Jsem jako pohár z křišťálu, křehký a jiskřivý
a čekám až naplníš mne po samý kraj ...
Čekám na tvé rty až se mne dotknou a z hlubin mých
se žíznivě napijí ...
Jsem jako pohár z křišťálu, plný rubínového vína
a čekám až mne tvá ruka rozezní ...
Čekám na tvou ruku která můj pohár obejme
pozvedne k výšinám a vzdá hold lásce ...
Jsem jako pohár z křišťálu, křehký a jemný na dotek
dej pozor ať svévolně neroztříštíš duši mou ....
Moc, moc pěkné.
OdpovědětVymazatNádherné ♥
OdpovědětVymazatKdbych byl pohár, čekal bych na naplnění...
OdpovědětVymazatCo myslíš, nekřehne sklo věkem
OdpovědětVymazatDuše křišťálová...
OdpovědětVymazat[5]: Slova velkou sílu mají
OdpovědětVymazat[2]: Díky
OdpovědětVymazat[3]: V prvním verši
OdpovědětVymazat[1]: No jo, nějak mě ta Praha vzala....
OdpovědětVymazatS křehkým obsahem netřepat.
OdpovědětVymazat***pozor sklo a NEKLOPIT!***
OdpovědětVymazat***pozor sklo a NEKLOPIT!***
OdpovědětVymazat[11]: Takhle mi blbne myš, jednou kliknu a je to tam dvakrát!!!
OdpovědětVymazat[11]: Takhle mi blbne myš, jednou kliknu a je to tam dvakrát!!!
OdpovědětVymazatKrása bývá křehká....
OdpovědětVymazat[10]: V poháru se začínají dělat povážlivé trhliny a ztrácí svůj křišťálový zvuk. Jak dlouho vydrží pohromadě je ve hvězdách ...
OdpovědětVymazatPoraněná křehká duše je jak rozbitý pohár z křišťálu. Krásné, něžné a trochu smutné.
OdpovědětVymazat