Vsí i lesem .....

Jak se tak dívám postupně na fotky, zjistila jsem,

že se sice pohybuji v časové ose jednoho dne, tedy 16.7. ale trochu jsem

předběhla čas a místa kudy jsem šla. Takže dnes se podíváme na pár

různých obrázků z cesty skrz Stříbrnou Lhotu a les na rozcestí odkud jsem šla

do Čunčí huby.

Zhruba v půlce cesty přes Lhotu mne zaujaly v zahrádce odkvetlé květní stvoly.

Květinu ke které patří znám, ale jen v menších velikostech. Ovšem tady na mne

číhaly zpoza plotu stvoly skoro tři metry vysoké. Škoda že už odkvetlé, protože

v plném květu to musí být velkolepá podívaná. Jedná se o květinu jménem

Eremurus robustus, neboli Kleopatřina jehla. Teď už mi je jasné že mnohé z vás

pokyvují hlavou a říkají si, to znám, to mám na zahrádce.

---

I odkvetlý je zajímavý svými kulatými semeníky

Tady dávám nepřiblíženou fotku, aby jste tak trochu byli v obraze, co se týče

výšky stvolů. Plot je klasický s půlmetrovou zděnou zítkou a keře za ním mohly mít

tak dva metry výšky.

Na konci vsi, než se napojí cesta na lesní silničku, stoí v jedné zahradě

nádherný velký červenolistý buk. Neodolala jsem, abych si nenafotila alespoň větvičku

Už se šinu pomalu do kopce lesem. Tráva jen v jednom místě osvětlená

sluníčkem jak reflektorem

Koryto potoka je vyschlé, prostě je pořád málo vody

Když tu ale teče voda, je to hukot.....

Alespoň ty dva kilometry do Kytína jsem si šla coby dálkoplaz.

Už jsem se doplazila do Kytína a v jednom domečku měli tohle

místo záclon. Fotka je bohužel prapodivně osekaná, protože cesta

nebyla z nejširších a i z druhé strany stál plot. Takže jsem musela fotit zešikma,

aby se mi tam okýnka vešla

Taky se vám stane, že vás něco, co někde vidíte najednou přenese

do dětství nebo let bujare pubertálních? Mě se to při téhle vycházce

stalo hned dvakrát. A oboje setkání bylo s ovocem a oboje mělo pro

svůj druh netradiční barvu. Žlutou. V prvním případě to byly žluté maliny,

ty jsme měli na mé milované chalupě. A jediné ty zůstaly nedotčené,

protože si místní, kteří nám tam za nás chodili sklízet úrodu, mysleli si

že nejsou zralé. V druhém případě to byly třešně. Chodívali jsme za teplých večerů s

kámoškou, mým bratránkem a mou dětskou láskou courat po přilehlých

vsích a na jednom místě rostla alej právě těhle žlutých třešní. Od

té doby jsem je nikde neviděla, až zase teď v Kytíně. Čímž se uzavřel

kruh vzpomínek na dětství, protože i na tuhle chatu jsem jezdívala taky jako

malá holka .....