem s ní šla k doktorce na odběry aby se dalo zjistit, jestli
příčinou není minerální rozvrat organismu, a dost jsem se bála
jestli i tu krátkou vzdálenost vůbec bude schopná ujít. Naštěstí to šlo,
ale následné výsledky ukázaly, že problém je opravdu čistě neurologický.
Tedy buď prodělaná lehká mrtvice anebo nějaká forma demence.
A tak teď se čeká až se uvolní termín na neurologické vyšetření, což ale
vzhledem k malému počtu doktorů a velkému počtu pacientů bude asi hodně
dlouho trvat.
Zatím tedy alespoň musím vyřídit žádost o přiznání příspěvku na péči
a změnu doručování důchodu. Naštěstí jde většina věcí zařizovat přes mejly,
ale stejně zas budu muset brzy do Prahy zajet abych to nechala maminku
podepsat a doručit papíry na příslušné odbory.
A jakoby počasí tušilo co mě čeká, ani ono se moc nevytáhlo a tak
bylo skoro pořád pošmourno a sluníčko se ukázalo vždy jen letmo
a na pár okamžiků. Snažila jsem se vždy nějak tu dobu využít jí
alespoň ke krátké procházce. Z těch vzácných chvil vznikly i následující obrázky ....
Les pomůže pročistit mysl, ale jen na krátko. Návrat do reality je bolestný. Vendy,přeji ti, aby se ti podařilo zajistit pro maminku dobrou péči a to co nejdřív. Ony existují všelijaká zařízení, ale všude se čeká. Fotky jsi pořídila moc pěkné, i když je nyní takové to neutrální počasí.
OdpovědětVymazat[1]: Ono jde o to, že pokud to je Alzheimer tak mi jí do žádného domova důchodců nevezmou, to by musela do speciálního zařízení, jenže těch je v Praze minimum, jsou to soukromé subjekty a jako takové si to nechávají zaplatit desítkami tisíc měsíčně. A na to bychom nedosáhly ani s jejím důchodem a příspěvkem. Máš pravdu v tom že takovéhle procházky moc člověka na dlouho nenabijí. Ani se mi popravdě moc fotit nechtělo a ani v Praze jsem nikam nešla, byť jsem to v plánu měla...
OdpovědětVymazatVendy, vím co zažíváš s maminkou, mám to doma taky, už pár let Vydrž, já si to sice říkám taky, ale kolikrát už jsem zoufalá ... Nemůžeme jít nikam na dýl, ani nachystané jídlo si nevezme ... Jinak je čilá na svůj věk dost, ale z rozumem už je to horší ...
OdpovědětVymazat[3]: Já se cítím o to hůř, že já s ní jsem tak jednou do měsíce, ale zbytek leží na sousedce která je naštěstí natolik ochotná a trpělivá že se s ní piplá. I proto bych byla ráda kdyby se buď dostala někam do domova, i když to je mi taky proti srsti, nebo alespoň nějaká pečovatelka která by byla. Tedy jestli se něčeho dožije. Chce umřít a dělá všechno proto aby se tak stalo.
OdpovědětVymazatto znám...zatím ještě tak nějak fungujeme, ale člověk se musí obrnit. Stáří je naprd, doufám, že mě včas klepne...
OdpovědětVymazatNedivím se ti, že jsi z toho nešťastná. To je taková naše obava, abychom nebyli nikomu na obtíž. Zatím to jde, stačíme si a naopak ještě se snažíme vypomoci s hlídáním dvou malých vnoučat 1,5 a 3,5 roku. Párkrát mi bylo nadhozeno, že je to div v našem věku zvládnout. Ony bolesti kloubů se při tom hlídání "zapomenou", důležitý je postřeh, aktivita, způsob jednání. Snad nám to ještě nějaký čas vydrží, než ty 2 děti vyrostou.
OdpovědětVymazata jej.. :( to mě moc mrzí.. teď to budete mít všichni hodně náročné.. tak pevné nervy a zdraví ať to všichni zvládnete.. teď se budete všichni potřebovat a hlavně budete muset všichni držet při sobě..
OdpovědětVymazat[7]: Tak ona největší zátěž je zatím na té sousedce. Ta jí má pod dohledem denodenně, já se tam dostanu tak zhruba každý měsíc na pár dní.
OdpovědětVymazat[6]: Ono tohle nedá člověk zakrnět. Moje mamina není bojovník. Neumí se zabejčit a říct Já to zvládnu. Jenže proti téhle nemoci je člověk bezmocný, tam se nedá bojovat žádným způsobem, ta sviňa ho dostane.
OdpovědětVymazat[5]: To si asi jen může myslet, ale pokud na něj Zubatice ukáže, začneš se bránit zuby nehty.
OdpovědětVymazatStáří je zoufalá instituce, strašná.
OdpovědětVymazatTak toto už mám naštěstí za sebou. Bylo to moc bolavé, nerada na to vzpomínám...
OdpovědětVymazatJeště že aspoň to počasí je už lepsi
OdpovědětVymazatJe mi líto, co se tobě i mamince děje. Kolegyně se roky starala o maminku s Alzheimerem, zkoušeli kde co, i marihuanu. Nakonec maminka skončila v domově, jinak to zkrátka nešlo...
OdpovědětVymazatZnám to také, naštěstí ale tchyni máme už několik let máme v penzionu s pečovatelskou službou, s Alzheimerovou nemocí byla nezpůsobilá se o sebe postarat.
OdpovědětVymazat[15]:Mno to máte štěstí. jsem zvědavá jestli já jí někam s demencí nevím jakého stupně nebo druhu dostanu. Rozhodně ne sem do domova důchodců. Tady mi to řekli rovnou že pokud nebude vědět které věci jsou její nemá tam co pohledávat. Zítra jedu do Prahy, neb je ve špitálu, a po té co jí museli do bytu vlézt hasiči, policajti a záchranka protože si nechala klíče v zámku, usnesli se ostatní obyvatelé že si jí musím okamžitě odvézt protože je nebezpečná celému domu. Jo, jo .... to už z radostí zapomněli že se jim starala o děti, o stavbu jejich bytů, o poštu, o stav prádla... to byla ještě Naše dobrá duše. Teď je pro ně nebezpečná
OdpovědětVymazat[14]: Tak s ní to bude muset stejně tak dopadnout, jen nevím kde. A hlavně za kolik. Protože za 12000 co bere důchod mi jí tam nechají tak dvě hodiny neboť v Praze je většina těhle zařízení soukromých a náležitě drahých.
OdpovědětVymazat[12]: Tak to já to mám teprv všechno před sebou.
OdpovědětVymazat[11]: Fakt že asi není nad když tě to klepne zničeho nic a pořádně. Žádná polovičatá práce...
OdpovědětVymazatNechť ti příroda dodá sil.
OdpovědětVymazat[20]:Tentokrát mi ty síly dobjímky Praha. Mám tu vyřizování po úřadech a jezdit z chaty obden do Motola do špitálu by se sakra prodražilo. Takže jsem se po dlouhých letech zase a klimatizovaný na Pražáka. A ani to nedalo moc práce
OdpovědětVymazatAle i tak jsou to krásné fotky a přeju, aby se maminčin stav zase zlepši, a nebo se alespoň nezhoršoval.
OdpovědětVymazat[22]: Teď jsem mluvila s doktorkou, sice jsem se moc nedozvěděla, ale je to zatím prý stabilizované.
OdpovědětVymazat