.... protože jsem udělala to nejtěžší rozhodnutí
v životě toho, kdo kdy měl nějakého chlupatého mazlíčka. Nechat ho odejít v klidu za Duhový most. Dokud nemá bolesti. Dokud se natrápí jinak. Zítra zavolám veta aby Bobího uspal. Za třináct let se z narozeného človíčka stane puberťák který má před sebou celý dlouhý život. Za třináct let vám malá slepá chlupatá kulička stihne projít pubertou, dospělým životem a dojde až ke stáří a nakonec k tomu nevyhnutelnému. Nikdy vás nezklame (což se mnohdy o dětech říct nedá) vždy vás bezmezně a oddaně miluje a přináší vám do života radost. Někdy vám do života jako bonus přihraje dávno ztracenou lásku, ale i mnoho dalších, stejně postižených lidí kteří dokáží hodiny a hodiny prostát u výstavních kruhů. A přes ty kruhy se zas seznámíte i s jinými lidmi kteří se někdy stanou pevnou součástí vašeho života. Stanete se členem celé velké mezinárodní rodiny, rodiny, která si zamilovala ty nádherné obrovské čokoládové oči a hedvábnou čupřinu nad nimi.
Třináct let se strachujete, v noci se nevyspíte protože vám u hlavy kníká štěndo které chce ven. Někdy si tak užíváte plnými doušky ranní koncerty ptactva, nebo naopak ty nejostřejší mrazy. U veterináře necháte tři luxusní dovolené za léčbu, ale ani na vteřinu nezapochybujete a nenapadne vás že by jste tohle měli vyměnit za bezstarostný a klidný život bez chlupatého parťáka. A on to ví, on se vám to všechno snaží vynahradit svým širokým úsměvem, ranním vyprávěním jaká byla právě uplynulá noc, mohutným vítáním, byť jste odešli jen na deset minut z domu. Snaží se vám být nablízku jak jen to jde a hlavně se vás snaží nezklamat. Ale zklame, právě tím, že od vás odejde a nechá vás v slzách. Jenž vy víte, že někde na obloze se objeví nová hvězda a ta vás bude provázet věrně dál ....
I přírodu si dneska dáme bez barev ....
Ostatně i krásný den plný radosti se dokáže v okamžiku změnit na smutný, ať je mlha nebo sluníčko
K téhle fotce mne napadly hned tři názvy.
Osamělý chodec
Od Václava Havla vypůjčené Odcházení
a nebo Quo vadis .... který vám připadá nejvýstižnější?
To je mi moc lito. Nevím, jak napsat něco pozitivního, jak utišit. Snad plakat s tebou. Hodně síly!!!
OdpovědětVymazatMoc ráda k tobě chodím.
Bohunka
Nějak bylo, nějak bude. Je to po Bačíkovi druhé tak trpké rozhodnutí. Bolí to vždycky a člověk si i po těch letech a tolika odchodech chlupáčů nezvykne.... ale děkuju ti moc za podporu
VymazatMoje milá Vendy, za mě Quo vadis. A chci zdůraznit, že proti VV nemám nic, ani to nejmenší. K tomu těžkému tématu. Já sama jsem to rozhodnutí udělala 2x. A jsem vděčná, že je nám to právo a možnost dáno. A pokud Ti vet přijede domů, tak super a važ si toho. Já před 2 lety musela po odmítnutí kamarádky /bývalé/ vetky odvézt miláčka 30 km autem do ordinace. Cestu ani nevím jak jsem odřídila, slzy tekly. A po zkušenosti doma a v ordinaci, je to neporovnatelné. Takže na dálku hladím a objímám a posílám sílu. Je to pro jeho dobro, zdraví Lenka kočka
OdpovědětVymazatJá takhle už rozhodovala za Bačího, a vet přijel bez jediného protestu a ochotně. Já rozhodovala takhle už dvakrát u pejsků, teď potřetí a dvakrát u koček. Nikdy si na to člověk nezvykne a vždycky to bolí a bude bolet. Leni děkuju moc za podporu!
VymazatJe to těžké bolestné rozhodnutí, ale asi správné.
OdpovědětVymazatTak hodně síly!
Hanka
Je to jediné možné rozhodnutí....
VymazatTeda Vendy, sedím tu a kapou mi slzy. Musí to být strašné rozhodnutí a zítra to bude ještě těžší. Držte se, myslím na vás a je mi to moc líto. D.
OdpovědětVymazatVíš, ono když to rozhodnutí uděláš, pak už to je o něco lehčí. Neříkám že lehké, ale člověk si to nějak v hlavě srovná a ví že to je to jediné správné co pro něj může udělat. Za těch krásných třináct let a mnoho známých které jsem díky němu poznala mu to dlužím. Vloni naprosto stejně odešel jeho táta a vím, že to pro mého kamaráda, od kterého Bobího mám muselo bát stejně šíleně těžké, on na svých psech, Bobího mámě a tátovi, hodně visel. Byly to jeho obrovské lásky.
VymazatVendy, já bych řekla, že Odcházení. I vzhledem k tomu, co se zítra stane. Mám slzy v očích, jsi statečná, že ho nenecháš trpět a necháš ho odejít.
OdpovědětVymazatTo je to nejmenší co pro něj můžu udělat.... být s ním a doprovodit ho za Duhový most.
VymazatPobrečela jsem si.Připomnělo mi to,když jsme ztráceli našeho Donečka.A nejen jeho.Loučení s chlupáčky na které je člověk zvyklý je vždy hodně těžké.
OdpovědětVymazatMyslím na tebe.
Klidný večer
Kdo někdy měl alespoň jednou v životě psa nebo kočku, tak to pochopí okamžitě.
VymazatDojalo mě to a je mi to moc líto. Tahle rozhodnutí nechce dělat žádný milovník pejsků. Je to těžké a velmi bolestné.
OdpovědětVymazatMyslím na vás. Držte se.
Bolí to, je to neskutečně těžké, protože člověk je narozdíl od těch chlupáčů sobec a vlastně než si uvědomí, že ten krok je nevyhnutelný, sobecky si říká že to vlastně není tak špatné, že vlastně ten pes jen spí, takže nemá bolesti, a tak proč ještě nepočkat. jenže zrovna oři téhle diagnóze to je hodně špatné, byť se může zdát že ne.
VymazatVendy,ani nevím co napsat, nejsem takový spisovatel, jen tu sedím a bulím. Přečetla jsem si Tvoje vyznání a připomnělo mi to můj nedávný rozhovor s mým bráškou, velkým milovníkem a chovatelem kokršpanělů na toto téma. Ptala jsem se ho, jak si zvykl na odcházeni svých psů. Řekl - na to si nezvyknu nikdy... Vím, že si tohle musí každý překonat a odžít sám, tak Ti chci jen říct, že na Tebe myslím. Drž se ! Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Má pravdu tvůj bratr. Nikdy si nezvykneš. Kdyby ano, byl bys člověk okoralý a bez citu. Ale zas by sis ušetřil spoustu bolesti. Nevím co je lepší.... díky moc za podporu.
VymazatVendy, je to moc smutné, ale udělala jste vše aby v klídku odešel za duhový most. Moc na vás myslím a hladim na dálku Marie z Becova
OdpovědětVymazatDěkuju Majko, vám nemusím už vůbec vyprávět jaké to jo. Danďucha máte taky. Teď jen čekat až někdo přijede. A jak se jinak máte? A pesan je v pořádku? Já doufám, že už se podaří konečně zas udělat nějaké setkání jako bylo to dobříšské a budu ráda, když přijedete
VymazatVendy moc na vás myslím, doufám, že se uvidíme a bude lépe Marie
VymazatJá se budu těšit že ano!
VymazatHodně síly! Budeš jí potřebovat!
OdpovědětVymazatMyslím na vás. Helena
Helenko děkuju moc. Ono asi ze všeho nejtěžší je to rozhodnout se. Dospět k tomu rozhodnutí kdy už to není láska ale sobectví držet dál při životě ten chlupatý uzlík. Pak už se s tím smíříš protože víš že to je jediné správné rozhodnutí.
VymazatVendy, dnes je to moc smutné, ale člověk musí dělat i taková rozhodnutí. Znám to, zažila jsem to mockrát, moc to bolí a dlouho. Nechat svého chlupatého kamaráda trápit bolestech, nikam nevede, udělala si dobře. Bobeš se bude prohánět se svými kamarády v psím nebi a bude mu krásně. Drž se, myslím na tebe ...
OdpovědětVymazatjediné co mě utěšuje a co mne vlastně od rozhodnutí oddalovalo je to, že zřejmě bolesti nemá. je mu asi hodně špatně, ale viditelné bolesti nemá. Spíš jen pořád spí nebo apaticky leží...
VymazatPřekrásně napsané. Jak se říká, zvířata jinou chybu nemají, jen tu jedinou, že odchází příliš brzy.
OdpovědětVymazatNo, nakonec mi to ulehčil sám. Nemusela jsem volat veta, vzdal to sám....
Vymazatahoj...taky jsem to zažila,několikrát..je to smutný...kdo nezažil,nechápe..tak se drž!!!Z.
OdpovědětVymazatTohle bylo šesté loučení, a třetí rozhodování kdy nechat pejska odejít.... Správně řečeno, kdo nezažil, nikdy nepochopí....
VymazatSmutné rozhodnutí. Robert držel Denyho v náručí a říká,že ucítil ten okamžik a v tu chvíli mu vytryskly slzy, což od sebe vůbec nečekal. I Myšpulín bude cítit, že nemá parťáka. Držte se všichni.
OdpovědětVymazatNakonec to rozhodl Bobí sám. odešel dřív než přijel vet. Hladila jsem ho do poslední chvíle...
VymazatVendy, vím, jak ti je. Znám to zase z té "kočičí" stránky. A daleko hůře než já, to poslední trápení prožíval manžel. Plakal i v ordinaci, když už nenacházel dr. řešení. Moc to bolí, je to jako kus tebe. Možná čas tu bolest trochu otupí. Potěš se alespoň tím, že jeho hvězdička se z nebe na tebe dívá.....
OdpovědětVymazatNemysli si, že já to neznám i od koček. Navíc většina nám jich odešla právě na akutní selhání ledvin, takže jak mi řekla doktorka co to je, věděla jsem, že to je konec. A vůbec ne hezký. Manžel to taky těžce nesl, navíc odjel na servis a myslel, že se s ním ještě rozloučí až přijede. Ale Bobí měl i v tomhle svou hlavu a umřel dřív než přijel jak on, tak veterinář. Těch hvězdiček tam už za ta léta máme strašně moc ....
VymazatJe mi to moc líto.... Drž se ♥️
OdpovědětVymazatDěkuju. Už je to v rámci možností v pohodě. Teď už jsem to vzala jako fakt. A je to úlevné. Nejhorší je to rozhodnutí. To jak uděláš, tak to z tebe začne padat. Protože víš, že to je jediné správné rozhodnutí které můžeš z lásky udělat.
VymazatMilá Vendy, vím o čem píšeš. Tímto nechtěným rozloučením jsem si prošla již několikrát. Je těžké opustit člena rodiny, ale zdravý rozum ví, že pejskovi bude lépe, nebude se trápit. A také vím, že všichni pejskové s kterými jsem se rozloučila jsou stále s námi. Věřím, že i tvoji pejskové jsou navždy v tvém srdci a někde určitě na tebe čeká psí dušička, která ti bude znovu dávat svoji lásku. Iva
OdpovědětVymazatOpravdu to je jak opouštět člena rodiny, připadám si vždycky jak kat, i když vím že jiná možnost není. Jsou s námi na fotkách i v srdcích. Ve vzpomínkách a vlastně i tím, že jsou pohřbení na zahradě, takže nějakou fyzickou formou taky. Zatím to nechávám být, přece jen ono stávání uprostřed noci v mrazu není nic příjemného. Možná se nějaký dandík zas naskytne, nechávám to osudu...
VymazatMoc smutné, ale nekončící a beznadějné trápení je asi ještě horší. Chápu i eutanázii v lidském životě.
OdpovědětVymazatPřesně, taky bych jí chápala a podporovala. V tomhle je etický kodex naprosto neetický. Snažit se za každou cenu zachránit někoho, kdo zachránit nejde, má šílený bolesti je nelidské. V tom mají ti chlupáči obrovskou výhodu....
Vymazat