Co zbylo .....

 

.... z pražského výletu ve fotkách. Prostě takový

mišmaš všeho možného. Ještě sice mám pár černobílých fotek, ale ty jsou povětšině druhou variantou toho, co tu už bylo v barvě a jsou určené na úplně jiný účel. Tedy doufám. Ovšem netuším vůbec jaká bude situace a jestli plán vyjde. Ale to je ještě daleko, i když jak se zpívá v jedné písničce Čas letí jak zblázněný ....

Pohled do hlavní lodi baziliky Nanebevzetí Panny Marie

A na krásný strop

Samozřejmě nesmí chybět pohled na Velkopřevorský mlýn na Čertovce. Taky jeden z nejprofláknutějších záběrů z Prahy 

Zaujal mne pochodující holub. Tlápal jak generál na přehlídce ....

Když zjistil, že ho fotím rozhodl se pro strategický ústup

.... a šel si zřejmě do spíže pro nějaký zob

Když u Klementina nepřejdete přes ulici, ale vejdete do krátké pasáže projdete okolo Robot baru. Tedy jestli tam obsluhují roboti to nevím, ale vchod spíš vypadá jak interiér vesmírné lodi z nějakého sci - fi  filmu

Volavka pražská. Číhala na naplaveném dřevě nedaleko Novotného lávky

Ještě naposledy jsme se musely pokochat výhledem na Hradčany a Petřín

Zrcadlení novoscénové ....

Až doma, při stažení fotky kterou jsem si přizoomovala aby zmizela spleť drátů vedení pro tramvaje jsem si všimla onoho pracovníka ve frontě domů na opačné straně ulice... on je tedy vidět i na předchozí fotce ale tady víc vynikne

Tolik tedy pražský výlet s dcerou a Bobulí. Ta mne nesmírně překvapila tím, jak spokojeně odťapala nějakých osm kilometrů bez jediného fňuknutí že už nemůže, že jí to nebaví, nebo že už chce domů. Naopak, dokázala by ještě dál objevovat krásy Prahy a když jsme si u Národního divadla sedly na tramvaj a jely zpět k Andělu kde jsme měly zaparkované auto, frněla se, že to bylo moc krátké! Tak jsme jí slíbily, že v pátek pojedeme zas, ale už rovnou autobusem od chaty, metrem i tramvají. Chtěly jsme jí vzít do Hamleys na Příkopy a dolů do Motýlího domu, projít pasáží Myslbek na Ovocný trh, na Staroměstské náměstí a proplést se uličkami k Národní třídě, podívat se na Kafkovu hlavu a zase zpět metrem na Smíchovské náměstí. Tím jsme jí trochu uklidnily. Po příjezdu na chatu jsem si říkala, že vyzkouším nové ohniště a tak jsem zapálila těch pár větví které jsem tam přenesla, no a pak jsem tam přidala další, a další pak přišla pomáhat Bobule, po ní dcera a nakonec se nám podařilo spálit dvě velké hromady větví které mi na zahradě strašily dva roky od doby kdy nám z ČEZu zas ořezávaly stromy kvůli drátům. Plus další popadané větve na pozemku a stará prkna, která se už k ničemu nehodila a listí které zůstalo pod větvemi. Byla jsme nesmírně ráda že jsem se zbavila toho co mne tam tak dlouho štvalo. 

Druhý den ráno jsme ještě dopálily poslední třetí hromadu a konečně bylo zas na zahradě uklizeno. Donosily jsme poslední větve a začalo drobně pršet. Naštěstí stále bylo tolik žhavého že to nijak nevadilo. Krásně to vydrželo hořet i přes stále zesilující déšť. To už jsme byly schované v chatě a dělaly další plány. Pokud by přestalo pršet tak zajet do nedalekých Černolic a procházkou se vydat ke zdejší nově otevřené rozhledně (letos koncem května) Korunka. No déšť si to nerozmyslel a místo aby skončil, naopak se rozpršelo ještě víc..... to už ale začala Bobule různě pofňukávat, že jí bolí tohle a že jí pálí očička, hlava a vůbec. No přičítaly jsme to její možné alergii, takže jsme to nějak nebraly úplně v potaz. Jenže v pátek ráno už měla zvýšenou teplotu, a na bolest hlavy a únavu si stěžovala stále. A když i dopoledne pořád pršelo, navíc byla i dost zima, rozhodly jsme se že pojedem domů. Sice to bylo zas z pláčem, že z chaloupky domů nechce, ale nakonec jsme to za slib, že zas brzy vyrazíme jsme to daly. A večer mi dcera psala že se malá osypala a že má neštovice.

Trochu se nám ulevilo, že to nebylo alergie a že tedy v pohodě příště snad vydržíme celou dobu kdy tam budeme. Zatím vždycky prcháme dřív než je v plánu ....