13 listopadu 2014

Jak jsem k blogování přišla .....



Začnu tak trochu out of theme.....
Když se mi v listopadu roku 2008 choulil v autě na klíně chomáč šedivých chlupů s bílošedou čupřinou
netušila jsem co všechno jednou vnese do mého celkem klidného života neposkvrněného používáním počítače
natož sociálních sítí. O nějakém fotografování nemluvě. Zatímco dítka podlehla nejprve mailovému a později chatovému a ještě později fejsbukovému šílenství, já propadla šílenství výstavnímu. Bylo to spojené s podmínkou mého kamaráda že nechám Bobeše uchovnit. Na to je potřeba několik výstav s výsledkem nejhorším V3. A pak si můžu dát od toho vcelku pokoj. Jenže mne to popadlo a zalíbilo se mi to a tak zatímco okolo v rodině řádilo síťování já si v poklidu chodila po výstavách. A jak se mi to víc a víc zamlouvalo, dokonce jsem začala kvůli výstavám znovu po mnoha desítkách let i fotit, přemýšlela jsem víc a víc o krásných webových stránkách věnovaných našim úspěchům, tak jak jsem to viděla u mnoha jiných chovatelů. Jenže problém byl v tom, že já nebyla (a vlastně stále nejsem) zběhlá v téhlé sféře počítačového tvoření, synek neustále tvrdil že nemá čas a tak se mi představa vlastních webovek stále vzdalovala.
Až do začátku května roku 2010 kdy jsem na jedné výstavě v rozhovoru mezi dvěma vystavovatelkami zaslechlo ono kouzelné slovíčko BLOG.
Našpicovala jsem tedy uši a při čekání na vstup do kruhu jsem pozorně naslouchala popisování v té době už velmi zanícené blogerky o tom jaké výhody to skýtá, jak je to zajímavé a hlavně jak je to jednoduché. Po návratu domů jsem tak trochu na tenhle rozhovor zapoměla ale pak, nevím už kde, jsem narazila na server Blog.cz a vábení Založte si blog zdarma! Tož jsem si řekla že by to vlastně mohla být taková náhrada za klasické webovky a pustila jsem se do tajů zakládání, úpravy, dalších věcí spojených s tímto fenoménem. Narozdíl třeba od Malkiela jsem měla hned od začátku jasno o názvu. Jelikož se mělo jednat o blog o plemeni Dandie Dinmont teriér, o jeho vlastnostech a potažmo o našich výstavních a jiných úspěších, o soužití naší smečky a i vlastně o focení okamžitě mne napadla parafráze na název románu Johna Irvinga Svět podle Garpa (ostudně přiznávám že jsem ho nečetla!) a tak vznikl blog Svět podle Dandíka. Dokonce jsem proplula bez pomoci a bez újmy na psychice i všemi úskalími všech požadavků Blog. cz při zakládání, jen mi nějak nešlo zadat přesnější počítání návštěv. To se podařilo až po dvou a půl letech prostě zčista jasna, ani nevím jak. Trochu to byl zprvu boj s vkládáním fotek, protože ty byly vlastně druhou nejdůležitější položkou blogování, ale i to se časem lepšilo a lepšilo. Když dnes koukám zpětně na to hopsání fotek po stránce říkám si jaké že to kopyto se pustilo do téhle práce Mrkající. Už párkrát mne napadlo že bych je mohla uspořádat tak aby byly úhledně řazené, proč ne, ale zase si říkám že to prostě k těm začátkům patří a tak je nostalgicky nechávám v tom neladu dál.
Zpočátku jsem všechno výstavní i dění kolem komentovala z pohledu Dandíka. Jenže časem se ukázalo, že jen tímhle nelze plně využít možností které blog dává a postupně se témata začala nabalovat, rozšiřovat a košatět.
Přibývala rubrika za rubrikou a začaly se plnit galerie. A dokonce i komentáře. První mi přistál docela brzo, hned tři dny po zveřejnění prvního článku v povídání Jací jsme . Ovšem na delší dobu taky poslední. Tedy alespoň trochu k věci. Nepočítám komenty typu Klikni mi prosíííííííííím ..... i když ten byl taky během května jen jeden.
Až 16.9. 2010 byla mým historicky prvním komentátorem z těch známých blogerů SignoraA a to u článku na TT o snech.
A byla vlastně i první blogerkou kterou jsem začala sledovat a navštěvovat abychom se posléze dopracovaly k tomu že si občas zavoláme. I když ještě se nám nepodařilo se sejít osobně jako už s některými jinými blogery a blogerkami.
A jak vlastně vypadal můj úplně první blogerský počin tak to můžete lehce zjistit. Byl předlouhý a neskutečně neúpravný.
Ale já byla nadmíru šťastná že jsem sama dokázala zvládnout takovou do té doby (pokud nepočítám účetnictví) naprosto neznámou stránku používání kompu a že se začala psát nová kapitola mého života. Života se sítěmi, psaním, focením a povídáním si se stejně postiženými, života s drogou jménem BLOG!





39 komentářů:

  1. Jé, já měla taky velký problém s počitadlem, ale naštěstí mi za tři týdny poradila Babsy A bylo to tak jednoduché Ale víš co neumím, dát odkaz, aby byl funkční a dalo se na něj kliknout

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Když píšeš článek tak tam v liště mimo jiné je i takové něco co vypadá jako oka řetězu a když potřebuješ zadat odkaz aby se dal otevřít tak musíš postupovat následovně. Odkaz si zkopírovat, pak si najet na nějaké slovo v článku které se k odkazu vztahuje, kurzorem po něm přejet aby bylo šedé pak klikneš na ten "řetěz". Otevře se ti tabulka a v ní je okýnko kam vložíš ten okopírovaný odkaz a klikneš na vložit. Pokud to uděláš správně to slovo původně v barvě textu zfialoví a tak víš že je odkaz aktivní. Pokud jen zmodrá odkaz aktivní není a nefunguje. Tak musíš celý proces ještě jednou opakovat.

    OdpovědětVymazat
  3. Podobně jsme na tom byly asi všechny, Vendy.

    OdpovědětVymazat
  4. [2]: Ty brďo, mě se to povedlo, jupííí Zkusila jsem to v článku Památníček, odkaz na tu malířku, ale musela jsem si ještě nadstavit barvu odkazu, tož nejsu zas tak blbá      Vendy díky moc, jsi hodná

    OdpovědětVymazat
  5. Vendy, vidíš, blogování si zvládla.

    OdpovědětVymazat
  6. Jsou to zajímavé výlety do blogového dávnověku. Je fajn, že ses chytla a že jsi pořád tu .

    OdpovědětVymazat
  7. Gratuluji ti k trpělivosti a přeji hodně dalších plodných let!

    OdpovědětVymazat
  8. Fredy Kruger13/11/14 17:41

    " Jak já, jsem přišel ku blogování ??

    OdpovědětVymazat
  9. Já si taky přesně pamatuju, jak jsem zírala na prvních pár řádků, které se mi podařilo dostat do blogosvěta. A vlastně dodnes si možná trapně čtu každý zveřejněný článek několikrát a opravuju....Zato s úpravami blogu jsem nijak nepokročila. Nějak mě to neláká, protože vím, že jakmile bych se do toho zahloubala, sežralo by mi to spoustu času. A ten zatím raději věnuju něčemu jinýmu. Fakt ale je, že jsem říkala nikdy nebudu mít Fcb, nikdy bych nedokázala mít www sránky (to taky nedokážu, ale dotlačila jsem k tomu jinou osobou - takže vlastně mám, co potřebuju). I když to tak nevypadá, vyvíjím se

    OdpovědětVymazat
  10. Velice mě baví číst prvotní impulsy k založení blogu a také vývoj. Myslím, že dandíci teď u tebe nejsou ani desetinou náplně článků, tvou nejvýraznější značkou jsou krásné fotografie. Občas polknu úžasem, když napíšeš báseň, což nebývá často, ale o to větší je to překvapení, jak to umíš. Je toho hodně, stačí se jen podívat na seznam rubrik.

    OdpovědětVymazat
  11. Páni, to už není ani pravda, začátek. Já uměla zapnout a vypnout a najít seznam. Bylo to hodně těžké, ale jsme tady a to je důležité. Ale byli ty začátky krásné. Bobeš byl úžasný fešák

    OdpovědětVymazat
  12. [11]: Jaký byl ?!!!!! On je pořád !!!!!

    OdpovědětVymazat
  13. [10]: Nejdřív děkuji za slova chvály. To že jsou tu básně jen občas znamená že to se mnou není třeba až tak špatné, píšu je povětšinou když jsem už hodně na dně. Garpa si myslím bude mít určitě švagrová protože tchán byl taky dlouholetým členem Knižního klubu a dalších takže bych se divila kdyby ho neměl. Tady se nám nad knihovnou stahují mraky tak uvidím protože bez knih si život nedokážu představit a na nové bohužel nejsou peníze ale vlastně už ani místo.Musela bych leda jezdit do města a to už je z ruky. Ale pokud nebude zbytí.....

    OdpovědětVymazat
  14. [9]: Správně, vyvíjíme se. Naštěstí ale zůstáváme soudní a víme že život se nerovná virtuální realita. Bohužel ty mladší generace už to tak začínají brát což je dost nebezpečná situace. A baví nás zvládat stále težší a těžší výzvy. A máme z toho narozdíl od nich pořád velkou radost.....

    OdpovědětVymazat
  15. [7]: Tak to se uvidí co bude. Zatím se mne, pořád až na pár chvil, drží to prvotní nadšení

    OdpovědětVymazat
  16. [6]: Nápodobně . Někdy si sice říkám že by mě bylo bez těch všech sítí a virtuálního světa asi líp, ale zas bych nepotkala spoustu zajímavých lidí, myslím že bych měla život o něco chudší. Ovšem zase bych měla víc času !

    OdpovědětVymazat
  17. [3]: Naprosto s tím časem souhlasím. Ale zase člověk díky počítači člověk najde spousty zajímavých věcí, nápadů a inspirací. Jako třeba já to špendlíkování a kanzhashi.

    OdpovědětVymazat
  18. [18]: Jasně, Vendy, ale mě na "špendlíkování" zrovna neužije.

    OdpovědětVymazat
  19. [14]: Nevidělas ten díl z Nevinných lží, který se jmenoval Hra? Mně bylo při tom tak ouzko, že jsem to ani nedokoukala.

    OdpovědětVymazat
  20. [20]: Viděla ale ne od začátku takže jsem skoro až do konce moc nechápala. Asi proto že právě tohle je to co absolutně na kyber světě nechápu. Ale to je právě to co jsem měla na mysli, že nám to ještě třeba přináší radost jelikož známe reálný život, ale ty generae které na počítačích vyrůstají berou život z téhle strany a jsou tak z něj totálně mimo a někdy už nejsou schopni rozlišovat co je virtuální realita a co skutečnost.....

    OdpovědětVymazat
  21. [19]:Tak ono to není jen to špendlíkování, jsou tam skvělé inspirace de facto na všechny ruční práce, na dekorace i do kuchyně. Hlavně na všelijaké sladké dobrůtky

    OdpovědětVymazat
  22. Je zajímavé, jak moc se mnohdy liší původní záměr od toho, jak to nakonec dopadne. Pro mne jsi v první řadě excelentní fotografka

    OdpovědětVymazat
  23. Jsou nejrůznější cestičky, jak dojít k založení blogu, tobě se to podařilo díky inspiraci z výstavy a jednomu odposlouchanému rozhovoru   

    OdpovědětVymazat
  24. [25]: A víš že já taky ?

    OdpovědětVymazat
  25. [23]:Tak no možná trochu víc dobrá, ale excelentní .....

    OdpovědětVymazat
  26. Ty jsi začínala přímo na blogu, já na webovkách a tam se mohly dávat i prezentace a hudba v mp3 a vawe. Ale nakonec to majitelé pěkně vytunelovali, protože za prostor o velikosti 8GB jsme museli zaplatit. Jinak bylo jen 1000 MB a to se s prezentacemi a hudbou plnilo rychle. I když hosting sahal do 80 zemí světa, měli jsme českého admina, který to nakonec vzdal a stali jsme se bezprozorní a komunikovali jsme jen rusky a anglicky. nakonec komunikace ustala a weby zůstaly bez úložiště naprosto ochromené. Měla jsem tři a všechno šlo do háje zelenýho i když bylo zaplaceno. Všichni, kdo chtěli pkračovat pak utekli sem. A tady to šlape pohádkově.

    OdpovědětVymazat
  27. [22]: Mě užije jen na ty sladké dobrůtky, Vendy.   

    OdpovědětVymazat
  28. [29]: No právě, proto jsem to psala

    OdpovědětVymazat
  29. [28]: Tohle o čem píšeš je přesně to co jsem psala. Je to pro mě španělská vesnice protože tomuhle já absolutně nerozumím.

    OdpovědětVymazat
  30. [30]: Však já vím, vidím do tebe jak ...   

    OdpovědětVymazat
  31. [32]: ..... do hubený kozy? Tak to s mejma přes osmdesát kilama se moc dobře nedá říct !     

    OdpovědětVymazat
  32. Tak u mě to bylo jiné.Já měl E-stránky a ty fungovali docela dobře.Tedy co se návštěvnosti týče.Ale měl jsem je zaměřené jen na památky a od lidí jsem neměl žádnou zpětnou vazbu.

    OdpovědětVymazat
  33. [34]: No je fakt že na klasických webovkách ta zpětná vazba je horší, tam většinou funguje návštěvní kniha a to ještě jen na některých. Blog je o kontaktu i když jen písemném, ale někdy se zadaří že i o osobním.

    OdpovědětVymazat
  34. Takhle podobně jsme začínali všichni. Několikrát se mi stalo, že mi zmizely všechny fotky, z blogu i z galerie a já byla nešťastná, nevěděla jsem proč. Dávala jsem blog dohromady téměř týden.  Proto se bojím jakýchkoliv úprav, mám strach, abych zase něco nevyvedla.

    OdpovědětVymazat
  35. Původně jsem publikovala moje fotky v eGalerii..:). Poslala jsem tam pár fotografií, přijali mě a dali mi zdarma velký prostor pro publikaci a vlastně jsem jim dodnes vděčná, protože oni byli vlastně mým startem a motivací :).

    OdpovědětVymazat
  36. [38]: Tak já už si taky moc nedovedu představit že si ráno po probuzení neudělám kávu a nesednu ke kompu a hurá na mejly a odpovědi a pak na další článek

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....