Dovolená za všechny prachy ....

 

....nebo - li chatařské galeje. Zná každý kdo 

vlastní jakoukoli rekreační nemovitost, a jezdí na ní dál než dvacet kilometrů. Rád by na ní byl klidně každý víkend, ale dálka mu to hatí. Takže pokaždé když tam dorazí, zjistí, že bude muset navléknout pracovní chatařský oblečení, odemknout kůlny, vytáhnout na světlo boží všechny přístroje k zušlechtění pozemku a makat, a makat, a makat. Představa klidné odpočinkové dovolené s popíjením koktejlů a opalováním vezme brzy za své, protože seká díky počasí pozemek s půlmetru vysokou trávou celý týden. Neb mu do plánů hodí vidle svatý Petr, který si usmyslí že zrovna teď a tady bude zalévat a zalévat. 

A pokud k tomu ještě navíc zjistí, že místo dílny má jednu vélkou a dlouhou sprchu, a plavou mu věci v regálech musí jednat. Načež mu začnou makat mozkové závity co s nastalou situací dělat. Využije tak půlden kdy si déšť dává pauzu, zajede do nejbližšího železářství a jako jedinou momentální možnou variantu zvolí nákup té největší plachty a tu prostě natáhne na střechu. Vypadá to sice zespodu velmi jednoduše, ale když se konečně na střechu vyškrabe a začne plachtu roztahovat, skončí dosud krásné bezvětří a začne bojovat s celou tou ohromnou plochou igelitu který si samozřejmě začne dělat co chce. 

Nakonec se zadaří bez propadnutí, bez větších škod na střeše jen s pár ulámanými nehty a dvěma přiklepnutými prsty kladívkem při připevňování plachty na daný objekt. Sotva všechno dodělá a pouklidí, opět začne déšť a tak tedy může hned zjistit jestli to náhodou nebyla úplně zbytečná práce. Když zjistí že ne, oddychne si, odebere se do chaty a zaslouženě odpočívá.

Následující den dopoledne definitivně doseká zahradu a může se hrdě postavit na schody a přehlédnout svou celotýdenní práci ....

A je tu poznání že je týden v prachu a je na čase udělat si nějaký výlet, pokud možno s nějakou spřízněnou duší. Ta se najde, a tak hurá na pražskou Náplavku. Místo které se neomrzí náladou, možnostmi posezení, nákupy nebo jen tak sezením a tlacháním. 

Ale Praha není jen náplavka, je to množství možností kam se vydat. Oblíbená trasa je přes Petřín na Hradčany, navíc s bonusem setkání se s dalším blogerem, byť setkáním ne úplně plánovaným. Z Hradčan zas dolů na tramvaj a rozloučení s krásným dnem i dobrou společností.

Druhý víkend opět zakončí déšť a bouřky a je tu druhý týden dovolené. Začátek co do počasí rozpačitý, chvilku slunce, chvilku mraky a chvilku déšť. Tedy akorát jen na to, aby se přesunulo ohniště na pálení velkých větví, do pytlů posbíral bordel a věci které je potřeba vyházet a kterých i po víc jak dvaceti letech stále na pozemku plno a díky postupnému kácení a vyřezávání nechtěných stromů a keřů se k nim lepší přístup. Jenže to už sluníčko svítí naplno, takže všechna práce jde stranou a konečně dojde i na to pravé plánované lenošení a opalování. Stejně tak druhý den, ale ten je dnem očekávání na příjezd vzácné návštěvy. Mají dorazit dcera s Bobulí! Takže pořádně všechno vyklidit, uklidit, vyluxovat, vyprášit a vyvětrat aby návštěva nedopadla stejně jak vloni, že jeden den jsme přijely a druhý už zas frčely rychle zpátky. A jsou tu a od toho okamžiku se čas zrychlí na dvojnásobek, procházka tady, procházka tam, opět výlet na Hrad, zasvěcení nového ohniště, spálení tří hromad větví které dva roky hyzdily zahradu od doby kdy nám kvůli drátům které nám jdou přes pozemek zase zkracovali stromy které pod nim rostou, dokonce i úklid dalších popadaných po celém pozemku i spálení nějakých starých papundeklů které se konečně daly vytahat. I když tentokrát se obávané záchvaty u Bobule nedostavily, přišel jiný problém. Zvýšená teplota, špatná nálada, pálení očí a rýma a rozhodování co dál. Zůstat nebo se vrátit? Rozhodnutí za nás udělalo v pátek ráno počasí. Zataženo a dvanáct stupňů rozhodlo že se jede domů. Byť mě osobně to zkrátilo plánovanou dovolenou o dny dva. Jenže co tam když je zima a prší. Sedět na zadku, topit a čučet ven na provazy deště? 

P.S. A jako klasicky, domů jsme přijely do slunečného počasí ....

P.S.S. Nakonec se ukázalo, že to jsou u Bobule plané neštovice ...

Tak trochu nám z toho hráblo ....

Ale pak se vše vrátilo do normálu .... tedy snad